A B C D E F G H CH I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z

A
Anežka ve skále
Arcilhář
Arcimág a jeho sluha
B
Baron Prášil
Bělouš a vraník
Bílý had
Bratříček a sestřička
Bratříček, sestřička a tři psi
Brémští muzikanti
Bubeník
C
Čas slonů
Cikánská princezna
Čarodějův učeň
Čertův ukoptěný bratr
D
Divodějný strom
Dlouhý, Široký a Bystrozraký
Drakobijce
Dvanáctero bratrů
Dvanáctero lovců
E
Eletka a Žárováček
F
G
Gilgameš a Agga z Kiše
Gudrun
H
Havránka
Holínky z buvolí kůže
Honza Ježek
Honza silák
Honzíček a Grétička
Husopaska
Husopasky pláčou perly
Ch
Chlapec a had
Chytrá hloupost
Chytrá selská dcerka
Chytrý Martin
I
Ilja Muromec
J
Jak dva vandrovali
Jak Honza ke štěstí přišel
Jak ke štěstí skrze šest služebníků přišel
Jak se narodila pohádka
Jalovec
Jednoočka, dvouočka a tříočka
Jorinda a Joringel
K
Kmotřička smrt
Kohout se zlatým peřím
Kosmáček
Košile, meč a prsten
Kouzelná loď
Kouzelná torna, klobouk a roh
Kouzelný kůň
Kouzelný strom
Král Drozdí Brada
Královská hádanka
Královský syn a Ďáblova dcera
Krejčík a tři psi
Křišťálová koule
Kupecký syn a princezna
L
Labutí panna
Lesní chaloupka
Liška a vrána
Locika
Loupežnická jeskyně
M
Martin a velryba
Medvědí kůže
Modrá lucerna
N
Nebeská svatba
Nejkrásnější nevěsta
Nejmilejší Roland
Nemocný král a jeho tři synové
O
O muži bez srdce
O panně Mahuleně
O pejskovi a kočičce, jak si myli podlahu
O princezně která všechno viděla
O princi, který se ničeho nebál
O pyšné noční košilce
O rybáři a jeho ženě
O silném Honzovi
O statečném krejčíkovi
O věrném Janovi
O zlaté huse
O zlatém ptáku
Obr Paleček
Obrobijce
Obušku, z pytle ven!
Oslíček
Osmnáctero vojáků
O Myšince a splněných přáních
P
Paní Holle
Pasáček zajíců
Pidivousek
Poctivý Petr a jeho falešní bratři
Podivuhodná řemesla
Podivuhodný pták
Pohádka o jednom, co se učil bát
Poletuška
Polovina všeho
Popelka
Pravá nevěsta
Princezna a víla
Princezna Trina
Princezna z Ohňového zámku
Princezna ze Rmutného dolu
Ptačí král
Putování k ptáku Nohovi
Q
R
Rumpelniček
Řeznický tovaryš
S
Sedmikráska
Štestí a neštěstí
Šediváček
Šest služebníků
Šestero labutí
Šestka táhne světem
Šípková Růženka
Špatní kamarádi
Sedmero krkavců
Silák Vilík s tisícerem stigmat
Smíšek Ferdinand a zlatý jelen
Sněženka a Růženka
Sněhurka
Spanilá Růžička
T
Tři bratři
Tři chlapíci a obr
Trylkující a hopkající skřivánek
Tři hadí lístky
Tři hejkálkové
Tři královské děti
Tři labutě
Tři pírka
Tři přadleny
U
Uhlířský princ
V
V lese žijí čarodějnice
Víla na rybníce
Včelí královna
Věrná žena
Vřeteno, člunek a jehla
Vychytralý provazník
W
X
Y
Z
Žabí král
Žabí král, aneb železný Jindřich
Ze života polního šneka Ferdy
Živá voda
Zlaté království
Zlatovlásek
Zlatovláskové
Zlatý jelen

