A B C D E F G H CH I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z

A
Anežka ve skále
Arcilhář
Arcimág a jeho sluha
B
Baron Prášil
Bělouš a vraník
Bílý had
Bratříček a sestřička
Bratříček, sestřička a tři psi
Brémští muzikanti
Bubeník
C
Čas slonů
Cikánská princezna
Čarodějův učeň
Čertův ukoptěný bratr
D
Divodějný strom
Dlouhý, Široký a Bystrozraký
Drakobijce
Dvanáctero bratrů
Dvanáctero lovců
E
Eletka a Žárováček
F
G
Gilgameš a Agga z Kiše
Gudrun
H
Havránka
Holínky z buvolí kůže
Honza Ježek
Honza silák
Honzíček a Grétička
Husopaska
Husopasky pláčou perly
Ch
Chlapec a had
Chytrá hloupost
Chytrá selská dcerka
Chytrý Martin
I
Ilja Muromec
J
Jak dva vandrovali
Jak Honza ke štěstí přišel
Jak ke štěstí skrze šest služebníků přišel
Jak se narodila pohádka
Jalovec
Jednoočka, dvouočka a tříočka
Jorinda a Joringel
K
Kmotřička smrt
Kohout se zlatým peřím
Kosmáček
Košile, meč a prsten
Kouzelná loď
Kouzelná torna, klobouk a roh
Kouzelný kůň
Kouzelný strom
Král Drozdí Brada
Královská hádanka
Královský syn a Ďáblova dcera
Krejčík a tři psi
Křišťálová koule
Kupecký syn a princezna
L
Labutí panna
Lesní chaloupka
Liška a vrána
Locika
Loupežnická jeskyně
M
Martin a velryba
Medvědí kůže
Modrá lucerna
N
Nebeská svatba
Nejkrásnější nevěsta
Nejmilejší Roland
Nemocný král a jeho tři synové
O
O muži bez srdce
O panně Mahuleně
O pejskovi a kočičce, jak si myli podlahu
O princezně která všechno viděla
O princi, který se ničeho nebál
O pyšné noční košilce
O rybáři a jeho ženě
O silném Honzovi
O statečném krejčíkovi
O věrném Janovi
O zlaté huse
O zlatém ptáku
Obr Paleček
Obrobijce
Obušku, z pytle ven!
Oslíček
Osmnáctero vojáků
O Myšince a splněných přáních
P
Paní Holle
Pasáček zajíců
Pidivousek
Poctivý Petr a jeho falešní bratři
Podivuhodná řemesla
Podivuhodný pták
Pohádka o jednom, co se učil bát
Poletuška
Polovina všeho
Popelka
Pravá nevěsta
Princezna a víla
Princezna Trina
Princezna z Ohňového zámku
Princezna ze Rmutného dolu
Ptačí král
Putování k ptáku Nohovi
Q
R
Rumpelniček
Řeznický tovaryš
S
Sedmikráska
Štestí a neštěstí
Šediváček
Šest služebníků
Šestero labutí
Šestka táhne světem
Šípková Růženka
Špatní kamarádi
Sedmero krkavců
Silák Vilík s tisícerem stigmat
Smíšek Ferdinand a zlatý jelen
Sněženka a Růženka
Sněhurka
Spanilá Růžička
T
Tři bratři
Tři chlapíci a obr
Trylkující a hopkající skřivánek
Tři hadí lístky
Tři hejkálkové
Tři královské děti
Tři labutě
Tři pírka
Tři přadleny
U
Uhlířský princ
V
V lese žijí čarodějnice
Víla na rybníce
Včelí královna
Věrná žena
Vřeteno, člunek a jehla
Vychytralý provazník
W
X
Y
Z
Žabí král
Žabí král, aneb železný Jindřich
Ze života polního šneka Ferdy
Živá voda
Zlaté království
Zlatovlásek
Zlatovláskové
Zlatý jelen

Dvanáctero lovců


 
Bratři Grimmové



Byl jednou jeden princ a ten měl nevěstu, kterou velmi miloval. Když jednou takhle spolu důvěrně seděli, tu přišla zpráva, že princův otec umírá a přeje si ho ještě jednou před smrtí vidět. Princ se s dívkou rozloučil, a tak ji pravil, že tu ji dává v zástavu prsten a až se stane králem, přijede si pro ni. Odjel domů a tam si jeho otec blízek smrti na něm vyžádal slib, že se ožení s dívkou, kterou mu on vybral; a princ byl natolik zarmoucen, že ani nepřemýšlel a králi vše slíbil. Pak starý král zavřel oči a umřel. Princ byl pomazán na krále; a když doba smutku minula, musel splnit svůj slib, tak k té druhé princezně vyslal námluvčí a ona se mu byla zaslíbila.


