A B C D E F G H CH I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z

A
Anežka ve skále
Arcilhář
Arcimág a jeho sluha
B
Baron Prášil
Bělouš a vraník
Bílý had
Bratříček a sestřička
Bratříček, sestřička a tři psi
Brémští muzikanti
Bubeník
C
Čas slonů
Cikánská princezna
Čarodějův učeň
Čertův ukoptěný bratr
D
Divodějný strom
Dlouhý, Široký a Bystrozraký
Drakobijce
Dvanáctero bratrů
Dvanáctero lovců
E
Eletka a Žárováček
F
G
Gilgameš a Agga z Kiše
Gudrun
H
Havránka
Holínky z buvolí kůže
Honza Ježek
Honza silák
Honzíček a Grétička
Husopaska
Husopasky pláčou perly
Ch
Chlapec a had
Chytrá hloupost
Chytrá selská dcerka
Chytrý Martin
I
Ilja Muromec
J
Jak dva vandrovali
Jak Honza ke štěstí přišel
Jak ke štěstí skrze šest služebníků přišel
Jak se narodila pohádka
Jalovec
Jednoočka, dvouočka a tříočka
Jorinda a Joringel
K
Kmotřička smrt
Kohout se zlatým peřím
Kosmáček
Košile, meč a prsten
Kouzelná loď
Kouzelná torna, klobouk a roh
Kouzelný kůň
Kouzelný strom
Král Drozdí Brada
Královská hádanka
Královský syn a Ďáblova dcera
Krejčík a tři psi
Křišťálová koule
Kupecký syn a princezna
L
Labutí panna
Lesní chaloupka
Liška a vrána
Locika
Loupežnická jeskyně
M
Martin a velryba
Medvědí kůže
Modrá lucerna
N
Nebeská svatba
Nejkrásnější nevěsta
Nejmilejší Roland
Nemocný král a jeho tři synové
O
O muži bez srdce
O panně Mahuleně
O pejskovi a kočičce, jak si myli podlahu
O princezně která všechno viděla
O princi, který se ničeho nebál
O pyšné noční košilce
O rybáři a jeho ženě
O silném Honzovi
O statečném krejčíkovi
O věrném Janovi
O zlaté huse
O zlatém ptáku
Obr Paleček
Obrobijce
Obušku, z pytle ven!
Oslíček
Osmnáctero vojáků
O Myšince a splněných přáních
P
Paní Holle
Pasáček zajíců
Pidivousek
Poctivý Petr a jeho falešní bratři
Podivuhodná řemesla
Podivuhodný pták
Pohádka o jednom, co se učil bát
Poletuška
Polovina všeho
Popelka
Pravá nevěsta
Princezna a víla
Princezna Trina
Princezna z Ohňového zámku
Princezna ze Rmutného dolu
Ptačí král
Putování k ptáku Nohovi
Q
R
Rumpelniček
Řeznický tovaryš
S
Sedmikráska
Štestí a neštěstí
Šediváček
Šest služebníků
Šestero labutí
Šestka táhne světem
Šípková Růženka
Špatní kamarádi
Sedmero krkavců
Silák Vilík s tisícerem stigmat
Smíšek Ferdinand a zlatý jelen
Sněženka a Růženka
Sněhurka
Spanilá Růžička
T
Tři bratři
Tři chlapíci a obr
Trylkující a hopkající skřivánek
Tři hadí lístky
Tři hejkálkové
Tři královské děti
Tři labutě
Tři pírka
Tři přadleny
U
Uhlířský princ
V
V lese žijí čarodějnice
Víla na rybníce
Včelí královna
Věrná žena
Vřeteno, člunek a jehla
Vychytralý provazník
W
X
Y
Z
Žabí král
Žabí král, aneb železný Jindřich
Ze života polního šneka Ferdy
Živá voda
Zlaté království
Zlatovlásek
Zlatovláskové
Zlatý jelen

