A B C D E F G H CH I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z

A
Anežka ve skále
Arcilhář
Arcimág a jeho sluha
B
Baron Prášil
Bělouš a vraník
Bílý had
Bratříček a sestřička
Bratříček, sestřička a tři psi
Brémští muzikanti
Bubeník
C
Čas slonů
Cikánská princezna
Čarodějův učeň
Čertův ukoptěný bratr
D
Divodějný strom
Dlouhý, Široký a Bystrozraký
Drakobijce
Dvanáctero bratrů
Dvanáctero lovců
E
Eletka a Žárováček
F
G
Gilgameš a Agga z Kiše
Gudrun
H
Havránka
Holínky z buvolí kůže
Honza Ježek
Honza silák
Honzíček a Grétička
Husopaska
Husopasky pláčou perly
Ch
Chlapec a had
Chytrá hloupost
Chytrá selská dcerka
Chytrý Martin
I
Ilja Muromec
J
Jak dva vandrovali
Jak Honza ke štěstí přišel
Jak ke štěstí skrze šest služebníků přišel
Jak se narodila pohádka
Jalovec
Jednoočka, dvouočka a tříočka
Jorinda a Joringel
K
Kmotřička smrt
Kohout se zlatým peřím
Kosmáček
Košile, meč a prsten
Kouzelná loď
Kouzelná torna, klobouk a roh
Kouzelný kůň
Kouzelný strom
Král Drozdí Brada
Královská hádanka
Královský syn a Ďáblova dcera
Krejčík a tři psi
Křišťálová koule
Kupecký syn a princezna
L
Labutí panna
Lesní chaloupka
Liška a vrána
Locika
Loupežnická jeskyně
M
Martin a velryba
Medvědí kůže
Modrá lucerna
N
Nebeská svatba
Nejkrásnější nevěsta
Nejmilejší Roland
Nemocný král a jeho tři synové
O
O muži bez srdce
O panně Mahuleně
O pejskovi a kočičce, jak si myli podlahu
O princezně která všechno viděla
O princi, který se ničeho nebál
O pyšné noční košilce
O rybáři a jeho ženě
O silném Honzovi
O statečném krejčíkovi
O věrném Janovi
O zlaté huse
O zlatém ptáku
Obr Paleček
Obrobijce
Obušku, z pytle ven!
Oslíček
Osmnáctero vojáků
O Myšince a splněných přáních
P
Paní Holle
Pasáček zajíců
Pidivousek
Poctivý Petr a jeho falešní bratři
Podivuhodná řemesla
Podivuhodný pták
Pohádka o jednom, co se učil bát
Poletuška
Polovina všeho
Popelka
Pravá nevěsta
Princezna a víla
Princezna Trina
Princezna z Ohňového zámku
Princezna ze Rmutného dolu
Ptačí král
Putování k ptáku Nohovi
Q
R
Rumpelniček
Řeznický tovaryš
S
Sedmikráska
Štestí a neštěstí
Šediváček
Šest služebníků
Šestero labutí
Šestka táhne světem
Šípková Růženka
Špatní kamarádi
Sedmero krkavců
Silák Vilík s tisícerem stigmat
Smíšek Ferdinand a zlatý jelen
Sněženka a Růženka
Sněhurka
Spanilá Růžička
T
Tři bratři
Tři chlapíci a obr
Trylkující a hopkající skřivánek
Tři hadí lístky
Tři hejkálkové
Tři královské děti
Tři labutě
Tři pírka
Tři přadleny
U
Uhlířský princ
V
V lese žijí čarodějnice
Víla na rybníce
Včelí královna
Věrná žena
Vřeteno, člunek a jehla
Vychytralý provazník
W
X
Y
Z
Žabí král
Žabí král, aneb železný Jindřich
Ze života polního šneka Ferdy
Živá voda
Zlaté království
Zlatovlásek
Zlatovláskové
Zlatý jelen

