A B C D E F G H CH I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z

A
Anežka ve skále
Arcilhář
Arcimág a jeho sluha
B
Baron Prášil
Bělouš a vraník
Bílý had
Bratříček a sestřička
Bratříček, sestřička a tři psi
Brémští muzikanti
Bubeník
C
Čas slonů
Cikánská princezna
Čarodějův učeň
Čertův ukoptěný bratr
D
Divodějný strom
Dlouhý, Široký a Bystrozraký
Drakobijce
Dvanáctero bratrů
Dvanáctero lovců
E
Eletka a Žárováček
F
G
Gilgameš a Agga z Kiše
Gudrun
H
Havránka
Holínky z buvolí kůže
Honza Ježek
Honza silák
Honzíček a Grétička
Husopaska
Husopasky pláčou perly
Ch
Chlapec a had
Chytrá hloupost
Chytrá selská dcerka
Chytrý Martin
I
Ilja Muromec
J
Jak dva vandrovali
Jak Honza ke štěstí přišel
Jak ke štěstí skrze šest služebníků přišel
Jak se narodila pohádka
Jalovec
Jednoočka, dvouočka a tříočka
Jorinda a Joringel
K
Kmotřička smrt
Kohout se zlatým peřím
Kosmáček
Košile, meč a prsten
Kouzelná loď
Kouzelná torna, klobouk a roh
Kouzelný kůň
Kouzelný strom
Král Drozdí Brada
Královská hádanka
Královský syn a Ďáblova dcera
Krejčík a tři psi
Křišťálová koule
Kupecký syn a princezna
L
Labutí panna
Lesní chaloupka
Liška a vrána
Locika
Loupežnická jeskyně
M
Martin a velryba
Medvědí kůže
Modrá lucerna
N
Nebeská svatba
Nejkrásnější nevěsta
Nejmilejší Roland
Nemocný král a jeho tři synové
O
O muži bez srdce
O panně Mahuleně
O pejskovi a kočičce, jak si myli podlahu
O princezně která všechno viděla
O princi, který se ničeho nebál
O pyšné noční košilce
O rybáři a jeho ženě
O silném Honzovi
O statečném krejčíkovi
O věrném Janovi
O zlaté huse
O zlatém ptáku
Obr Paleček
Obrobijce
Obušku, z pytle ven!
Oslíček
Osmnáctero vojáků
O Myšince a splněných přáních
P
Paní Holle
Pasáček zajíců
Pidivousek
Poctivý Petr a jeho falešní bratři
Podivuhodná řemesla
Podivuhodný pták
Pohádka o jednom, co se učil bát
Poletuška
Polovina všeho
Popelka
Pravá nevěsta
Princezna a víla
Princezna Trina
Princezna z Ohňového zámku
Princezna ze Rmutného dolu
Ptačí král
Putování k ptáku Nohovi
Q
R
Rumpelniček
Řeznický tovaryš
S
Sedmikráska
Štestí a neštěstí
Šediváček
Šest služebníků
Šestero labutí
Šestka táhne světem
Šípková Růženka
Špatní kamarádi
Sedmero krkavců
Silák Vilík s tisícerem stigmat
Smíšek Ferdinand a zlatý jelen
Sněženka a Růženka
Sněhurka
Spanilá Růžička
T
Tři bratři
Tři chlapíci a obr
Trylkující a hopkající skřivánek
Tři hadí lístky
Tři hejkálkové
Tři královské děti
Tři labutě
Tři pírka
Tři přadleny
U
Uhlířský princ
V
V lese žijí čarodějnice
Víla na rybníce
Včelí královna
Věrná žena
Vřeteno, člunek a jehla
Vychytralý provazník
W
X
Y
Z
Žabí král
Žabí král, aneb železný Jindřich
Ze života polního šneka Ferdy
Živá voda
Zlaté království
Zlatovlásek
Zlatovláskové
Zlatý jelen

Jorinda a Joringel


 
Bratři Grimmové



prostřed hlubokého lesa stál zámek, ve které nebydlil nikdo jiný, než jedna stará žena, která však byla arcičarodějnice. Ve dne se lidem zjevovala jako kočka či sova, ale v noci na sebe brala svoji lidskou podobu. Vládla uměním lákat k sobě zvěř a ptáky, ty pak vařila a pekla. Když člověk přišel na sto kroků od zámku, kouzlo ho na místě znehybnilo a musel tam stát tak dlouho, dokud ho nepropustila. Byla-li to ale krásná panna, kdo v jejich osidlech uvíznul, tu ji proměnila v ptáka, dala ho do klece a zanesla do své komnaty. Měla tam už sedm tisíc klecí s vzácnými ptáky.


