A B C D E F G H CH I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z

A
Anežka ve skále
Arcilhář
Arcimág a jeho sluha
B
Baron Prášil
Bělouš a vraník
Bílý had
Bratříček a sestřička
Bratříček, sestřička a tři psi
Brémští muzikanti
Bubeník
C
Čas slonů
Cikánská princezna
Čarodějův učeň
Čertův ukoptěný bratr
D
Divodějný strom
Dlouhý, Široký a Bystrozraký
Drakobijce
Dvanáctero bratrů
Dvanáctero lovců
E
Eletka a Žárováček
F
G
Gilgameš a Agga z Kiše
Gudrun
H
Havránka
Holínky z buvolí kůže
Honza Ježek
Honza silák
Honzíček a Grétička
Husopaska
Husopasky pláčou perly
Ch
Chlapec a had
Chytrá hloupost
Chytrá selská dcerka
Chytrý Martin
I
Ilja Muromec
J
Jak dva vandrovali
Jak Honza ke štěstí přišel
Jak ke štěstí skrze šest služebníků přišel
Jak se narodila pohádka
Jalovec
Jednoočka, dvouočka a tříočka
Jorinda a Joringel
K
Kmotřička smrt
Kohout se zlatým peřím
Kosmáček
Košile, meč a prsten
Kouzelná loď
Kouzelná torna, klobouk a roh
Kouzelný kůň
Kouzelný strom
Král Drozdí Brada
Královská hádanka
Královský syn a Ďáblova dcera
Krejčík a tři psi
Křišťálová koule
Kupecký syn a princezna
L
Labutí panna
Lesní chaloupka
Liška a vrána
Locika
Loupežnická jeskyně
M
Martin a velryba
Medvědí kůže
Modrá lucerna
N
Nebeská svatba
Nejkrásnější nevěsta
Nejmilejší Roland
Nemocný král a jeho tři synové
O
O muži bez srdce
O panně Mahuleně
O pejskovi a kočičce, jak si myli podlahu
O princezně která všechno viděla
O princi, který se ničeho nebál
O pyšné noční košilce
O rybáři a jeho ženě
O silném Honzovi
O statečném krejčíkovi
O věrném Janovi
O zlaté huse
O zlatém ptáku
Obr Paleček
Obrobijce
Obušku, z pytle ven!
Oslíček
Osmnáctero vojáků
O Myšince a splněných přáních
P
Paní Holle
Pasáček zajíců
Pidivousek
Poctivý Petr a jeho falešní bratři
Podivuhodná řemesla
Podivuhodný pták
Pohádka o jednom, co se učil bát
Poletuška
Polovina všeho
Popelka
Pravá nevěsta
Princezna a víla
Princezna Trina
Princezna z Ohňového zámku
Princezna ze Rmutného dolu
Ptačí král
Putování k ptáku Nohovi
Q
R
Rumpelniček
Řeznický tovaryš
S
Sedmikráska
Štestí a neštěstí
Šediváček
Šest služebníků
Šestero labutí
Šestka táhne světem
Šípková Růženka
Špatní kamarádi
Sedmero krkavců
Silák Vilík s tisícerem stigmat
Smíšek Ferdinand a zlatý jelen
Sněženka a Růženka
Sněhurka
Spanilá Růžička
T
Tři bratři
Tři chlapíci a obr
Trylkující a hopkající skřivánek
Tři hadí lístky
Tři hejkálkové
Tři královské děti
Tři labutě
Tři pírka
Tři přadleny
U
Uhlířský princ
V
V lese žijí čarodějnice
Víla na rybníce
Včelí královna
Věrná žena
Vřeteno, člunek a jehla
Vychytralý provazník
W
X
Y
Z
Žabí král
Žabí král, aneb železný Jindřich
Ze života polního šneka Ferdy
Živá voda
Zlaté království
Zlatovlásek
Zlatovláskové
Zlatý jelen

