A B C D E F G H CH I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z

A
Anežka ve skále
Arcilhář
Arcimág a jeho sluha
B
Baron Prášil
Bělouš a vraník
Bílý had
Bratříček a sestřička
Bratříček, sestřička a tři psi
Brémští muzikanti
Bubeník
C
Čas slonů
Cikánská princezna
Čarodějův učeň
Čertův ukoptěný bratr
D
Divodějný strom
Dlouhý, Široký a Bystrozraký
Drakobijce
Dvanáctero bratrů
Dvanáctero lovců
E
Eletka a Žárováček
F
G
Gilgameš a Agga z Kiše
Gudrun
H
Havránka
Holínky z buvolí kůže
Honza Ježek
Honza silák
Honzíček a Grétička
Husopaska
Husopasky pláčou perly
Ch
Chlapec a had
Chytrá hloupost
Chytrá selská dcerka
Chytrý Martin
I
Ilja Muromec
J
Jak dva vandrovali
Jak Honza ke štěstí přišel
Jak ke štěstí skrze šest služebníků přišel
Jak se narodila pohádka
Jalovec
Jednoočka, dvouočka a tříočka
Jorinda a Joringel
K
Kmotřička smrt
Kohout se zlatým peřím
Kosmáček
Košile, meč a prsten
Kouzelná loď
Kouzelná torna, klobouk a roh
Kouzelný kůň
Kouzelný strom
Král Drozdí Brada
Královská hádanka
Královský syn a Ďáblova dcera
Krejčík a tři psi
Křišťálová koule
Kupecký syn a princezna
L
Labutí panna
Lesní chaloupka
Liška a vrána
Locika
Loupežnická jeskyně
M
Martin a velryba
Medvědí kůže
Modrá lucerna
N
Nebeská svatba
Nejkrásnější nevěsta
Nejmilejší Roland
Nemocný král a jeho tři synové
O
O muži bez srdce
O panně Mahuleně
O pejskovi a kočičce, jak si myli podlahu
O princezně která všechno viděla
O princi, který se ničeho nebál
O pyšné noční košilce
O rybáři a jeho ženě
O silném Honzovi
O statečném krejčíkovi
O věrném Janovi
O zlaté huse
O zlatém ptáku
Obr Paleček
Obrobijce
Obušku, z pytle ven!
Oslíček
Osmnáctero vojáků
O Myšince a splněných přáních
P
Paní Holle
Pasáček zajíců
Pidivousek
Poctivý Petr a jeho falešní bratři
Podivuhodná řemesla
Podivuhodný pták
Pohádka o jednom, co se učil bát
Poletuška
Polovina všeho
Popelka
Pravá nevěsta
Princezna a víla
Princezna Trina
Princezna z Ohňového zámku
Princezna ze Rmutného dolu
Ptačí král
Putování k ptáku Nohovi
Q
R
Rumpelniček
Řeznický tovaryš
S
Sedmikráska
Štestí a neštěstí
Šediváček
Šest služebníků
Šestero labutí
Šestka táhne světem
Šípková Růženka
Špatní kamarádi
Sedmero krkavců
Silák Vilík s tisícerem stigmat
Smíšek Ferdinand a zlatý jelen
Sněženka a Růženka
Sněhurka
Spanilá Růžička
T
Tři bratři
Tři chlapíci a obr
Trylkující a hopkající skřivánek
Tři hadí lístky
Tři hejkálkové
Tři královské děti
Tři labutě
Tři pírka
Tři přadleny
U
Uhlířský princ
V
V lese žijí čarodějnice
Víla na rybníce
Včelí královna
Věrná žena
Vřeteno, člunek a jehla
Vychytralý provazník
W
X
Y
Z
Žabí král
Žabí král, aneb železný Jindřich
Ze života polního šneka Ferdy
Živá voda
Zlaté království
Zlatovlásek
Zlatovláskové
Zlatý jelen