O tom, co se událo, se jeho první nevěsta princezna Leokadie dozvěděla, a tak ji ta zrada zranila, že se málem bolestí pominula. I otázal se jí král, co se stalo, čím by ji mohl potěšit a ona mu pravila, ať jí daruje jedenáct dívek jí podobných postavou i vzhledem. A král nechal opravdu takové dívky ve svém království vyhledat a své dceři je přivedl. Ona pak poručila dvanáctero loveckých obleků ušít a ty si pak dívky i ona sama oblékly. Pak si Leokadie na svém otci vyžádala svolení a dívčí družina vyjela na dvůr bývalého ženicha, kde se nechaly ohlásit a zda by je král jako své lovce nenajal, se ptaly. Král svou nevěstu nepoznal, ale lovci se mu zalíbili, a tak si je u sebe nechal.


Ten král měl však podivuhodného lva, který vše skryté a tajné znal, a ten lev jednou večer přišel za svým králem, a tak mu pravil, že těch dvanáct lovců nejsou muži ale dívky, že pokud chce míti jistotu, má je podrobiti zkoušce, v předsíní ať nechá rozsypat hrách, že krok můžu je pevný a rázný, a jsou-li to muži, hrách rozdupají a ani zrnko se nepohne, kdežto dívky cupitají a dupitají, nohama šoupají, pod jejich krokem se zrnka hrášku po předsíni rozkutálejí.


Král tedy poslechl rady moudrého lva a poručil rozsypat v předsíní hrách. Však měl sluhu, který to s lovci dobře myslil, ten zašel za Leokadií a o zkoušce jí vše vypověděl. Leokadie všem dívkám přikázala, že musejí potlačit svoji přirozenost a mají před krále předstoupit pevným krokem. Ráno si nechal král lovce předvolat, aby předsíní jíti museli, ale když se pak byl přesvědčil, viděl hrách rozdupán a ni zrnko se nepohnulo z místa. Řekl tedy lvovi, že on se velmi mýlil, ten však pravil, že král byl oklamán, že ony byly o zkoušce zpraveny, že ať je jiné zkoušce vystaví, ať do předsíně dá rozmístit dvanáct kolovrátků, že jsou-li to muži, ani si jich nevšimnou, však jsou-li to dívky, budou se těšit pohledem na ně.


Král tedy opět souhlasil a kolovrátky přinést porušil. Však ten sluha, co si byl lovce oblíbil, zase Leokadii vše vypověděl, tedy princezna svým družkám pravila, aby svou přirozenost opět zapřely a na stranu, kde budou kolovrátky stát, ani okem nepohlédly. Ráno si král nechal lovce opět zavolat, aby předsíní přijíti museli a ony ani okem o kolovrátky nezavadily. Tu se král na lva pohněval, že mu už pak více nevěřil.


Lovci s králem dále jezdili na lov a čím byli u krále déle, tím je měl král raději. I stalo se jednou, že když byli zase na lovu, přišla zpráva, že králova nová nevěsta je na cestě k němu. Když to Leokadie zaslechla, bolestí se jí srdce zastavilo a v mdlobách padla na zem. Král si byl pomyslil, že se jeho lovci něco zlého stalo, běžel k němu a chtěl mu pomoci a rukavici mu stáhnul. Tu uviděl, že má na ruce prsten, který byl své první nevěstě věnoval. Teprve nyní se Leokadii pozorněji zahleděl do obličeje a svoji milou poznal, tu byl tak dojat, že když ona oči otevřela, pravil ji, že ona jediná je jeho milá a že jen si ji vezme a že to žádný člověk na světě změnit nemůže. Té druhé princezně s omluvou své slovo vrátil a zpět domů ji obrátil, neboť nevěstu už má, a když starý klíč k svému srdci našel, netřeba mu nového.


Poté slavili král a Leokadie krásnou svatbu. Ten moudrý lev opět přišel u krále v milost, neboť vždy mluvil pravdu
Doporučuji:
Kostkované pohádky Dády Kostkové