Divodějný strom

Byla jednou jedna víska tak světem zapomenutá jako žádná jiná. V ní žil otec Mates se třemi syny. Honza, ten nejmladší, ten vám byl nejhloupější. Ale přece mu nebyla jeho hloupost na překážku toho, aby si často nesnil s otevřenýma očima o tom, že jednou z něj bude velký pán.
V té vesnici se jednou stal velký zázrak.
Na pozemcích pana starosty vyrazil do výše strom, který nikdo nezasadil, a rostl a rostl a za pár dnů byl vyšší než kostelní věž, za pár týdnů se jeho vrcholek prodral mezi mraky až pak lidem úplně zmizel z očí. Na pozemcích pana starosty vyrazil do výše strom, který nikdo nezasadil, a rostl a rostl a za pár dnů byl vyšší než kostelní věž, za pár týdnů se jeho vrcholek prodral mezi mraky až pak lidem úplně zmizel z očí. A z té nepatrné vísky se stalo vyhlášené místo. Z blízka i z dáli přicházeli malí i velcí a obdivovali s doširoka otevřenýma očima ten divodějný strom a mnohé vyprávěli o výtečném sladkém ovoci, které na něm prý rostlo a které nikdo z nich nikdy neviděl.
Také královská dcera přijela ze zámku a toužebně si přála okusit ovoce z vrcholku toho zázračného stromu. Proto tomu nejodvážnějšímu, kterému se poštěstí přinést ovoce dolů, slíbil král velkou odměnu. Nejdříve se toho odvážili Honzovi bratři. Vzali si několik páru bot, které čas od času cele rozedrané a prošlapané hodili dolů na znamení toho, že ještě žijí a stoupají vzhůru. Ale potom, co se k smrti vysílili, přišli dolů s prázdnýma rukama a velmi se rděli, neboť se jim lidé vysmívali.
Obratní lezci z města i celé země se rovněž pokoušeli o ten těžký úkol bez štěstí. Když žádný nevylezl nahoru, pomalu přešla všem chuť se o to pokoušet. Hloupý Honza byl ze všech ten nejposlednější, který se ještě rozhodl vystoupat vzhůru.
Každý ve vsi se mu smál, jeho otec jej od toho úpěnlivě zrazoval, ale Honza prosil a prosil, připomínal otci svůj sen o skvělé budoucnosti, a tak ho nakonec starý Mates pustil. Vyzbrojil syna dvanácti páry holinek, naplnil mu mošnu po okraj jídlem a dal mu ještě na cestu ostrou sekeru.
Celá vesnice Honzu vyprovázela s pohledy plnými zvědavosti, lítosti či výsměchu, dokud jim náš lezec nezmizel ve výšce z očí. Když ho všichni lide měli již za ztraceného, spadl dolů na zem první pár holínek s dírami v podrážkách. Dlouhý čas nato další pár, pak třetí a čtvrtý a tak dále; a každý ten pár dopadnul na zem s větší silou, věděli tedy najisto, že Honza stoupá stále výš a výš.
Holínky a jídlo se našemu lezci dávno minuly, ale přece jen neztratil sílu a odvahu lézt dále. Když byl večer, uviděl v kmeni stromu dutinu, vsoukal se dovnitř a přátelsky pozdravil prastarou ženu, která tam bydlila a laskavě jej přivítala. Ta dobrá stařenka mu dala jídlo, pití a nocleh. Druhý den se jí Honza ptal, zda bude brzy na vrcholku, tu spráskla stařenka ruce a zvolala:
„Chlapče, chlapče, to máš ještě před sebou dalekou cestu, neboť já jsem teprve Pondělí1, ty musíš ještě k Úterý, Středě, Čtvrtku, Pátku a Sobotě a potom teprve budeš blízko cíle.“
Bylo to tak, jak mu stařenka řekla.
Hloupý Honza šplhal, kdo ví jak dlouho a pomáhal si posledním nástrojem, který mu zbyl, sekerou a šlo mu to věru dobře. Když slunce zapadalo, přišel k dutině v kmeni, kde přebývalo Úterý. Taky zde ho pohostila dobrá žena, která jej ráno propustila s přáním:
„Ať se ti u mých bratrů Středy a Čtvrtka dobře vede!“
Oba mužové, jejichž pohostinství brzy Hloupý Honza okusil, ho též dobrým jídlem počastovali a na cestu mu popřáli vše dobré.
Honzovo oblečení bylo celé potrhané, když dorazil konečně k příbytku Pátku, kde žádal nocleh a něco k snědku a to mu bylo ochotně poskytnuto. Starostlivá paní domu udělala ještě více, než ty předešlé, neboť mu vyspravila, zatímco spal, jeho oděv.
Tak se mohl Honza, i když bosý, ale jinak čistý a upravený, odvážit výstupu k Sobotě. Kolem bylo nějak jasněji, světleji, svěžeji a stoupalo se mu lehčeji než dříve. I když jeho věrná sekera byla už tupá a svoji službu mu vypověděla, přece stoupal dál bez námahy až k malé brance, jejíž zámek i klíč už z dálky zářily, neboť byly z ryzího zlata. Tušil, že stojí u dveří Soboty a když je otevřel, omámila ho záře a svěží vzduch tak mocně, že mu sekera vypadla z rukou.
Byl to dlouhý hluboký spánek, ze kterého ho probudil sladký hlas. Kvapně sáhnul po sekyře, která teď zářila zlatem. A ta zář a ta vůně, která ho prve tak omámila, jej naplnila tou největší radostí.
Díval se na vrcholek stromu, na jeho ovoce a to mu stačilo ke štěstí. Jeho pohádkový sen o skvělé budoucnosti se mu splnil. Zmizela v něm vzpomínka na jeho pozemský život, na rodnou vesnici a na princeznu, které měl to kouzelné ovoce přinést.
Rozhodl se skálopevně, že v té nebeské výšině zůstane a opravdu na zem už nikdy nesestoupil. A pokud nezemřel, tak tam šťastně a spokojeně žije dodnes, tak jako možná dole čeká ta princezna, až ji přinese plod divodějného stromu.2
 

Doporučuji:
Kostkované pohádky Dády Kostkové