O zlaté huse


 
Bratři Grimmové



yl jednou jeden muž a ten měl tři syny. Tomu nejmladšímu říkali Hloupý Honza, odstrkovali ho často se mu vysmívali, při každé příležitosti jej od všeho odháněli. Jednou se událo, že ten nejstarší Václav chtěl jít do lesa kácet dřevo. Dříve než odešel, dala mu matka do ranečku pár výtečných lívanců a láhev vína, aby neměl hlad a žízeň. A když přišel Václav do lesa, potkal starého šedivého mužíčka, který mu popřál dobrého dne a řekl: „Dej mi prosím z ranečku kousek lívance a napít doušek vína, jsem velmi hladový a žíznivý.“ Ale Václav ho odbyl: „Dám-li ti svůj koláč a svoje víno a sám nebudu mít nic! Táhni svou cestou!“ Nechal tam staříka stát a šel pryč. Ale když začal Václav kácet strom, netrvalo dlouho a sekera mu sklouzla a zle ho poranila na ruce. Musel se tedy vrátit domů a netušil, že to neštěstí na něj seslal šedivý mužíček.


oté šel do lesa prostřední syn Josef, matka mu dala stejně jako nejstaršímu lívance a láhev vína. I Josef potkal cestou staříka, který mu popřál a požádal ho: „Dej mi prosím z ranečku kousek lívance a napít doušek vína, jsem velmi hladový a žíznivý.“ Ale i Josef rozhořčeně pravil: „Dám-li ti svůj koláč a svoje víno, pak sám nebudu mít nic! Táhni svou cestou!“ Nechal tam staříka stát a sám šel pryč. Trest na sebe nedal dlouho čekat. Jen začal kácet strom, sekera mu sklouzla a zranila ho na noze. Josef se musel také vrátit s nepořízenou domů. Tu řekl Hloupý Honza: „Otče, nechejte jednou jít na dřevo i mne!“ Ale otec mu odpověděl: „Tvoji bratři při té práci přišli ke škodě, pusť z to hlavy, vždyť to neumíš!“


le Hloupý Honza tak dlouho prosil, až mu otec pravil, ať jde spánembohem, až se i jemu něco stane, snad pak zmoudří. Matka mu upekla koláč z popela a vody a dala mu láhev kyselého piva. Když byl Honza přišel do lesa, potkal šedivého staříka: „Dej mi prosím z ranečku kousek toho koláče a napít doušek z tvé láhve, jsem velmi hladový a žíznivý.“ Hloupý Honza odpověděl: „Já mám ale jen popelový koláč a kyselé pivo, jestli ti to přijde k chuti, tak posedíme, pojíme a popijeme.“ Tak se posadili, a když Hloupý Honza otevřel svůj raneček, byly uvnitř chutné lívance a v láhvi výborné víno. Pojedli, popili a pak stařík pravil: „Protože máš tak dobré srdce a měl si se mnou slitování, chci ti pomoci ke štěstí. Podívej se tady na ten starý strom, setni ho a v jeho kořenech něco nalezneš.“ A pak stařík zmizel.


onza ten strom porazil, a když padnul k zemi, našel v jeho kořenech husu, která měla peří ze zlata. Vytáhl ji a šel do hospody, kde chtěl přenocovat. Hostinský měl tři dcery, které vyjeveně koukaly na husu a byly velmi zvědavé, co je to za podivuhodného ptáka; a chtěla si jedna každá z nich vzít její zlaté pírko. Když Hloupý Honza na chvíli vyšel ven, popadla nejstarší dcera husu za křídlo, že si pírko vytáhne. Ale prst i celá dlaň jí zůstaly přilepeny na huse. Za chvíli se tam objevila prostřední dcera a taky na nic jiného nemyslila, než na zlaté pírko, ale sotva se své starší sestry dotkla, zůstala k ní pevně přilepena. Konečně se sem se stejnou myšlenkou přikradla i ta nejmladší dcera, a když ji sestry byly varovaly, ať se husy nedotýká, tu si pomyslila, že jí pírko nepřejí; ale sotva se husy dotkla, zůstala i ona přilepena. Tak ty chtivé dívky musely strávit noc s husou.


