A B C D E F G H CH I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z

A
Anežka ve skále
Arcilhář
Arcimág a jeho sluha
B
Baron Prášil
Bělouš a vraník
Bílý had
Bratříček a sestřička
Bratříček, sestřička a tři psi
Brémští muzikanti
Bubeník
C
Čas slonů
Cikánská princezna
Čarodějův učeň
Čertův ukoptěný bratr
D
Divodějný strom
Dlouhý, Široký a Bystrozraký
Drakobijce
Dvanáctero bratrů
Dvanáctero lovců
E
Eletka a Žárováček
F
G
Gilgameš a Agga z Kiše
Gudrun
H
Havránka
Holínky z buvolí kůže
Honza Ježek
Honza silák
Honzíček a Grétička
Husopaska
Husopasky pláčou perly
Ch
Chlapec a had
Chytrá hloupost
Chytrá selská dcerka
Chytrý Martin
I
Ilja Muromec
J
Jak dva vandrovali
Jak Honza ke štěstí přišel
Jak ke štěstí skrze šest služebníků přišel
Jak se narodila pohádka
Jalovec
Jednoočka, dvouočka a tříočka
Jorinda a Joringel
K
Kmotřička smrt
Kohout se zlatým peřím
Kosmáček
Košile, meč a prsten
Kouzelná loď
Kouzelná torna, klobouk a roh
Kouzelný kůň
Kouzelný strom
Král Drozdí Brada
Královská hádanka
Královský syn a Ďáblova dcera
Krejčík a tři psi
Křišťálová koule
Kupecký syn a princezna
L
Labutí panna
Lesní chaloupka
Liška a vrána
Locika
Loupežnická jeskyně
M
Martin a velryba
Medvědí kůže
Modrá lucerna
N
Nebeská svatba
Nejkrásnější nevěsta
Nejmilejší Roland
Nemocný král a jeho tři synové
O
O muži bez srdce
O panně Mahuleně
O pejskovi a kočičce, jak si myli podlahu
O princezně která všechno viděla
O princi, který se ničeho nebál
O pyšné noční košilce
O rybáři a jeho ženě
O silném Honzovi
O statečném krejčíkovi
O věrném Janovi
O zlaté huse
O zlatém ptáku
Obr Paleček
Obrobijce
Obušku, z pytle ven!
Oslíček
Osmnáctero vojáků
O Myšince a splněných přáních
P
Paní Holle
Pasáček zajíců
Pidivousek
Poctivý Petr a jeho falešní bratři
Podivuhodná řemesla
Podivuhodný pták
Pohádka o jednom, co se učil bát
Poletuška
Polovina všeho
Popelka
Pravá nevěsta
Princezna a víla
Princezna Trina
Princezna z Ohňového zámku
Princezna ze Rmutného dolu
Ptačí král
Putování k ptáku Nohovi
Q
R
Rumpelniček
Řeznický tovaryš
S
Sedmikráska
Štestí a neštěstí
Šediváček
Šest služebníků
Šestero labutí
Šestka táhne světem
Šípková Růženka
Špatní kamarádi
Sedmero krkavců
Silák Vilík s tisícerem stigmat
Smíšek Ferdinand a zlatý jelen
Sněženka a Růženka
Sněhurka
Spanilá Růžička
T
Tři bratři
Tři chlapíci a obr
Trylkující a hopkající skřivánek
Tři hadí lístky
Tři hejkálkové
Tři královské děti
Tři labutě
Tři pírka
Tři přadleny
U
Uhlířský princ
V
V lese žijí čarodějnice
Víla na rybníce
Včelí královna
Věrná žena
Vřeteno, člunek a jehla
Vychytralý provazník
W
X
Y
Z
Žabí král
Žabí král, aneb železný Jindřich
Ze života polního šneka Ferdy
Živá voda
Zlaté království
Zlatovlásek
Zlatovláskové
Zlatý jelen

Eletka a Žárováček

Byl už večer a na potemnělé louce, mezi stébly trávy, seděl pestrobarevný motýlek. Byla to motýlí slečna a jmenovala se Eletka. Jak tam tak sama seděla vzpomněla si na svého kamaráda, Žárováčka. A vtom tu byl. Celý zářící a třpytivý jako sluníčko ve studánce. "Jůůů, budeme si hrát," zvolala radostně Eletka. "Kam poletíme?" "Do města, na pouliční lampy," řekl Žárováček. A letěli.

