A B C D E F G H CH I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z

A
Anežka ve skále
Arcilhář
Arcimág a jeho sluha
B
Baron Prášil
Bělouš a vraník
Bílý had
Bratříček a sestřička
Bratříček, sestřička a tři psi
Brémští muzikanti
Bubeník
C
Čas slonů
Cikánská princezna
Čarodějův učeň
Čertův ukoptěný bratr
D
Divodějný strom
Dlouhý, Široký a Bystrozraký
Drakobijce
Dvanáctero bratrů
Dvanáctero lovců
E
Eletka a Žárováček
F
G
Gilgameš a Agga z Kiše
Gudrun
H
Havránka
Holínky z buvolí kůže
Honza Ježek
Honza silák
Honzíček a Grétička
Husopaska
Husopasky pláčou perly
Ch
Chlapec a had
Chytrá hloupost
Chytrá selská dcerka
Chytrý Martin
I
Ilja Muromec
J
Jak dva vandrovali
Jak Honza ke štěstí přišel
Jak ke štěstí skrze šest služebníků přišel
Jak se narodila pohádka
Jalovec
Jednoočka, dvouočka a tříočka
Jorinda a Joringel
K
Kmotřička smrt
Kohout se zlatým peřím
Kosmáček
Košile, meč a prsten
Kouzelná loď
Kouzelná torna, klobouk a roh
Kouzelný kůň
Kouzelný strom
Král Drozdí Brada
Královská hádanka
Královský syn a Ďáblova dcera
Krejčík a tři psi
Křišťálová koule
Kupecký syn a princezna
L
Labutí panna
Lesní chaloupka
Liška a vrána
Locika
Loupežnická jeskyně
M
Martin a velryba
Medvědí kůže
Modrá lucerna
N
Nebeská svatba
Nejkrásnější nevěsta
Nejmilejší Roland
Nemocný král a jeho tři synové
O
O muži bez srdce
O panně Mahuleně
O pejskovi a kočičce, jak si myli podlahu
O princezně která všechno viděla
O princi, který se ničeho nebál
O pyšné noční košilce
O rybáři a jeho ženě
O silném Honzovi
O statečném krejčíkovi
O věrném Janovi
O zlaté huse
O zlatém ptáku
Obr Paleček
Obrobijce
Obušku, z pytle ven!
Oslíček
Osmnáctero vojáků
O Myšince a splněných přáních
P
Paní Holle
Pasáček zajíců
Pidivousek
Poctivý Petr a jeho falešní bratři
Podivuhodná řemesla
Podivuhodný pták
Pohádka o jednom, co se učil bát
Poletuška
Polovina všeho
Popelka
Pravá nevěsta
Princezna a víla
Princezna Trina
Princezna z Ohňového zámku
Princezna ze Rmutného dolu
Ptačí král
Putování k ptáku Nohovi
Q
R
Rumpelniček
Řeznický tovaryš
S
Sedmikráska
Štestí a neštěstí
Šediváček
Šest služebníků
Šestero labutí
Šestka táhne světem
Šípková Růženka
Špatní kamarádi
Sedmero krkavců
Silák Vilík s tisícerem stigmat
Smíšek Ferdinand a zlatý jelen
Sněženka a Růženka
Sněhurka
Spanilá Růžička
T
Tři bratři
Tři chlapíci a obr
Trylkující a hopkající skřivánek
Tři hadí lístky
Tři hejkálkové
Tři královské děti
Tři labutě
Tři pírka
Tři přadleny
U
Uhlířský princ
V
V lese žijí čarodějnice
Víla na rybníce
Včelí královna
Věrná žena
Vřeteno, člunek a jehla
Vychytralý provazník
W
X
Y
Z
Žabí král
Žabí král, aneb železný Jindřich
Ze života polního šneka Ferdy
Živá voda
Zlaté království
Zlatovlásek
Zlatovláskové
Zlatý jelen

