A B C D E F G H CH I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z

A
Anežka ve skále
Arcilhář
Arcimág a jeho sluha
B
Baron Prášil
Bělouš a vraník
Bílý had
Bratříček a sestřička
Bratříček, sestřička a tři psi
Brémští muzikanti
Bubeník
C
Čas slonů
Cikánská princezna
Čarodějův učeň
Čertův ukoptěný bratr
D
Divodějný strom
Dlouhý, Široký a Bystrozraký
Drakobijce
Dvanáctero bratrů
Dvanáctero lovců
E
Eletka a Žárováček
F
G
Gilgameš a Agga z Kiše
Gudrun
H
Havránka
Holínky z buvolí kůže
Honza Ježek
Honza silák
Honzíček a Grétička
Husopaska
Husopasky pláčou perly
Ch
Chlapec a had
Chytrá hloupost
Chytrá selská dcerka
Chytrý Martin
I
Ilja Muromec
J
Jak dva vandrovali
Jak Honza ke štěstí přišel
Jak ke štěstí skrze šest služebníků přišel
Jak se narodila pohádka
Jalovec
Jednoočka, dvouočka a tříočka
Jorinda a Joringel
K
Kmotřička smrt
Kohout se zlatým peřím
Kosmáček
Košile, meč a prsten
Kouzelná loď
Kouzelná torna, klobouk a roh
Kouzelný kůň
Kouzelný strom
Král Drozdí Brada
Královská hádanka
Královský syn a Ďáblova dcera
Krejčík a tři psi
Křišťálová koule
Kupecký syn a princezna
L
Labutí panna
Lesní chaloupka
Liška a vrána
Locika
Loupežnická jeskyně
M
Martin a velryba
Medvědí kůže
Modrá lucerna
N
Nebeská svatba
Nejkrásnější nevěsta
Nejmilejší Roland
Nemocný král a jeho tři synové
O
O muži bez srdce
O panně Mahuleně
O pejskovi a kočičce, jak si myli podlahu
O princezně která všechno viděla
O princi, který se ničeho nebál
O pyšné noční košilce
O rybáři a jeho ženě
O silném Honzovi
O statečném krejčíkovi
O věrném Janovi
O zlaté huse
O zlatém ptáku
Obr Paleček
Obrobijce
Obušku, z pytle ven!
Oslíček
Osmnáctero vojáků
O Myšince a splněných přáních
P
Paní Holle
Pasáček zajíců
Pidivousek
Poctivý Petr a jeho falešní bratři
Podivuhodná řemesla
Podivuhodný pták
Pohádka o jednom, co se učil bát
Poletuška
Polovina všeho
Popelka
Pravá nevěsta
Princezna a víla
Princezna Trina
Princezna z Ohňového zámku
Princezna ze Rmutného dolu
Ptačí král
Putování k ptáku Nohovi
Q
R
Rumpelniček
Řeznický tovaryš
S
Sedmikráska
Štestí a neštěstí
Šediváček
Šest služebníků
Šestero labutí
Šestka táhne světem
Šípková Růženka
Špatní kamarádi
Sedmero krkavců
Silák Vilík s tisícerem stigmat
Smíšek Ferdinand a zlatý jelen
Sněženka a Růženka
Sněhurka
Spanilá Růžička
T
Tři bratři
Tři chlapíci a obr
Trylkující a hopkající skřivánek
Tři hadí lístky
Tři hejkálkové
Tři královské děti
Tři labutě
Tři pírka
Tři přadleny
U
Uhlířský princ
V
V lese žijí čarodějnice
Víla na rybníce
Včelí královna
Věrná žena
Vřeteno, člunek a jehla
Vychytralý provazník
W
X
Y
Z
Žabí král
Žabí král, aneb železný Jindřich
Ze života polního šneka Ferdy
Živá voda
Zlaté království
Zlatovlásek
Zlatovláskové
Zlatý jelen

Kmotřička Smrt


 
Bratři Grimmové



eden chudičký muž měl dvanáct dětí a musel dnem i nocí pracovat, aby je skromně uživil. Když přišlo na svět třinácté dítě, nevěděl si jiné pomoci, než že se vydal na zemskou silnici, aby prvního, kterého potká, požádal o kmotrovství.


en první, kterého potkal, nebyl nikdo jiný než náš milovaný Pán. Ten věděl, co má tento na srdci a pravil k němu: „Chudáku, je mi tě líto, já ponesu tvé dítě ke křtu a postarám se o něj, aby bylo na této zemi šťastné.“ Muž se zeptal: „A kdopak jsi?“ „Já jsem Bůh.“ „Tak tebe si za kmotra nepřeji,“ odvětil muž: „ty dáváš bohatým a chudáky necháváš hladovět.“ Tak pravil ten muž a odvrátil se od Pána, protože nevěděl, jak moudře bohatství i chudobu rozděluje. A šel dál.


u k němu přišel ďábel a řekl: „Co hledáš? Jestli chceš mě za kmotra svého dítěte, tak mu dám zlata hojnost a všechny radosti světa k tomu.“ Muž se zeptal: „A kdopak jsi?“ „Já jsem ďábel.“ „Tak tebe si za kmotra nepřeji,“ odvětil muž: „ty lidi zavádíš a balamutíš a podvádíš.“