O princi, který se ničeho nebál


 
Bratři Grimmové



yl jednou jeden princ, kterému se doma znelíbilo, a protože se ničeho nebál, tak si pomyslel, že by se mohl po tom šírém světě porozhlédnout, to by mu nebyla dlouhá chvíle a poznal by tolikero podivuhodných míst i věcí. A tak se Jeroným rozžehnal s rodiči a vydal se na cestu a putoval od rána do večera a šel rovnou za nosem, protože mu bylo jedno, kam ho jeho cesta zavede. A tak se stalo, že došel k domu jednoho obra, a protože byl celý ušlý, sednul si ke dveřím a odpočíval. A když tak bloudil očima sem a tam, uviděl na dvoře ležet obrovy hračky, byl to pár obrovských kuželek a koule, zvící velikosti člověka. Za malou chvilku na Jeronýma přišla chuť si zahrát, tak kuželky postavil a strčil do koule a samou radostí výskal, když kuželky opravdu spadly.


br ten pokřik uslyšel, vystrčil hlavu z okna a uviděl nějakého človíčka, který nebyl o nic větší než ti ostatní, jak si hraje s jeho kuželkami. „Červíku,“ zavolal: „jakpak to, že si hraješ s mými kuželkami? Kde jsi k tomu vzal sílu?“ Princ se rozhlédnul, uviděl obra a odvětil: „O ty hrubče, myslíš, že jenom ty jsi silák? Já dokáži vše, co si umanu!“ Obr sešel dolů, koukal nevěřícně na kuželky a řekl: „Človíčku, jsi-li takového založení, tak mi přines jablko ze stromu života.“ „A k čemupak ti bude?“ zeptal se Jeroným. „Nechci to jablko pro sebe,“ odvětil obr: „ale mám nevěstu, ta po něm touží, já jsem zchodil málem celý svět, ale strom života jsem nenalezl.“ „To já ho najdu,“ řekl princ: „a věru nevím, co by mi mohlo zabránit v tom, abych přinesl jablko.“ Obr pravil: „Myslíš, že je to tak jednoduché? Zahrada, kde roste strom života, je obehnána železnou mříží a před tou mříží leží divá zvěř, jeden lev vedle druhého, ti drží stráž a nedovolí žádnému člověku vstoupit dovnitř.“ „Mě tam ale vpustí!“ řekl Jeroným. „Dobrá, dostaneš-li se do zahrady,“ pokračoval obr: „uvidíš na stromě viset jablka, ještě stále ovšem nejsou tvá, před každým visí zlatý kruh a pokud chceš po jablku sáhnout a utrhnout je, musíš tím kruhem prostrčit ruku a to se ještě nikomu nepodařilo.“ „Mně se to poštěstí.“ usmál se Jeroným.


ak se s obrem rozloučil, šel přes hory a doly, přes pole a lesy, dokud nenalezl onu podivuhodnou zahradu. Zvířata ležela všude kolem, ale hlavy měla svěšené a spala. Lvi se neprobudili, ani když došel až k nim, a tak je Jeroným překročil, vystoupil na mříž a šťastně se dostal do zahrady. Přímo uprostřed stál strom života a v listí zářila červená jablka. Jeroným vyšplhal na strom, a když chtěl sáhnout po nějakém jablku, uviděl před ním viset kruh, kterým prostrčil bez námahy ruku a jablko utrhnul. A ten kruh Jeronýmovu ruku pevně obemknul a on pocítil, jak mu pojednou proudí do žil obrovská síla. Když sestoupil s jablkem ze stromu, nechtělo se mu lézt přes mříž, tak popadnul tu obrovskou bránu a zkusil s ní trochu zatřást a ona se s třeskotem rozskočila. Vyšel ven a lvové, kteří leželi kolem, se probudili a vykročili k němu, ale ne divoce a vztekle, nýbrž ho pokorně následovali jako svého pána.