Vznesli se nad tmavě zelenou trávu a spící květy pampelišek a jakoby na mořských vlnách uháněli vzduchem k městu. Žárováček svítil Eletce na cestu a ona ho z legrace pošťuchovala před sebou, aby už tam byli.

Netrvalo dlouho a před nimi se objevila první pouliční lampa.Lampa na kraji silnice. Byla vysoká, štíhlá s červeným nátěrem na jediné dlouhatánské noze. Nahoře mírně nakloněná, aby dobře viděla na silnici pod sebou. Eletka si hned začala ze Žárováčka utahovat: "Ché ché, ty svítíš jenom bíle, ale ona žlutě." Žárováček trochu pohasl a povídá: "To přece nevadí, bílá je taky hezká barva." A Eletka zase: "A ty jsi menší než ona." "No a? Nezáleží přece na tom jak je kdo velký. Důležité je, aby dělal ostatním radost," odpověděl už skoro pohaslý Žárováček. "Pojď, Eletko, poletíme dál, ať toho vidíme víc..."

"Počkejte," zvolal kdosi z výšky nad nimi. Byla to pouliční lampa. "Buďte tady chvíli se mnou. Jsem tady pořád sama, nemohu nikam jít. Je mi smutno. Všechny kamarádky jsou moc daleko a nemůžu si s nimi povídat. Odkud jste?" Žárováček se celý rozzářil a povídá: "Z louky." "A co tam je?" ptá se lampa dychtivě dál, "já znám jenom silnici pod sebou, velká a malá auta, malé a velké lidi, kteří jdou kolem a malé a velké psy... A ti mi pořád dělají u nohy loužičky!" zlobila se lampa. "Na naší louce," povídá Žárováček, "je spousta různých broučků a barevných květin. Jsou tam i stromy, podobné jako támhle ty na druhé straně silnice. Jsou malé i velké, s lístky i s jehličím." "A máte se rádi?" ptá se lampa dál. "Máme," na to Eletka, "všichni mě tam mají rádi!" "A proč?" ptá se zase lampa. "Proč?!" piští Eletka, "to jsou hloupé otázky. Protože jsem krásná a ty ne! Tak! Pojď Žárováčku, letíme zpátky na louku!" Lampa trochu zablikala svým žlutým okem a povídá Eletce: "Na to, aby tě měl někdo rád, nemusíš být krásná, stačí, když budeš ostatním dělat radost." "Vždyť dělám, protože jsem krásná! A to stačí. Jdeme, Žárováčku, ta lampa je ale hloupá." A oba letěli zpět na louku.

Eletka byla krásná "Ta lampa si vůbec nevšimla jak jsem hezká," zlobí se pořád Eletka. "Každý mě má na louce rád. Když se na někoho jen pousměju, hned mi přiběhne dát nějaký dáreček. Když si usmyslím, i hlemýžď mi poběží pro kytičku na druhý konec louky. A já mu pak řeknu, že se mi nelíbí a že jsem chtěla jinou. A on musí běžet znova, chi chi chi. Každý mě má rád1 Anebo když si usmyslím, že chci med, tak mi ho včely musí dát. A přinést mi ho musíš i ty, Žárováčku! Žárováčku?! Žárováčku, kde jsi?!" Eletka volala kolem sebe do tmy, ale nikdo se neozval. Jak tak pořád o sobě mluvila ani si nevšimla, že jí přestal Žárováček svítit na cestu. Byla sama v černé a studené noci...

 

A Žárováček? Povídal si celou noc s pouliční lampou. Oba dva pak zářili do tmy tak, až si všichni broučci z okolí mysleli, že už vychází sluníčko.

Doporučuji:
Kostkované pohádky Dády Kostkové