O zlatém ptáku


 
Joseph Haltrich



yl jednou jeden král, který postavil tak krásný chrám, že člověk by široko daleko krásnější nenašel. Jednoho dne tam z velké dálky přišel poutník, dlouho se tomu chrámu podivoval, až k němu přišel král a ptal se, jak se mu líbí. Tu poutník pravil: „Je to ten nejkrásnější chrám, jaký jsem kdy viděl, a nechybí mu nic jiného než zlatý pták, kterému ze zobáku padají perly, když zpívá.“ Tu se král zeptal, kde by takového ptáka nalezl. „To nevím,“ pravil onen poutník: „já jsem o něm jen slyšel.“ Král od té doby neměl klidu a stále jen myslel na to, jak by toho zlatého ptáka získal.


u k němu přišel jednoho dne nejstarší z jeho třech synů Děpolt a řekl: „Otče, půjdu do světa a toho ptáka budu hledat.“ Král byl rád, dal mu nejlepšího koně a nechal ho jet. Brzy přijel Děpolt do lesa a tam si rozdělal oheň. Tu přiběhl lišák a naříkal: „Mně je zima!“ „Tak si rozdělej oheň a ohřej se!“ řekl princ a vytáhnul si jídlo. A lišák zanaříkal znova: „Mám hlad!“ „Tak si něco najdi a najez se!“ odvětil mu Děpolt a lišák běžel pryč. Princ vstal a jel dál; projedl všechno, co měl s sebou, upadnul do špatné společnosti, prodal svého koně, nadělal dluhy a nakonec se nechal najmout za pacholka v jednom hostinci.


o nějakém čase se vydal na cestu prostřední syn Blahut, aby hledal zlatého ptáka. Jeho otec mu dal také statného koně a nabalil mu všeho hojnost, ale jemu se vedlo zrovna tak jako staršímu bratrovi. Když si v lese rozdělal oheň, také přišel lišák a naříkal: „Mně je zima a mám hlad!“ „Tak si rozdělej oheň a ohřej se, něco si najdi a najez se!“řekl Blahut. Pak táhnul princ dál, upadnul do špatné společnosti, přišel o peníze, prodal svého koně, nadělal dluhy a nakonec se nechal najmout za sklepníka v jednom hostinci


akonec předstoupil před krále ten nejmladší Gorden: „Otče, chci jít také do světa a hledat zlatého ptáka.“ „Copak si myslíš, kde tvoji bratři nic nepořídili, ty taky nic nepořídíš!“ Ale princ se dal do prošení, až ho nechal král nakonec jít, ale koně mu dal jen špatného a peněz jen trochu, neboť si myslil, že to stejně přijde na zmar. Gorden jel do světa, ale kůň mu padnul již kousek za městem, tak musel jít dál pěšky. Přišel do lesa a rozdělal si oheň. Tu přiběhl lišák a naříkal: „Mně je zima!“ „Tak pojď a ohřej se!“ A když princ vytáhnul jídlo, lišák zanaříkal znova: „Mám hlad!“ „Tak pojď sem a najez se!“ řekl Gorden slitovně. Lišák šel k ohni, najedl se a spal potom až do rána vedle jinocha. Když se tento ráno probudil a chtěl táhnout dál, řekl mu lišák: „Tvoji bratři se nade mnou neslitovali, proto si také zlatého ptáka nevysloužili, ale ty jsi ke mně byl slitovný, proto ti budu nápomocen dobrou radou. Jdi nyní stále tímto lesem ještě sedm dnů, pak přijdeš na jednu obrovskou louku a na ní bude stát zámek. Tam vejdi dovnitř a uvidíš, co máš dělat.“ K posledku mu dal ještě stříbrnou flétnu a řekl: „Když budeš v nouzi nejvyšší a nebudeš si umět pomoci, tak zapískej a já přijdu a pomohu ti.“