Bílý had


 
Bratři Grimmové



Dávno již tomu, žil jednou jeden král, jehož moudrost byla známa po celé zemi. Nic mu nezůstalo utajeno, a tak se zdálo, že mu nosí zprávy po větru nějaké tajemné síly. Ten král měl jeden zvláštní zvyk. Každé poledne, když byla prostřena tabule a byl už sám, musel jeden věrný sluha přinést ještě jednu mísu. Ta mísa byla však vždy přikrytá a ani ten sluha sám nevěděl, co je uvnitř, a nevěděl to žádný člověk, neboť král ji otevřel vždy o samotě. Tak to šlo dlouhý čas, až přišel den, kdy sluha opět přinášel mísu a popadla ho taková zvědavost, které nemohl odolat, a tak mísu zanesl nejprve do své komory. A když byl dveře pečlivě zamknul, zvedl Tóma víko a uviděl, že na míse leží bílý had. Popadla ho tak neodolatelná chuť, že si kousek pečeně uždibnul a strčil do úst. Sotva se Tóma dotknul masa jazykem, proniklo oknem k jeho uším štěbetání tenkých hlásků. Podíval se ven a uviděl vrabčáky, jak si jeden s druhým vyprávějí o překot o tom, co viděli na poli a v lese. Tu mladík pochopil, že jediné sousto hadího masa mu dodalo schopnost rozumět řeči zvířat


I událo se jednoho dne, že králi se ztratil krásný prsten, a protože onen sluha měl přístup všude, padlo na něj podezření, že jej vzal on. Král si Tómu předvolal a častoval ho zlými slovy; hřímal na nebohého chlapce, že pokud do rána nebude nalezen viník, bude za zloděje považován on a jako hříšník odsouzen. Nic nepomohlo, že Tóma svou vinu popíral, s touto hrozbou byl propuštěn. Zmítán strachem a obavami vyšel Tóma na dvůr a přemýšlel o tom, že mu není pomoci.


Tu Tóma uviděl dvě kachny, jak se cachtají ve vodě, zobáky si čistí peří a rozprávějí spolu. I zaposlouchal se do jejich hovoru, ve kterém si vyprávěly o dobré pastvě, když tu jedna rozmrzele pravila, že ji v krku tlačí králův prsten, který v chvatu spolkla, když se pod královským oknem pásla. Tóma na nic nečekal, popadl kachnu za krk a běžel s ní ke kuchaři. A pravil mu, že kachna je již dosti vypasená a že by se k jídlu už hodila. Kuchař nebohé zvíře potěžkal v rukou a s Tómou souhlasil. Za pár chvil měl již šťastný Tóma králův prsten a mohl svoji nevinu dokázat. Vděčný král mu za ten nález nabídl výnosné místo u svého dvora, jen ať si jeho věrný služebník vybere. Však mladík, který již dávno toužil po dalekých krajích, si vyžádal jen koně a trochu peněz na cestu. Král mu dal žádané a Tóma se vydal na cestu.


Jednoho dne přijel k rybníku, kde uviděl tři ryby, které uvízly v rákosu a marně lapaly po vodě. Ač se říká, že ryby nemluví, on přesto slyšel jejich nářek, že zde musejí bez pomoci bídně zahynout. Protože měl Tóma slitovné srdce, sesedl z koně a ryby hodil zpět do vody. Tu ony sebou ve vodě radostně mrskaly a o překot na něj volaly, že jeho záchranu mu jednou rady splatí.


Tak jel Tóma dál, když tu po nějaké chvíli uslyšel tenký hlásek. Zaposlouchal se a tu uviděl u nohou v písku mravenčího krále, jak naříká a světu si stěžuje na lidi a ty jejich neohrabaná zvířata s těžkými kopyty, která dupou, kde si chtějí a jeho mravenčímu lidu neustále způsobují škodu na majetku i na životech. Mladík uslyšev ten nářek, pobídl koně a přešli na postranní cestu a vděčný mravenčí král pak za ním radostně volal, že jednou mu jeho dobrý skutek splatí.


