A B C D E F G H CH I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z

A
Anežka ve skále
Arcilhář
Arcimág a jeho sluha
B
Baron Prášil
Bělouš a vraník
Bílý had
Bratříček a sestřička
Bratříček, sestřička a tři psi
Brémští muzikanti
Bubeník
C
Čas slonů
Cikánská princezna
Čarodějův učeň
Čertův ukoptěný bratr
D
Divodějný strom
Dlouhý, Široký a Bystrozraký
Drakobijce
Dvanáctero bratrů
Dvanáctero lovců
E
Eletka a Žárováček
F
G
Gilgameš a Agga z Kiše
Gudrun
H
Havránka
Holínky z buvolí kůže
Honza Ježek
Honza silák
Honzíček a Grétička
Husopaska
Husopasky pláčou perly
Ch
Chlapec a had
Chytrá hloupost
Chytrá selská dcerka
Chytrý Martin
I
Ilja Muromec
J
Jak dva vandrovali
Jak Honza ke štěstí přišel
Jak ke štěstí skrze šest služebníků přišel
Jak se narodila pohádka
Jalovec
Jednoočka, dvouočka a tříočka
Jorinda a Joringel
K
Kmotřička smrt
Kohout se zlatým peřím
Kosmáček
Košile, meč a prsten
Kouzelná loď
Kouzelná torna, klobouk a roh
Kouzelný kůň
Kouzelný strom
Král Drozdí Brada
Královská hádanka
Královský syn a Ďáblova dcera
Krejčík a tři psi
Křišťálová koule
Kupecký syn a princezna
L
Labutí panna
Lesní chaloupka
Liška a vrána
Locika
Loupežnická jeskyně
M
Martin a velryba
Medvědí kůže
Modrá lucerna
N
Nebeská svatba
Nejkrásnější nevěsta
Nejmilejší Roland
Nemocný král a jeho tři synové
O
O muži bez srdce
O panně Mahuleně
O pejskovi a kočičce, jak si myli podlahu
O princezně která všechno viděla
O princi, který se ničeho nebál
O pyšné noční košilce
O rybáři a jeho ženě
O silném Honzovi
O statečném krejčíkovi
O věrném Janovi
O zlaté huse
O zlatém ptáku
Obr Paleček
Obrobijce
Obušku, z pytle ven!
Oslíček
Osmnáctero vojáků
O Myšince a splněných přáních
P
Paní Holle
Pasáček zajíců
Pidivousek
Poctivý Petr a jeho falešní bratři
Podivuhodná řemesla
Podivuhodný pták
Pohádka o jednom, co se učil bát
Poletuška
Polovina všeho
Popelka
Pravá nevěsta
Princezna a víla
Princezna Trina
Princezna z Ohňového zámku
Princezna ze Rmutného dolu
Ptačí král
Putování k ptáku Nohovi
Q
R
Rumpelniček
Řeznický tovaryš
S
Sedmikráska
Štestí a neštěstí
Šediváček
Šest služebníků
Šestero labutí
Šestka táhne světem
Šípková Růženka
Špatní kamarádi
Sedmero krkavců
Silák Vilík s tisícerem stigmat
Smíšek Ferdinand a zlatý jelen
Sněženka a Růženka
Sněhurka
Spanilá Růžička
T
Tři bratři
Tři chlapíci a obr
Trylkující a hopkající skřivánek
Tři hadí lístky
Tři hejkálkové
Tři královské děti
Tři labutě
Tři pírka
Tři přadleny
U
Uhlířský princ
V
V lese žijí čarodějnice
Víla na rybníce
Včelí královna
Věrná žena
Vřeteno, člunek a jehla
Vychytralý provazník
W
X
Y
Z
Žabí král
Žabí král, aneb železný Jindřich
Ze života polního šneka Ferdy
Živá voda
Zlaté království
Zlatovlásek
Zlatovláskové
Zlatý jelen

Podivuhodný pták


 
Joseph Haltrich



eden muž a jedna žena měli dvě děti a nic k jídlu. Tu pravila žena muži: „Jdi k cikánovi, nech si naostřit sekeru a podetni v lese strom a vyber špaččí hnízdo.“ To muž udělal; když přišel do lesa, uviděl překrásného ptáka, vzal sekeru a hodil ji po něm, ale netrefil ho a pták letěl dál. Muž ho pronásledoval celý den, pták se nakonec tak unavil, že svěsil křídla a padnul k zemi. Muž ho popadnul a zanesl domů, kde ho položil do košíku. Tu se jal pták tak překrásně zpívat, že se sbíhali lidé ze sousedství, stáli a naslouchali. Muž a žena a jejich děti byli však hladoví, a tak se rozhodli ptáka zabít. Tu jim pravili ti lidé, že to by byla věčná škoda, že to nemají dělat.