těmi slovy odběhl lišák do lesa a Gorden šel dál svou cestou. Po sedmi dnech putování přišel na tu louku a uviděl zámek, tedy tam pospíchal a bez obav vešel dovnitř. Našel tam krásnou pannu, která se rozplakala, když ho uviděla: „Proč jsi sem přišel? Můj pán je šestihlavý drak a zabije tě!“ „Já se ho nebojím a budu s ním bojovat!“ Na stěně visel velký meč, ten princ vzal a cvičil s ním. Za malou chvíli se tu objevil drak a plival oheň. Gorden ale hbitě máchnul tím mečem a usekl mu najednou všech šest hlav. Nyní se panna zaradovala, přinesla hned jídlo a přála si, aby s ní zůstal. Ale Gorden řekl, že to nemůže být, neboť musí hledat zlatého ptáka, zda o něm něco neví? „O tom nevím nic,“ pravila panna: „ale jdi k dalšímu zámku, v něm bydlí moje mladší sestra, možná ti o něm řekne.“ A dala mu měděné jablko a pravila: „Když tímhle jablkem na dlani zatočíš, přiletím k tobě.“


dyž přišel Gorden k druhému zámku, našel tam opět krásnou pannu, která se rozplakala, když ho uviděla: „Proč jsi sem přišel? Můj pán je devítihlavý drak a když přijde domů, zabije tě!“ „Já se ho nebojím a budu s ním bojovat!“ Vzal meč, který visel na stěně a sekal s ním ve vzduchu a cvičil. Najednou se jako bouře přihnal drak a plival oheň. Gorden zvedl svůj meč a srazil mu najednou všech devět hlav. Panna byla velmi ráda, přinesla ihned jídlo a přála si, aby u ní zůstal navždy. Ale on řekl: „To nejde, já musím hledat zlatého ptáka, můžeš mi říci, kde ho najdu?“ „Tak jdi k mé nejmladší sestře, která žije v dalším zámku, ona ti pomůže.“ A dala mu stříbrnou hrušku: „Když tou hruškou v dlaní zatočíš, budu ihned u tebe.“


dyž přijel na třetí zámek, byla tam jiná překrásná panna, která se rozplakala, když ho uviděla: „Proč jsi sem přišel? Můj pán je dvanáctihlavý drak a když přijde domů, zabije tě!“ „Já se ho nebojím a budu s ním bojovat!“ řekl Gorden: „Dva draky jsem už zabil, s tímhle budu také brzo hotov.“ A vzal meč, který visel na stěně a sekal s ním ve vzduchu, aby se pocvičil. Najednou se přihnal drak jako strašlivá vichřice. Gorden seknul mečem a najednou jedenáct hlav padlo dolů, ale dříve něž i tu dvanáctou setnul, těch ostatních jedenáct opět narostlo. A když podruhé useknul zase jedenáct hlav, za chvíli měl drak všech dvanáct. Už zapadalo slunce, když se mu konečně podařilo jednou ranou všech dvanáct hlav setnouti. Nu, kdo se nejvíce radoval, byla ona panna, přinesla jídlo a přála si, aby u ní princ navždy zůstal. „To bych velmi rád, ale nejdříve musím získat zlatého ptáka a zavézt ho domů otci. Nevíš, kde bych zlatého ptáka našel?“ „Ano, to arci vím, dlouhé roky již přilétá na tento strom a zpívá, ale jen jednou na Nový rok, dříve než vyjde slunce. Já ti ho dám, neboť je můj, ale musíš počkat, až se vrátí.“


o se Gordenovi zamlouvalo, ale princezna ho tak velmi milovala, že jej od sebe nechtěla nechat odejít. Když byl Nový rok, zacpala mu uši, a když zlatý pták přiletěl a zpíval, princ ho neslyšel, vyšlo slunce a pták zase uletěl. „Kde je zlatý pták? On nepřiletěl?“ volal Gorden smutně, když se probudil. „Již tu byl a zpíval. Podívej na důkaz na ty perly všude kolem pod stromem. Ale ty jsi ho zaspal, musíš teď čekat další rok.“ Co mohl princ dělat, musel zůstat, ale už nebyl tak veselý jako dřív. Když to panna nyní viděla, jak velmi se trápí, že se nemůže vrátit domů, už ho nechtěla déle zdržovat. Na Nový rok ho sama probudila. Přiletěl zlatý pták, posadil se na strom a začal zpívat a kolem dokola padaly perly. Princezna ptáka přilákala na ruku, zavřela ho do zlaté klece a dala princi; dala mu i koně, který měl šest nohou a na tom koni nikdo jiný než on jezdit nemohl, nakonec mu dala ještě zlatou švestku a řekla: „Když tou švestkou v dlaní zatočíš, budu ihned u tebe.“