eroným přinesl obrovi slíbené jablko a řekl: „Podívej, získal jsem ho bez námahy.“ Obr byl rád, že se jeho přání splnilo tak záhy, pospíchal za svojí nevěstou a dal jí jablko, které si tak přála. Byla to krásná a chytrá panna, a protože na jeho ruce neviděla náramek, řekla: „Neuvěřím ti dříve, žes to jablko přinesl, dokud neuvidím na tvé ruce zlatý kruh.“ Obr pravil: „Musím si pro něj zajít domů a přinesu ho.“ Myslel si, že vzít tomu slabému človíčkovi zlatý náramek silou, pokud mu ho nevydá po dobrém, bude maličkost. Tak si od něj ten náramek žádal, ale princ se zdráhal. „Kde je jablko, tam musí být i náramek.“ řekl obr: „Jestli mi ho nevydáš po dobrém, budeme o něj muset bojovat.“


ak spolu dlouhou chvíli zápasili, ale obr nedokázal Jeronýma, kterému dával kouzelný náramek sílu, přemoci. Tu vymyslil obr jednu lest a řekl: „Jsem se při tom zápolení zapotil a ty jistě také, pojďme se vykoupat do řeky, trochu se zchladíme a pak budeme pokračovat.“ Princ, který na faleš nepomyslil, šel s obrem k vodě a spolu s šaty stáhnul z ruky také náramek a skočil do řeky. V ten okamžik obr náramek popadnul a utíkal s ním pryč, ale lvové, kteří tu krádež zpozorovali, obra pronásledovali, náramek mu vyrvali z ruky a přinesli ho zpět svému pánovi. Tak se obr ukryl za jedním dubem a když byl princ zaměstnán oblékáním, přepadnul ho a vydloubnul mu obě oči. Tak tam ubohý Jeroným stál, byl slepý a nevěděl si pomoci. Tu tam přišel proradný obr, vzal ho za ruku jako někdo, kdo ho chce vést a vedl ho na vrcholek jedné skály. Tam ho nechal stát a myslel si, že udělá ještě pár kroků, zřítí se dolů a zabije se a on si pak bude moci vzít ten náramek. Ale věrní lvové svého pána neopustili, drželi ho za šaty a pozvolna ho odtáhli zpět. Když se obr vrátil, aby mrtvého Jeronýma okradl, pochopil, že jeho úklad vyšel na prázdno. „Snad ještě dokážu připravit o život takového nedomrlého človíčka!“ řekl si vztekle a popadnul prince a vedl ho jinou cestou opět k té propasti.


le ti lvové, kteří jeho zlý úmysl opět zpozorovali, také tentokrát svému pánovi pomohli z nebezpečí. Když přišli na samý okraj propasti, pustil obr princovu ruku a dál ho chtěl nechat jít samotného, ale lvové se na obra osopili a strčili do něj tak, že tento se zřítil dolů a na skalách se roztříštil. Věrná zvířata svého pána opět odtáhla od propasti pryč a vedla ho k jednomu stromu, u kterého zurčel potůček. Jeroným se tam posadil a lvové se položili k vodě a svými tlapami stříkali vodu princi do obličeje. Sotva se pár kapek té vody dotklo očních důlků, tak Jeroným zpozoroval nějakého ptáčka, který zrovna letěl okolo a vrazil do kmene stromu. Poté spadnul do vody, kde se vykoupal a pak se vznesl a letěl mezi stromy pryč, bez toho že by do některého vrazil, jako by se mu navrátil zrak. Jeroným pochopil pokyn Boží, sklonil se dolů k vodě a umyl si v ní svůj obličej. A když vstal, měl opět svoje oči, jasné jako ještě nikdy. Princ Bohu za tu velkou milost děkoval a putoval se svými lvy dál do světa.