i ubožáci tedy na hlad na nějakou chvíli zapomněli a nechali podivuhodného ptáka žít. V noci ale pták snesl vejce a byl vám to drahokam a zářil a osvětloval světnici jako slunce. Tu se sousedé, když přišli do jejich domu, podivovali ještě více a prohlíželi si ten blýskavý kámen i toho krásného ptáka.


ou cestou šel také jeden Žid. Když o tom zázraku slyšel, šel zvědavě s ostatními do domu a po tom kameni převelice zatoužil. Ale muž kámen nechtěl prodat; když mu tak nuznému Žid nabídnul hromadu peněz, za které by svůj hlad i hlad svých dětí utišil, tak mu jej nakonec dal. „Možná,“ pomyslil si muž: „ten pták snese ještě jedno vejce.“ A nemýlil se, následujícího rána ležel na tomtéž místě opět drahokam. „Běda ti,“ řekl si Žid: „jsi zničený člověk, pokud toho ptáka nezískáš!“ a utíkal ihned k tomu muži a řekl: „Co chceš za toho ptáka? Přej si!“ Muž ale řekl, že ptáka neprodá za žádnou cenu. Tu mu Žid nabízel nekonečně velké sumy zlata, ale muže přesto neobměkčil. „Nechej mne, abych si toho ptáka alespoň prohlédnul.“ požádal Žid.


už mu podal koš a Žid ptáka popadnul za levé křídlo, zvedl jej a překvapeně se díval, neboť pod křídlem stálo psáno: „Kdo sní mé srdce, najde každý den pod polštářem tři zlaťáky.“ Zvednul tedy i pravé křídlo a tam stálo napsáno: „Kdo sní má játra, ten se stane římským králem.“ Tu se ho muž, který neuměl číst, zeptal: „Co je tam napsáno?“ „Něco velmi hrozného,“ řekl Žid: „ten pták do dvou dnů zemře, když ho ale nyní zabijete a připravíte mi ho k jídlu, dám vám za něj cenu, kterou jsem vám prve nabízel.“ Muž si pomyslil: „Lepší vrabec v hrsti, než-li holub na střeše.“ A zabil ptáka a nechal ho Židovi připravit.


dyž se pták pekl na rožni, spadlo srdce i játra do pekáče. Uviděli to mužovi synáčci a hned je snědli, ten starší chlapec Jeroným srdce a ten mladší Joachim játra. Když byla pečínka předložena Židovi a on poznal, že chybějí srdce i játra, zvolal: „Já se nenechám napálit, já jsem chtěl celého ptáka, chybí to nejlepší, srdce a játra!“ Vzal si svoje peníze i drahokam a odešel.


už se velmi rozzlobil, že přišel o toho krásného ptáka i dobrý výdělek, a když zjistil, že srdce i játra snědli jeho chlapci, tu je nemilosrdně zbil a vyhnal z domova. Tou cestou šel zrovna starý voják a chlapců se mu zželelo. „Když je lituješ, tak si je vezmi, ale odveď je z mých očí! Ještě počkej, já si je nejdříve poznamenám.“ A muž každému chlapci uříznul malíček na levé ruce.


oják vzal děti s sebou, připravil léčivé mazání a tu ránu jim ošetřil. V noci spali v lese, a když se ráno probudili, ležely pod Jeronýmovou hlavou, který snědl srdce, tři zlaťáky. Voják zašil peníze chlapci do cípu jeho kabátku a potom je oba zavedl do města, kde žil král, posadil je na jeden kámen a šel svou cestou.


rál byl právě v okně, uviděl ony chlapce, ale nechal je tam sedět. Po chvíli přišla k oknu také princezna, a když viděla ty ubohé hochy sedět na kameni, poslala jednu děvečku a nechala je přivést do zámku. Posadili je ke stolu a při jídle chlapci vyprávěli, jak je otec velmi zbil a uříznul jim prsty, protože snědli jatýrka a srdíčko jednoho ptáka, jak se nad nimi slitoval dobrý voják, ošetřil je a vzal s sebou do velkého města. Král i princezna pocítili k těm ubožákům lítost a nechali je u sebe. Oba dostali svou pušku a chodili každý den na lov.