Gorden ujížděl s větrem o závod k domovu. Večer dorazil do jednoho hostince a právě tam byl Blahut sklepník a vyhlížel velmi špatně. Gorden ho ihned poznal a vyprávěl mu zvesela, jak si vysloužil zlatého ptáka a teď jede domů a on by měl jet domů s ním. „To bych velmi rád,“ řekl Blahut: „ale jsem velmi zadlužen.“ „Já to zaplatím“ řekl Gorden a koupil mu i koně a jeli společně dál. Dalšího večera dorazili do hostince, kde byl Děpolt za pacholka a když přijížděli, zrovna držel výprask. Tu ho bratři poznali a Gorden řekl: „Pojeď s námi domů, já tam vezu zlatého ptáka.“ „To bych moc rád, ale můj pán si přeje, abych tu odsloužil tři koně, co od mé péče pošli.“ „Nechej to na mně, já to zaplatím.“ řekl Gorden. Druhého rána vyplatil tento za služby svého bratra, koupil mu koně, a jeli všichni tři společně dál. Když tak jeli, řekl Gorden: „Náš otec od vás očekával velké činy a nyní uvidí, že já nesu zlatého ptáka.“ Nad tím se ti dva rozhněvali a tak se mezi sebou umluvili, že bratra zabijí. Když v noci Gorden usnul, vypíchnuli mu oči, usekli mu ruce i nohy a hodili ho do hluboké studny.


otom vzali jeho krásného koně a klec se zlatým ptákem a pospíchali k otci, vystrojili velký průvod a holedbali se: „Podívejte otče, s velkou námahou a nebezpečenstvím se nám podařilo zlatého ptáka dostat a vám ho přinésti!“ Tu se otec potěšil a nechal klec zanésti do kostela a postavit na oltář. Ale pták měl smutně svěšená křídla a nezpíval, i ten krásný šestinohý kůň nenechal na sebe nikdo nejen nasednouti ale dokonce ani přiblížiti.


mrzačený Gorden ležel ve studni a pomoci si neuměl. Tu se mu k ústům z torny přikutálelo ono měděné jablko a on jím podle rady zatočil. A v mžiku přiletěla nejstarší ze zachráněných panen v měděném plášti a ptala se, co potřebuje. „Jen se na mne podívej!“ řekl smutně princ. „To ranní rosa léčí useknuté nohy.“ pravila panna, odletěla a za chvíli se vrátila s onou zázračnou rosou, prince jí pokropila a světe div se, v tu ránu měl zase nohy celé a zdravé. A dívka zmizela. Nyní Gorden natrefil na stříbrnou hrušku, která taky byla v torně a otočil s ní. A v mžiku přiletěla prostřední ze zachráněných panen ve stříbrném plášti a ptala se, co potřebuje. „Jen se na mne podívej!“ řekl smutně princ. „To ranní rosa léčí useknuté ruce.“ pravila panna, odletěla a za chvíli se vrátila s onou zázračnou rosou, prince jí pokropila a světe div se, v tu ránu měl zase ruce celé a zdravé. A dívka zmizela. Nyní Gorden popadnul svoji tornu a vytáhnul z ní zlatou švestku a zatočil s ní. A v mžiku přiletěla nejmladší ze zachráněných panen ve zlatém plášti a ptala se, co potřebuje. „Jen se na mne podívej!“ řekl smutně princ. „To ranní rosa léčí chybějící oči.“ pravila panna, odletěla a za chvíli se vrátila s onou zázračnou rosou, princi jí pokropila prázdné oční důlky a světe div se, v tu ránu měl zase nové a zdravé oči a uviděl před sebou pannu v celé její kráse. Ale dříve než by ji mohl obejmout, dívka zmizela. Nyní teprve Gorden viděl, kde se nalézá. Jak se měl z té hluboké studny dostat? Tak vytáhnul z torny onu stříbrnou flétnu, kterou mu dal tenkráte lišák a zapískal. V mžiku tu byl lišák a ptal se, co potřebuje. „Sám to vidíš,“ řekl princ: „nemohu ven.“ Tu lišák skočil do studny a řekl: „Chytni se špičky mého ocasu!“ Jakmile to Gorden učinil, vyskočil lišák nahoru a vytáhnul ho. „Teď už si musíš pomoci sám!“ řekl lišák a odběhl zpátky do lesa.