šel dál a tu přikráčela kostlivá Smrt a řekla: „Vezmi si za kmotru mne.“ Muž se zeptal: „A kdopak jsi?“ „Já jsem Smrt, která vše srovná.“ Tu muž odvětil: „Ano, ty jsi ta pravá, ty bereš chudé i bohaté bez rozdílu, ty budeš kmotřička mého dítěte.“ Smrt odvětila: „Učiním tvé dítě bohatým a věhlasným, neboť kdo mě má za přítele, tomu nechybí nic.“ Muž řekl: „Příští neděli jsou křtiny, dostav se včas.“ Smrt se zjevila, jak si byl přál a opravdu se stala řádnou kmotrou jeho chlapce.


dyž přišel Eugen do let, přišla toho času jeho kmotra a poručila mu jít s ní. Zavedla ho do lesa, kde mu ukázala nějakou bylinu, která tam rostla, a řekla: „Nyní dostaneš svůj dárek, kmotřenče. Udělám z tebe věhlasného lékaře. Když budeš zavolán k nemocnému, pokaždé se ti zjevím. Když budu stát v hlavách nemocného, tak můžeš směle říci, že ho opět uzdravíš, a dej mu pak tuto bylinu, aby jí snědl. Ale když budu stát v nohách nemocného, tak je můj, musíš říci, že tady je všechna pomoc marná. Ale střez se, aby tu bylinu proti mé vůli nepoužil, to by se ti potom špatně vedlo.“ Netrvalo to dlouho a Eugen se stal tím nejvyhlášenějším lékařem na světě. Stačilo mu na nemocného jen pohlédnout a již věděl, jak na tom je, zda bude opět zdráv nebo musí zemřít, tak se o něm povídalo, že z dálky i z blízka přicházeli lidé, aby ho odvedli k nemocným a dávali mu tolik zlata, že se brzy stal boháčem.


ednou se stalo, že onemocněl sám král. Eugen byl povolán a měl říci, zda je možné uzdravení. Když ale přišel, stála u nohou nemocného Smrt, pro krále už na světě žádná bylina nerostla. „Mohl bych přeci jen jednou smrt obelstít,ne?“ pomyslil si lékař: „arci z toho nic zlého vzejít nemůže, když jsem její kmotřenec, však ona protentokrát přivře oko, jen do toho!“ Tak popadnul nemocného a položil ho obráceně, takže Smrt mu stála v hlavách. Potom dal králi jednu bylinu a král se vzpamatoval a byl opět úplně zdráv. Smrt ale k Eugenovi přišla, obličej měla zachmuřený, pohrozila mu prstem a řekla: „Ty jsi mne obelhal, tentokrát ti prominu, protože jsi můj kmotřenec, ale pokusíš-li se o to ještě jednou, půjde ti o krk, já sama tě z tohoto světa odvedu.“


rzy nato upadla do těžké nemoci králova dcera. Byla jeho jediné dítě a on naříkal dnem i nocí, až mu z toho oči osleply a nechal vyhlásit, že ten, kdo ji zachrání před smrtí, stane se jejím mužem a zdědí trůn. Eugen, když přišel k posteli nemocné princezny, viděl stát Smrt v jejích nohách. Měl sice na paměti kmotřiččino varování, ale její velká krása a to štěstí být jejím manželem, ho zaslepily natolik, že nechal všechny obavy plavat. Neviděl, že Smrt po něm hodila hněvivým pohledem, zvedla do výše ruku a kostlivou pěstí mu zahrozila. Zvedl nemocnou, a položil ji tak, že hlava ležela tam, kde prve měla nohy. Potom ji podal bylinu a ona se opět probrala k životu. Smrt, když byla podruhé o své vlastnictví obelhána, připochodovala k lékaři a řekla: „Teď je s tebou konec a řada přišla na tebe.“


opadla ho ledovou rukou tak pevně, že se nemohl bránit, a vedla ho do jedné podzemní jeskyně. Tam viděl hořet tisíce a tisíce světel v nedozírných řadách, některé velké, jiné poloviční, jiné úplně malé. Každý okamžik jich několik zhasnulo a na jejich místě se rozhořely jiné, takže ty plamínky se neustále znova objevovaly. „Vidíš,“ řekla Smrt: „to jsou světla života lidí. Ty velké patří dětem, ty poloviční rodičům v nejlepších letech a ty malinké dědům a bábám. Avšak i děti a mladí lidé mívají často malé světýlko.“ „Ukaž mi moje.“ řekl Eugen a myslel, že musí být ještě dost velké. Smrt ukázala na jeden malý koneček, který zrovna hrozil zhasnout a řekla: „Podívej, to je ono!“ „Ach, milá kmotřičko,“ zvolal vyděšený lékař: „zapal mi nové, udělej to pro mne, abych se mohl stát králem a manželem krásné princezny.“ „To nemohu,“ odvětila Smrt: „dříve musí jedna zhasnout, než se nová zapálí.“ „Tak tu starou posaď na novou, aby začala hořet, až tahle bude u konce.“


mrt se stavěla, jako by jeho přání přece jen chtěla vyplnit, ale protože ho chtěla také obelstít, jen se tak nešikovně natáhla a náhodou ten kousíček skácela a on zhasnul. Eugen v tu chvíli klesnul k zemi a byl nyní sám do rukou Smrti upadnul
Doporučuji:
Kostkované pohádky Dády Kostkové