yní se událo, že Jeroným přišel k jednomu zakletému zámku. V bráně stála panna nádherné postavy a jemného obličeje, která ovšem byla celá černá. Pozdravila ho a řekla: „Ty bys mě z moci zlého kouzla, do kterého jsem byla uvězněna, dokázal vysvobodit.“ „Co mám udělat?“ zeptal se princ. Panna odvětila: „Tři noci musíš strávit ve velkém sále zakletého zámku a do tvého srdce nesmí vstoupit strach. Když vydržíš to nejhorší soužení a trápení bez toho, že bys ze sebe vydal hlásku, pak budu vysvobozena, neboť o život tě připravit nesmějí.“ Tu princ pravil: „Bát se nebojím, s pomocí Boží to zkusím.“


ak zvesela vstoupil do zámku, a když se setmělo, sednul si do toho sálu a čekal. Do samé půlnoci bylo ticho, pak se pojednou spustil velký povyk a ze všech rohů a koutů se seběhli ďáblíkové. I dělali jakoby ho neviděli, posadili se uprostřed komnaty, udělali si oheň a jali se hrát karty. Když jeden prohrával, řekl: „To není správné, neboť je tu jeden, který k nám nepatří a toho je to vina, že se mi ve hře nevede!“ „Jen počkej, hned si ho najdeme!“ vyhrožovali ďáblové. Pokřik byl čím dál větší a nikdo by ho beze strachu snášet nedokázal, ale Jeroným zůstal sedět zcela klidně a strach neměl. Tak ďáblíkové vyskočili a napadli ho a bylo jich tolik, že se jim marně bránil. Tahali ho po zemi, štípali a bodali, mlátili a mučili, ale on nevydal ani hlásku. Před rozbřeskem skřeti zmizeli a Jeroným byl tak vysílený, že se stěží dokázal pohnout, ale když se rozednilo, přišla k němu ta černá panna. V ruce nesla malou lahvičku, ve které byla živá voda, tou ho omyla a v tu ránu Jeroným pocítil, jak všechny bolesti zmizely a do jeho žil vstoupila čerstvá síla. Panna pravila: „První noc jsi se štěstím přetrpěl, ale ještě dvě takové máš před sebou.“ Potom šla pryč a na odchodu si princ všimnul, že její nohy zbělely.


ásledující noci přišli opět ti ďáblíkové a jali se hrát v karty, potom padli na prince a mlátili ho ještě prudčeji, ještě tvrději než předešlé noci tak, že jeho tělo bylo plné ran. Ale přesto to všechno snesl mlčky a oni ho museli nechat být, a když se na obloze začervenaly ranní červánky, objevila se ta panna a vyléčila ho živou vodou. A když odcházela, Jeroným s radostí viděl, že je až po špičky prstů bílá. Nyní mu zbývalo vydržet jen jednu jedinou noc, ale ta byla nejhorší.


i ďáblíci přišli znova. „Ty jsi tu ještě?“ povykovali: „My tě umučíme tak, až se ti dech navěky zastaví!“ Píchali ho a bodali, mlátili ho a bili, házeli s ním sem a zase tam, tahali ho za ruce a tahali ho za nohy, jakoby ho chtěli nadobro roztrhnout, ale on to vše trpělivě snášel a nevydal ze sebe ani hlásku. Nakonec ti ďáblíkové zmizeli a on ležel bezmocně na podlaze a nepohnul se, nemohl ani zvednout oči, aby se podíval na pannu, která vešla, aby ho zase pokropila živou vodou. A tu byl najednou zase osvobozen od vší bolesti a cítil se svěží a úplně zdravý, jako by se právě probudil, a když konečně otevřel oči, viděl vedle sebe stát tu pannu, která byla celá sněhobílá a krásná jako jasný den. „Vstaň,“ pravila: „a švihni svým mečem třikrát nad schodištěm a bude vše vysvobozeno.“ A když to byl princ Jeroným učinil, byl celý zámek od kouzla osvobozen a z té panny byla bohatá princezna. Přišli sloužící a pravili, že je v tom velkém sále připravena slavnostní tabule.


ak se posadili, pospolu jedli a pili a večer s velkou radostí slavili svatbu
Doporučuji:
Kostkované pohádky Dády Kostkové