Čas slonů 

Podzimní dny přišly neočekávaně náhle - jednoho dne ráno. Listy se začaly zbarvovat do červené, oranžové a žluté, vítr vanul mírně severní a ochladilo se. Ještě včera by se malý Bartoloměj koupal v jezeře a opaloval na sluníčku. Ale dnes už ani pomyšlení na něco takového. Zalezlý v postýlce ležel už od rána, ani chobot se mu vystrčit nechtělo.
    Přišel čas stěhování, doba, kdy se všichni sloni houfují na hřišti pro sloní kopanou. Doba, kdy pořádně protáhnou své uši, rozběhnou se, a pak zamávají a už letí vstříc slunci a teplu. Malý Bartoloměj měl letos letět poprvé.
    "Co když to nezvládnu," trápil se a pořád se chodil maminky ptát, jestli mu trochu nepovyrostla ouška. "Jsou pořád tak malá," říkal si. "A tatínek říkal, že poletíme daleko. předaleko." Ustaraně se prohlížel v zrcadle a popotahoval konce uší: "Aspoň o kousek, kdyby ještě vyrostly."
    Dny běžely a ten slavný start se blížil. Všichni sloní kluci ze třídy o přestávkách trénovali, prolétávali se nad dvorkem a také kolem školy. Jen malý Bartoloměj seděl smutně v koutku.
    "Všichni jsou nejméně o hlavu větší a jak jim to létá." Užíral se závistí a byl by se jistě celý sám snědl, kdyby toho včas nenechal.
sloník     "Tak takhle to opravdu dál nejde. Přeci tu v zimě nezůstanu sám." A tak se asi týden před startem rozhodl: "Když mi ouška nedorostla, musím si poradit jinak."
    Zazvonil u sousedů, pěkně pozdravil, medově poprosil a půjčil nejrůznější kladívka, pilky, šroubky a vroubky, tyčky a prkýnka. Zavřel se sám ve sklepě a tam celé dny a noci vrtal a škrtal, brousil a trousil. Až jednoho dne vyšel ven, vítězný úsměv na tváři. Od té doby se nemohl odletu do teplých krajin dočkat. Ani spát nemohl, jak se těšil. "Všichni budou koukat!"
    A koukali. Řadili se po rodinách a rodech, když se objevil na okraji hřiště Bartoloměj. Na zádech nesl něco prazvláštního, co ještě nikdy nikdo neviděl. Byla taková dvě obrovská křídla, do kterých měl Bartoloměj zaháknuté uši i ruce, na zádech byla křídla spojena a končilo to všechno obrovskou vrtulí, která se roztáčela, když kopal nohama.
    Maminka se styděla: "Co si lidé pomyslí? Okamžitě to sundej!" A chtěla ho hnát domů, ale tatínek se šalamounsky usmál a povídá: "Jen ho nech, ať kluk ukáže, co umí."
    A Bartoloměj zamával ušima a rukama, křídla se rozhoupala a už se vznášel. Když přidal ještě nohy a vrtuli, byl rychlejší než ten nejrychlejší slon z celého stáda. Všichni žasli a ukazovali si na něho, jak je chytrý, a na jeho létající stroj, jak je dobře vymyšlený. Slon Bonifác ho ihned jmenoval navigátorem výpravy. "Poletíš jako první a budeš vybírat trasu a pěkná místa k mezipřistání."
    Letěli na moři a pevninami, řekami a kopci, až doletěli na sloní přezimoviště. A než přišlo jaro, narostla Bartolomějovi pořádná ušiska, a protože pilně trénoval, létal brzy sám, bez stroje. Ten přenechal těm nejmenším slůňátkům, která ještě na podzim nesly na zádech maminky. Slůňátka se na něm učila správně mávat ouškama a kopat nožičkama, dělat zatáčky a vytáčky. Nakonec Bartoloměj vyrobil ještě další taková létátka, pro každé slůně jedno a zařídil si takovou létací školičku. Aby už se nikdy žádné slůně nemuselo tak trápit jako on.

Doporučuji:
Kostkované pohádky Dády Kostkové