A B C D E F G H CH I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z

A
Anežka ve skále
Arcilhář
Arcimág a jeho sluha
B
Baron Prášil
Bělouš a vraník
Bílý had
Bratříček a sestřička
Bratříček, sestřička a tři psi
Brémští muzikanti
Bubeník
C
Čas slonů
Cikánská princezna
Čarodějův učeň
Čertův ukoptěný bratr
D
Divodějný strom
Dlouhý, Široký a Bystrozraký
Drakobijce
Dvanáctero bratrů
Dvanáctero lovců
E
Eletka a Žárováček
F
G
Gilgameš a Agga z Kiše
Gudrun
H
Havránka
Holínky z buvolí kůže
Honza Ježek
Honza silák
Honzíček a Grétička
Husopaska
Husopasky pláčou perly
Ch
Chlapec a had
Chytrá hloupost
Chytrá selská dcerka
Chytrý Martin
I
Ilja Muromec
J
Jak dva vandrovali
Jak Honza ke štěstí přišel
Jak ke štěstí skrze šest služebníků přišel
Jak se narodila pohádka
Jalovec
Jednoočka, dvouočka a tříočka
Jorinda a Joringel
K
Kmotřička smrt
Kohout se zlatým peřím
Kosmáček
Košile, meč a prsten
Kouzelná loď
Kouzelná torna, klobouk a roh
Kouzelný kůň
Kouzelný strom
Král Drozdí Brada
Královská hádanka
Královský syn a Ďáblova dcera
Krejčík a tři psi
Křišťálová koule
Kupecký syn a princezna
L
Labutí panna
Lesní chaloupka
Liška a vrána
Locika
Loupežnická jeskyně
M
Martin a velryba
Medvědí kůže
Modrá lucerna
N
Nebeská svatba
Nejkrásnější nevěsta
Nejmilejší Roland
Nemocný král a jeho tři synové
O
O muži bez srdce
O panně Mahuleně
O pejskovi a kočičce, jak si myli podlahu
O princezně která všechno viděla
O princi, který se ničeho nebál
O pyšné noční košilce
O rybáři a jeho ženě
O silném Honzovi
O statečném krejčíkovi
O věrném Janovi
O zlaté huse
O zlatém ptáku
Obr Paleček
Obrobijce
Obušku, z pytle ven!
Oslíček
Osmnáctero vojáků
O Myšince a splněných přáních
P
Paní Holle
Pasáček zajíců
Pidivousek
Poctivý Petr a jeho falešní bratři
Podivuhodná řemesla
Podivuhodný pták
Pohádka o jednom, co se učil bát
Poletuška
Polovina všeho
Popelka
Pravá nevěsta
Princezna a víla
Princezna Trina
Princezna z Ohňového zámku
Princezna ze Rmutného dolu
Ptačí král
Putování k ptáku Nohovi
Q
R
Rumpelniček
Řeznický tovaryš
S
Sedmikráska
Štestí a neštěstí
Šediváček
Šest služebníků
Šestero labutí
Šestka táhne světem
Šípková Růženka
Špatní kamarádi
Sedmero krkavců
Silák Vilík s tisícerem stigmat
Smíšek Ferdinand a zlatý jelen
Sněženka a Růženka
Sněhurka
Spanilá Růžička
T
Tři bratři
Tři chlapíci a obr
Trylkující a hopkající skřivánek
Tři hadí lístky
Tři hejkálkové
Tři královské děti
Tři labutě
Tři pírka
Tři přadleny
U
Uhlířský princ
V
V lese žijí čarodějnice
Víla na rybníce
Včelí královna
Věrná žena
Vřeteno, člunek a jehla
Vychytralý provazník
W
X
Y
Z
Žabí král
Žabí král, aneb železný Jindřich
Ze života polního šneka Ferdy
Živá voda
Zlaté království
Zlatovlásek
Zlatovláskové
Zlatý jelen

Locika


 
Bratři Grimmové



yli jednou muž a žena a ti si již dlouho marně přáli dítě, konečně přišla žena do naděje, že milostivý Bůh jejich přání vyplní. Ti lidé měli u domu přístavek a v něm malé okénko a to vedlo do líbezné zahrady, kde rostly krásné květiny a byliny; ale ta zahrada byla obehnána vysokou zdí a nikdo nemohl vejít dovnitř, neboť patřila jedné čarodějce, která vládla velkou mocí, a té se celý svět bál.


ednoho dne stála žena u okénka a dívala se do zahrady. Uviděla záhon plný lociky, která vypadala tak svěže a lákavě, že na ni dostala velkou chuť A ta chuť den ode dne rostla a žena nemyslela na nic jiného, viditelně hubla a chřadla. Až se jí muž zeptal, co jí schází a ona mu řekla o té velké chuti na locikový salát, která ji celičkou stravuje. Muž viděl, že jeho žena umře, když jí lociku neobstará, a tak pod rouškou tmy přelezl zahradní zeď, v rychlosti utrhl hrst lociky a přinesl ji své ženě. Ona si z ní ihned udělala salát a s velkou radosti ho snědla a hned se jí ulevilo. Ale protože jí ta locika tak chutnala, dalšího dne dostala ještě trojnásobně větší chuť a muži nedala pokoje, dokud po setmění nevyrazil k zakázanému místu.