Cesta pojednou vedla lesem a tam Tóma spatřil krkavčího otce a krkavčí matku, kteří seděli na hnízdě a své děti z něj se zlostným pokřikem vyhazovali ven, do šibeničníků zatracených jim láli a že více se již o ně starat nebudou, že ony samy, děti nehodné, budou muset do světa za obživou. Však nebohá krkavčata ležela pod stromem, tloukla křídly o zem a naříkala na svůj neveselý osud, neboť jak si mohla shánět obživu, když ještě neuměla létat? Tu se jich Tómovi zželelo, sesedl ze svého koně, vytáhl dýku, koně zabil a krkavčatům maso nabídl. Ta mu radostně děkovala a jeho šlechetný skutek slíbila oplatit.


Dále musel Tóma už pěšky, putoval dlouho, až jednoho dne došel do hlavního města, kde bylo převeliké srocení lidu, neboť zrovna vešlo ve známost, že královská dcera hledá ženicha, že však každý, kdo se chce o ni ucházet, musí nejprve přetěžký úkol splnit.a pokud by to snad nedokázal, propadne životem. Tóma, když královskou dcerku spatřil, byl její krásou tak okouzlen, že se o ni rozhodl ucházet. Král jej zavedl k moři a před jeho očima do vody hodil zlatý prsten, prý ať mu jej mladík přinese zpět a princezna bude jeho. Smutný Tóma zůstal na mořském břehu a chodil dokola a přemýšlel, co si počne. Tu najednou uviděl, jak k němu plavou ony tři ryby, které byl kdys vysvobodil, jedna z nich nesla mušli a hodila ji na břeh. A když ji Tóma otevřel, našel v ní králův zlatý prsten. Pln radosti běžel za králem a očekával, že on teď splní svůj slib. Ale pyšná princezna, když slyšela, kdože zadaný úkol splnil, že ji není rodem roven, pohrdla takovým ženichem a trvala na tom, že mu dá sama nový úkol.


Vyšli spolu na zahradu a ona sama tam rozsypala deset pytlů prosa do trávy a pak mu posměšně pravila, že do rána to musí sesbírat a nesmí ani zrnko chybět, sic přijde o hlavu. Tóma si sedl smutně do trávy. Věděl, že není v lidských silách takový úkol splnit. A tak tam seděl v chmurných myšlenkách na smrt celou noc. Však s prvním ranním paprskem uviděl vedle sebe stát oněch deset pytlů plných prosa, ani zrníčko nechybělo. To vděčný mravenčí král se svými poddanými celou noc s mravenčí pílí pracovali a pytle opět naplnili prosem. Princezna se šla osobně přesvědčit a překvapeně viděla, že mladík i druhý úkol splnil.To však její pyšné srdce neobměkčilo a chladně mu pravila, že sice již splnil dva úkoly, ale jejím mužem se nestane dřív, dokud jí nepřinese jablko ze Stromu života.


Tóma však nevěděl, kde takový strom hledat. Rozhodl se tedy jít, kam ho nohy ponesou, třeba na samý konec světa, stejně neměl žádnou naději, že takový úkol splní. Přešel už tři království a jednoho dne přišel do temného lesa, sedl si pod strom a rozhodl se spát. Tu najednou slyšel nějaký šramot v hnízdě nad hlavou a najednou mu spadlo do rukou zlaté jablko. A dolu k němu sletěli tři mladí krkavci, sedli si na jeho kolena a řekli mu, že oni jsou ti krkavci, kterým zachránil život, a že teď přišel čas, aby mu jeho čin splatili, že o jeho putování za jablkem slyšeli a na samý konec světa přes moře pro něj sami zaletěli a to jablko mu přinesli.


S radosti se Tóma vydal na zpáteční cestu, a protože jablko ze Stromu života je kouzelné, sotva princezna kousek ochutnala, v jejím srdci se probudila láska a oni se pak spolu v nerušeném štěstí dožili vysokého věku
Doporučuji:
Kostkované pohádky Dády Kostkové