ila byla panna a ta se jmenovala Jorinda, byla krásnější než jiné dívky. Jorinda byla zaslíbena hochovi, který se jmenoval Joringel. Zrovna slavili svatbu a měli velkou radost jeden z druhého, chtěli si tedy chvíli důvěrně spolu popovídat, a tak se vydali na procházku do lesa. „Dej pozor“, řekl Joringel: „ať nikdy do blízkosti zámku nepřijdeš.“ Byl krásný podvečer, slunce probleskovalo mezi kmeny stromu v tmavě zelené hradbě lesa a na jednom starém dubu žalostně zpívala hrdlička. Jorinda se rozplakala, Joringel se rozplakal, oba byli tím zpěvem tak dojati a zdrceni, jako by každou chvíli měli umříti. A tak si všimnuli pozdě, že zabloudili a najednou nevěděli kudy vede cesta domů. Slunce už napůl zapadlo za hory. Joringel najednou za křovisky spatřil zdi prokletého zámku, k smrti se polekal a strnul.


Jorinda si začala zpívat a Joringel se bezmocně díval, jak se změnila ve slavíka. Joringel se nemohl pohnout, nemohl mluvit ani plakat, pohnout rukou nebo nohou, stál tam jako kámen. Třikrát kolem nich zakroužila sova s ohnivýma očima a zahoukala, pak zmizela v křoví a za chvíli z houštiny vykulhala sehnutá stařena, žlutá a seschlá, s obrovskýma rudýma očima, zahnutým nosem, jehož špička dosahovala až na bradu. Něco si mumlala, chytila slavíka a nesla ho pryč. Joringel nemohl ani zavolat, ani se hnout. Konečně stařena přišla zpět, zamumlala zaříkadlo a Joringel byl volný. Tu si mladík před ní kleknul na kolena a prosil ji, aby mu slavíka vrátila, ale stařena se mu vysmála, že ji už nikdy v životě neuvidí a zmizela. Joringel plakal, naříkal, ale všechno marně: „Ach, co si mám počít?“


akonec se vydal cestou necestou pryč, až přišel do cizí vesnice a tam se nechal najmout jako pasák ovcí. Často chodil k zámku, ale nikdy ne už blíže než sto kroků. Tu se mu jednou v noci zdálo, že našel rudý kvítek, v jehož středu byla velká krásná perla. Ten kvítek utrhnul a šel s ním k zámku, všechno, čeho se tím kvítkem dotknul, bylo od kouzel osvobozeno; a taky snil o tom, že se mu Jorinda vrátila. Ráno, když se byl probudil, počal chodit údolími, horami a hledat ten kouzelný kvítek. Našel ho až devátý den brzičko ráno. Ve středu toho kvítku se jako perla třpytila kapka rosy.


oringel ten kvítek s kapkou opatrně nesl celý den a noc k zámku. A když byl sto kroků od zámku, nebyl očarován, nýbrž kráčel dál až zámecké bráně. Joringel se zaradoval, dotknul se kvítkem brány a ta se otevřela. Vešel dovnitř na dvůr a poslouchal, odkud uslyší ptačí zpěv, konečně ho zaslechl. Šel dál a našel tu komnatu, kde bylo sedm tisíc klícek a byla tam také čarodějnice a ptáčky krmila. Když byla Joringela uviděla, velmi se rozlítila, spílala mu, plivala na něj jed a žluč, ale více jak na dva kroky se k němu přiblížit nemohla. Joringel si jí nevšímal, prohlížel si klece s ptáky, ale bylo tu mnoho set slavíků, jak mezi nimi najde Jorindu? Tu najednou uviděl, jak se stařena plíží dveřmi pryč, když byla před tím jednoho slavíka vzala. V mžiku k ní skočil, dotknul se klícky tak stařeny kvítkem, a tu se událo, že tam najednou stala Jorinda a stařena tím dotykem přišla o svou kouzelnou moc.


orinda se mu vrhla kolem krku, byla tak krásná jako dříve. Tak osvobodili i všechny ostatní ptáky, z kterých se staly panny, a pak šli domů a spokojeně spolu žili
Doporučuji:
Kostkované pohádky Dády Kostkové