ak princ šel a večer došel domů do zámku. Jeho otec se jeho příchodem nepotěšil, protože mu nic nepřinesl. On mu ale vypověděl, co prožil, jak si zlatého ptáka i šestinohého koně vysloužil, jak svoje bratry vysvobodil a jak oni se k němu nevěrně a krutě zachovali a jak se nakonec zachránil. Ale starý král tomu nechtěl věřit. Tu Gorden pravil: „Já to mohu dokázat. Neboť kdo je pravý nabyvatel, ten dokáže koně osedlat a jeti na něm a při jeho vstupu do chrámu zlatý pták zvedne křídla a začne zpívat.“ „Ano, to určitě.“ řekl král. Nejdříve to vyzkoušeli oba bratři. Ale kůň je nenechal do své blízkosti přijít a zlatý pták nechal svá křídla svěšená a nezazpíval, když vešli do kostela. Nyní to vyzkoušel Gorden. Když ho kůň spatřil, zařehtal hlasitě radostí a stál jako jehňátko, dokud na něj nenasednul, pak na něm nějakou chvíli rajtoval sem a tam. Potom z koně Gorden sesednul a šel do kostela.


otva překročil práh, zvednul pták křídla a jal se zpívat tak překrásně, že králi údivem zrak přecházel. Padnul nejmladšímu kolem krku a pravil: „Odpusť, že jsem tě měl v lásce méně než tvé bratry, však nyní ti je vydávám do rukou, udělej s nimi, jak myslíš.“ „Já se jim nyní pomstím tak, že na mne budou muset s radostí myslet.“ řekl Gorden. Vzal měděné jablko a otočil jím, ihned přiletěla nejstarší panna v měděném plášti. Byla vám tak krásná, že stará královna, princova matka, zvolala: „ Můj synu, dobře sis vybral!“ Gorden ale vzal pannu za ruku a vedl ji k Děpoltovi a řekl: „Bude to tvoje žena, souhlasíš?“ Kdo byl šťastnější než tento… Nyní otočil Gorden stříbrnou hruškou a přiletěla panna ve stříbrném plášti a byla vám ještě krásnější. „Nu, vezmi si tuhle, neboť žádnou krásnější nenajdeš!“ zvolala matka. Ale Gorden vzal pannu za ruku a vedl ji k Blahutovi a řekl: „Chceš tuto pannu za ženu?“ A Blahut nedokázal říci ne.


u otočil Gorden zlatou švestkou a tu přiletěla nejmladší panna ve zlatém plášti, který byl zdobený drahokamy a perlami zlatého ptáka, zářil a blyštěl se jako hvězdy na nebi. Stará královna se velmi podivila nad její velkou krásou a zachytila pannu do své zástěry, neboť tak půvabná bytost nemůže dopadnout na tvrdou zem. „Ty víš nejlépe, synu, jak si zvolit.“ řekla královna princi: „krásnější pod sluncem by člověk nenašel.“ Gorden si vzal nejmladší pannu za ženu a žili mnohá léta šťastně a spokojeně.


dyž po dlouhých letech ta krásná královna zemřela, zmizel v tom okamžiku i ten šestinohý kůň a zlatý pták; od těch časů je už nikdo nikdy nespatřil.
Doporučuji:
Kostkované pohádky Dády Kostkové