áno popadl Honza husu do ruky a děvčat, která k ní byla přilepena, si nevšímal. Ony za ním musely utíkat, doprava doleva poskakovat, kam ho nohy nesly. Cestou mezi poli potkali faráře; ten, když ten průvod uviděl, volal: „Styďte se, dívky nehodné! Tak utíkat za mladým hochem, copak se to sluší?“ Farář popadl tu nejmladší a chtěl ji zadržet, ale sotva se jí dotknul, také se přilepil a musel utíkat s nimi. Za nedlouho potkali kostelníka a ten, když viděl faráře, jak běží kdoví kam, zavolal: „Ej, pane faráři, kampak tak rychle? Nezapomeňte, že máme dneska křtít jedno dítě.“ Běžel za farářem, aby ho popadl za límec, ale zůstal také přilepen. Když tak těch pět poslušně klusalo za Honzou, potkali dva sedláky, jak šli z pole s motykami. Tu na ně farář zavolal, ať jemu a kostelníkovi pomohou. Ale když se sedláci kostelníka dotknuli, zůstali také přilepeni, a tak jich bylo už sedm, kteří museli Hloupého Honzu a jeho zlatou husu následovat kdovíkam.


onza přišel do velkého města, kde panoval král a ten měl dceru, která byla šílené smutná a nikdo ji neuměl rozesmát. Tu dal král rozhlásit, že kdo ji rozesměje, dostane ji za ženu. Když to Hloupý Honza slyšel, vydal se s husou a tím průvodem ke královské dceři. Ta když viděla těch sedm lidí jednoho za druhým upalovat, začala se vám tak hlasitě smát, že nemohla přestat. Hloupý Honza tedy žádal princeznu za ženu, ale králi se takový zeť nezamlouval, a tak hledal výmluvy. Nakonec Honzovi řekl, že musí nejdříve přivést takového muže, který vypije sklep plný vína.


loupý Honza si vzpomněl na mužíka, co mu byl i prve pomohl, a šel do lesa na to místo, kde se byli setkali. Na pokáceném stromě uviděl sedět člověka s rozmrzelým obličejem. A tak se ho Honza zeptal, co že ho trápí a muž mu odpověděl: „Ale, mám velkou žízeň a nemohu ji uhasit, studenou vodu nesnáším a sud s vínem jsem už vyprázdnil, ale co je to taková kapka pro mne?“ „To ti mohu lehce pomoci,“ řekl Honza: „pojď se mnou a žízeň uhasíš.“ Zavedl žíznivého tovaryše do královského sklepa. Tam se muž postavil před obrovský sud a pil a pil a dříve než skončil den, byl sklep prázdný. Hloupý Honza předstoupil před krále a žádal princeznu za ženu, ale král se ošíval, že takový prosťáček by měl dostat jeho dceru, a zase si dal podmínku, že napřed musí přivést muže, který sní celou horu chleba.


onza neváhal a šel na to známé místo a uviděl tam sedět nějakého muže. Ten si právě svoje tělo pěvně obtahoval řemenem. Na Honzovo otázání odpověděl: „Plnou pec chleba jsem snědl, ale mám stále větší hlad, tak si svůj prázdný žaludek stahuji, jinak bych umřel hlady.“ Tu mu Hloupý Honza pravil, ať jde s ním, že ho nasytí. A přivedl hladového tovaryše na královský dvůr, kde zatím král nechal svozit mouku z celé země a před Honzou vyrostla hora z chleba. Ale ten muž se před tu horu postavil a začal jíst; dříve než byl den u konce, po té hoře nebylo ani památky. Tu Hloupý Honza potřetí předstoupil před krále a žádal princeznu, ale král si zase vymyslel vytáčku, prý ať si Honza pro princeznu přijede v lodi, co umí plout po vodě i zemi.


ak Hloupý Honza běžel zase do lesa a tam našel onoho šedivého staříka, který mu pravil, že to byl on, kdo pil víno a jedl chleba, a že mu ještě jednou pomůže za to, že k němu byl tak laskavý. Daroval Honzovi tu zázračnou loď a král mu již nemohl déle princeznu upírat.


byla velká svatba; a po králově smrti zdědil království Hloupý Honza a dlouhý čas v něm se svou ženou spokojeně žil.
Doporučuji:
Kostkované pohádky Dády Kostkové