A B C D E F G H CH I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z

A
Anežka ve skále
Arcilhář
Arcimág a jeho sluha
B
Baron Prášil
Bělouš a vraník
Bílý had
Bratříček a sestřička
Bratříček, sestřička a tři psi
Brémští muzikanti
Bubeník
C
Čas slonů
Cikánská princezna
Čarodějův učeň
Čertův ukoptěný bratr
D
Divodějný strom
Dlouhý, Široký a Bystrozraký
Drakobijce
Dvanáctero bratrů
Dvanáctero lovců
E
Eletka a Žárováček
F
G
Gilgameš a Agga z Kiše
Gudrun
H
Havránka
Holínky z buvolí kůže
Honza Ježek
Honza silák
Honzíček a Grétička
Husopaska
Husopasky pláčou perly
Ch
Chlapec a had
Chytrá hloupost
Chytrá selská dcerka
Chytrý Martin
I
Ilja Muromec
J
Jak dva vandrovali
Jak Honza ke štěstí přišel
Jak ke štěstí skrze šest služebníků přišel
Jak se narodila pohádka
Jalovec
Jednoočka, dvouočka a tříočka
Jorinda a Joringel
K
Kmotřička smrt
Kohout se zlatým peřím
Kosmáček
Košile, meč a prsten
Kouzelná loď
Kouzelná torna, klobouk a roh
Kouzelný kůň
Kouzelný strom
Král Drozdí Brada
Královská hádanka
Královský syn a Ďáblova dcera
Krejčík a tři psi
Křišťálová koule
Kupecký syn a princezna
L
Labutí panna
Lesní chaloupka
Liška a vrána
Locika
Loupežnická jeskyně
M
Martin a velryba
Medvědí kůže
Modrá lucerna
N
Nebeská svatba
Nejkrásnější nevěsta
Nejmilejší Roland
Nemocný král a jeho tři synové
O
O muži bez srdce
O panně Mahuleně
O pejskovi a kočičce, jak si myli podlahu
O princezně která všechno viděla
O princi, který se ničeho nebál
O pyšné noční košilce
O rybáři a jeho ženě
O silném Honzovi
O statečném krejčíkovi
O věrném Janovi
O zlaté huse
O zlatém ptáku
Obr Paleček
Obrobijce
Obušku, z pytle ven!
Oslíček
Osmnáctero vojáků
O Myšince a splněných přáních
P
Paní Holle
Pasáček zajíců
Pidivousek
Poctivý Petr a jeho falešní bratři
Podivuhodná řemesla
Podivuhodný pták
Pohádka o jednom, co se učil bát
Poletuška
Polovina všeho
Popelka
Pravá nevěsta
Princezna a víla
Princezna Trina
Princezna z Ohňového zámku
Princezna ze Rmutného dolu
Ptačí král
Putování k ptáku Nohovi
Q
R
Rumpelniček
Řeznický tovaryš
S
Sedmikráska
Štestí a neštěstí
Šediváček
Šest služebníků
Šestero labutí
Šestka táhne světem
Šípková Růženka
Špatní kamarádi
Sedmero krkavců
Silák Vilík s tisícerem stigmat
Smíšek Ferdinand a zlatý jelen
Sněženka a Růženka
Sněhurka
Spanilá Růžička
T
Tři bratři
Tři chlapíci a obr
Trylkující a hopkající skřivánek
Tři hadí lístky
Tři hejkálkové
Tři královské děti
Tři labutě
Tři pírka
Tři přadleny
U
Uhlířský princ
V
V lese žijí čarodějnice
Víla na rybníce
Včelí královna
Věrná žena
Vřeteno, člunek a jehla
Vychytralý provazník
W
X
Y
Z
Žabí král
Žabí král, aneb železný Jindřich
Ze života polního šneka Ferdy
Živá voda
Zlaté království
Zlatovlásek
Zlatovláskové
Zlatý jelen

Gilgameš a Agga z Kiše

Poslové Aggy, krále města Kiše a syna velkého krále Enmebaragesiho dorazili do Uruku, ke Gilgamešovi se ohlásili a žádost svého krále mu přednesli. Gilgameš pak radu starších svolal a požadavky Aggy zde přednesl:

Studna “Agga, pyšný král města Kiše nás k poddanství vyzývá. Máme mu studny kopat, všechny studny země, všechny malé kanály vyhloubit a všechny práce pro něj konat. Říkám vám, mužové Uruku, nepodrobíme se paláci kišskému, ale zbraněmi jej smeteme.”

Avšak starším se nelíbila Gilgamešova řeč a takto mu odpoví:

“Vykopeme studny, všechny studny země, všechny malé kanály vyhloubíme a všechny práce pro ně budeme konat. Podrobíme se raději paláci kišskému, jsme slabí a naše zbraně jej nesmetou.”

Taková slova si však nevzal Gilagmeš k srdci. Svolal sněm všech mužů města a svou věc jim vyložil:

“Já, Gilgameš, pán Kullaby, který tolik hrdinských činů k poctě bohyně Inanny vykonal, vám říkám, máme králi Aggovi studny kopat, všechny studny země, všechny malé kanály vyhloubit a všechny práce pro něj konat ? Říkám vám, mužové Uruku, nepodrobíme se paláci kišskému, ale zbraněmi jej smeteme.”