le sotva byl do zahrady vskočil, velmi se polekal, neboť tam stála čarodějka a s zuřivým pohledem mu začala slípat do zlodějů. Muž se bránil, že to činil jen kvůli své ženě, tak mu čarodějka pravila, že mu dá milost, ale že to dítě, co se narodí, jí bude náležet, že ona se jako jeho matka o něj postará. Co mohl ubohý muž činit než souhlasit? A opravdu, když na jeho ženu přišla těžká hodinka, ihned se objevila čarodějka a dítě, které pojmenovala Locikou, odnesla pryč. Locika byla to nejkrásnější dítě pod sluncem.


dyž ji bylo dvanáct let, zavřela ji čarodějka do vysoké věže, která stála v hlubokém lese a neměla žádné schody ani žádné dveře, jen nahoře okénko. Když chtěla čarodějka za Locikou do věže, zavolala na ní a dívka si odvázala své copy a své krásné zlaté vlasy dvacet loktů zdéli tím okýnkem prostrčila a pustila dolů, aby po nich čarodějka vyšplhala.


a pár let se událo, že k věži zabloudil královský syn, který jel tím lesem. Tu uslyšel zpěv tak krásný, až srdce usedalo. To Locika si zpěvem krátila dlouhý čas samoty a její sladký hlásek se nesl z věže dolů. Princ chtěl vystoupat na věž, ale nenašel žádné dveře. Tak odjel domů. Ale ten zpěv mu očaroval srdce tak mocně, že každý den přijížděl k věži a poslouchal. Jednou, když opět stál skryt za stromem, uviděl, jak přijela čarodějka a slyšel její zavolání, načež se snesl dolů z okna věže cop zlatých vlasů a princ pochopil, že to je onen žebřík, po kterém se lze dostat nahoru. A následujícího dne, když se začalo stmívat, přijel k věži, na dívku zavolal a vzápětí i jemu přiletěl v ústrety zlatý cop. Nejdříve se Locika velmi poděsila, když se nahoře objevil muž, neboť ještě žádného nebyla viděla. Ale princ k ní promlouval tak mile a vyprávěl jí o jejím zpěvu, kterým si získala jeho srdce. A protože nemá od té doby žádný klid, musel jí vidět.


u Locika ztratila svůj strach a když se jí princ ptal nanejvýš vroucně, zda se chce státi jeho ženou, a ona viděla, že je mladý a krásný, tu si byla pomyslila, že ji možná miluje více než čarodějka a vložila svou ruku do jeho a stala se jeho ženou. A pak mu pravila, že s ním rada odejde, že však neví, jak by se odtud oba dostali, že má každý večer přinésti kus hedvábného provazu a ona z něj splete žebřík a ten ji pomůže k cestě ven. A tak se byli domluvili, že za ní princ bude jezdit každý večer, neboť ve dne ji navštěvuje čarodějka. A tak se stalo.


arodějka nic netušila a bylo by to tak dále zůstalo, kdyby si jednou Locika nebyla posteskla, že je podivné, že když nahoru vytahuje ji, zdá se jí velmi těžká, kdežto princ je lehký jako pírko a nahoře je za okamžik. Tu se čarodějka, když vše pochopila, velmi rozhněvala, neboť chtěla Lociku před celým světem uchránit a ona ji tak hanebně obelhávala. Popadla vzteky celá bez sebe Lociku za vlasy, zle s ní několikrát zatřásla, pak si její copy omotala kolem ruky a nůžkami je ustřihla. A nebohou Lociku přenesla do pouště a tam ji nemilosrdně zanechala v bídě a nářku.


en samý den, kdy byla Locika ztracena, když byl princ jako každý večer přijel a zavolal, pověsila čarodějka ustřižené vlasy za okenní skobu a spustila dolů. Princ vystoupal nahoru, ale neviděl tam svou milovanou Lociku nýbrž rozlícenou čarodějku, která se mu potměšile vysmívala, že vzácný ptáček není v hnízdě, neboť ho kočka rozškubala a teď i jemu stejná kočka vyškrábe oči, a že Locika je pro něj navždy ztracená, že už ji nikdy nespatří.


rinc se pln bolesti a zoufalství vrhl dolů z věže, ale nezabil se, jen trnité křoví mu rozbodalo oči a on slepý bloudil po světě. Živil se lesními plody a kořínky, putoval divočinou a plakal nad ztrátou své milované ženy.


onečně se po roce putování dostal na tutéž poušť, kde bídně žila Locika s dvojčaty, která se jí byla mezitím narodila. Princ uslyšel její hlas a ten mu připadnul povědomý. A když přiklopýtal k Locice a ona ho poznala, vrhla se mu kolem krku a plakala. Její slzy žalosti smočily princovy bolavé oči a on najednou opět uviděl jako dřív.


ak princ zavedl Lociku a své děti do království, kde byli radostně přivítáni; a žili společně šťastně a spokojeně až do smrti
Doporučuji:
Kostkované pohádky Dády Kostkové