A shromážděným mužům se líbila řeč Gilgamešova a jejich mluvčí odpověděl:

“Máme stále jen stát, či sedět, jak si Agga bude přát ?”

“Máme snad u prince královského dlít neustále ?”

“Máme jen bodcem pohánět královi osli, jak on si zamane ?”

“Kdo by měl tu trpělivost ? Nepodrobíme se paláci kišskému, ale zbraněmi jej smeteme.”

A mladí bojovníci rozvášněně velikost Uruku i Gilgameše velebili:

“Vždyť město Uruk je dílo bohů jako sám chrám Eanna, jehož kult sami bohové stanovili. Vždyť zeď kolem města postavená se dotýká mraků. Vždyť základ k městu položil sám bůh An. Ty, Gilgameši ses o město staral, ty, slavný hrdino, který nepřátelům hladce hlavy srážíš, ty, kterého An miluje, proč ty by ses měl nepřátel z Kiše bát ? Podívej, už teď jejich zadní voje prchají a kdekdo se na útěk dává. Vojsko Kiše nemůže Uruku ublížit.”

Nad takovou řečí se Gilgameš zaradoval a hned za přítelem Enkiduem si pospíšil.

“Enkidu, příteli, polož rýč a vezmi sekeru. Je čas vzít na rámě zbraň, která strach a hrůzu mezi nepřátele zaseje. Jen ať přijde velký Agga z Kiše. Strach se ho zmocní až nás spatří, jeho mysl bude zmatena a jeho odvaha se zhroutí.”

Neuplynulo ani deset dnů a již vojsko Aggovo obklíčilo Uruk. Když ohromné vojsko uručtí spatřili, zděsili se a celý Uruk upadl ve zmatek. Gilgameš rychle ke svým mužům přišel:

“Jste ustrašeni ? Hrdinové moji ? Nenajde se mezi vámi ani jeden dost odvážný na to, aby k Aggovi šel a poselství vyřídil ?”

“Já,” přihlásil se Girišchurdurra, královský pobočník, “já půjdu k Aggovi. A přeji si, aby jeho mysl byla zmatena a jeho odvaha se zhroutila.”

A Girišchurdirra prošel městskou branou mezi nepřátele, kteří se jej rázem zmocnili, zbili a teprve poté před Aggu předhodili. Vtom kdosi se vyklonil z hradeb urských a Agga se hned ptá:

“Řekni, otroku ! Je snad tamten člověk tvůj král ?”

“Ne,” odvětil zbitý posel, “Ten člověk není mým králem. Kdyby to byl můj král, zděsil by ses jeho tváře, z očí mu šlehá hněv, jeho vous září jak lazurit, však jeho prsty přinášejí milost. Ale tví lidé by po tisících padali a vstávali a opět padali jak mouchy a bídně by se v prachu a špíně váleli. Můj král by Aggu z Kiše uprostřed jeho vojsk hravě zajal.”

“Co si to dovoluješ, otroku ?!” rozhněval se král Agga a jeho lidé se bez milosti pustili do nebohého Girišchurdirra.

Tehdy vystoupil Gilgameš na hradbu v plné zbroji a jakoby nová odvaha se rozlila do duší mužů Uruku, všichni zbraní se chopili a k městské bráně a do přilehlých ulic se seřadili a ven z města se vyhrnuli. Když pak bránou Enkidu procházel, vyklonil se Gilgameš přes hradby, aby svého přítele pozdravil. Tak jej spatřil i Agga a hned se zbitého posla ptá:

“Řekni, otroku ! Je snad tamten člověk tvůj král.”

A Girišchurdirra pozvedl svůj zrak a přitakal:

“Věru, tenhle člověk je můj král.”

A jakmile to řekl, nepřátelé po tisících padali a vstávali a opět padali jak mouchy a bídně se v prachu a špíně váleli. Aggu z Kiše pak uprostřed jeho vojska Gilgameš, vládce z Kalluby, zajal.

Teď mohl Gilgameš Aggu rozdrtit. Ale on takto moudře promluvil:

“Aggo, ty jsi vládce. Aggo, ty jsi nadřízený, Aggo, ty jsi vojevůdce, ty dáváš jíst svým poddaným a ty chráníš uprchlíky.” A mluvil s Aggou jako s králem a ne jako s poraženým. A Agga uznal moc Uruku a jeho svobodu a vyslovil chválu nad Gilgamešovým městem a řekl:

“Vždyť město Uruk je dílo bohů jako sám chrám Eanna, jehož kult sami bohové stanovili. Vždyť zeď kolem města postavená se dotýká mraků. Vždyť základ k městu položil sám bůh An. Ty, Gilgameši ses o město staral, ty, slavný hrdino, který nepřátelům hladce hlavy srážíš, ty, kterého An miluje.”

A Gilgameš propustil Aggu zpět do Kiše i s jeho vojskem a jeho dřívější moc mu vrátil, však město Uruk svobodu svou uchránilo a moudrému Gilgamešovi pělo chválu

Doporučuji:
Kostkované pohádky Dády Kostkové