rál měl jednu věrnou služebnou. Když po nějakém čase chtěla ze služby, předstoupila před krále a řekla: „Každého rána od té chvíle, co jsou tu ti dva chlapci, nalézám pod Jeronýmovým polštářem tři zlaťáky, tady jsou, nechybí ani jediný.“ To připadlo králi trochu děsivé, a tak řekl dceři: „S těmi hochy se to má divně, pošleme je raději pryč.“ Vzali Jeronýmův kabát, zašili mu tam to zlato, potom je oba zavedli do lesa a nechali je tam. Chlapci šli společně dál, až přišli na jednu křižovatku, zde losovali, kterou cestou se který z nich vydá.


ak se stalo, že Jeroným táhnul k východu a Joachim k jihu, do města Říma.


dyž Joachim pozdě večer dorazil k městu, byly brány města již zavřeny, musel tedy na noc zůstat venku. Římané měli toho roku již sedm králů, ale všichni zemřeli a nyní se už nikdo nechtěl stát králem. Tak se rada města rozhodnula, že brzičko ráno, jakmile se otevře brána, ten první, který ní projde, stane se králem. Tím prvním byl ale Joachim. Hned byl radními města pozdraven jako král, a protože proti tomu nic neměl, posadil si na hlavu korunu a jal se panovat a ve městě budovat krásné paláce a zámky a věže.


eroným na své cestě brzy dorazil do malého města, tam zůstal, oženil se a nějaký čas si žil docela dobře, neboť že její muž má tolik dukátů, to se jeho ženě líbilo, neboť ona je uměla utrácet. Jednoho dne se ale Jeronýma žena zeptala, odkud ty zlaťáky pocházejí. A on jí to důvěřivě vypověděl, jak to obvykle muž vlastní ženě vypoví, že peníze pocházejí od toho ptačího srdce, které snědl. Ta věrolomná žena běžela hned do lékárny, koupila tam uspávací prášek a dávidlo a obojí to podstrčila svému muži. Tu Jeroným to srdce vyvrhnul a ona ho okamžitě spolknula a od té doby měla pod hlavou tři dukáty. Tak Jeronýma vyhnala z domu a vzala si jiného muže.


eroným smutně bloudil pustinou. Rok se protloukal celkem dobře, neboť měl s sebou ony dukáty, co mu kdysi zašili do cípu kabátu, ale když se i ony minuly, nevěděl, co si počít a upadnul do velké bídy. Jednoho dne kráčel celý mrzutý lesem. Tu uviděl starou ženu, jak leží bezmocně v blátě, byla vám to čarodějnice. „Pomoz mi,“ zavolala na Jeronýma: „já ti taky pomohu.“ Tu ji zvednul Jeroným z bláta a na mu dala uzdu a řekla: „Přes co tuhle uzdu přehodíš, ať je to kámen, strom, zvíře či člověk, to se rázem promění v koně.“ „To by bylo něco,“ pomyslil si Jeroným: „to musím hned vyzkoušet.“ Přehodil uzdu přes jeden kámen a ihned před ním stál kůň, vyskočil na něj a jel rovnou do města, kde bydlela jeho žena. Před městskou bránou Jeroným uzdu koni sundal a tu na místě, kde stal dříve kůň, ležel zase kámen.


eroným vešel do města a potají se vplížil do domu své ženy bez toho, že by ho zpozorovala. Šla zrovna po dvoře. Přiskočil a přehodil přes ní uzdu a hned z ní byl kůň. Jeroným na koně vyskočil a jel tryskem pryč až přijel ku městu Římu, kde se jeho kůň vysílením málem sesypal. „Počkej, to ještě nebylo všechno!“ Tu uviděl množství lidí, jak vozí obrovské kameny na stavbu. „Tohle je práce pro koně jako stvořena.“ A jal se taky vozit ty kameny, až z toho byl kůň celý hubený, prostě jen kost a kůže. Tu jej lidé, kteří kvůli němu byli kráceni na svých výdělcích, zažalovali ze závisti a zlomyslnosti před nejvyšším soudem jako trýznitele zvířat a Jeroným byl odsouzen k smrti.


dyž měl být oběšen, byl přítomen i král. Tu poznal odsouzenec svého bratra Joachima a zvolal: „Bratře, copak ani u tebe nenajdu trochu milosti?“ Joachim si odsouzence dlouho překvapeně prohlížel a nakonec Jeronýma poznal, padl mu kolem krku a pravil: „O bratře, jak rád bych ti byl milost udělil, ale co by bylo se spravedlností, kdybych ji já sám jako král nectil?“ „Já nežádám milost, milý bratře, nýbrž spravedlnost, ale nejdříve mne vyslechni.“ Nyní vyprávěl Jeroným králi svůj příběh, jak se byl odvíjel od jejich rozloučení. „Dobře,“ pravil Joachim: „dokaž, že ten kůň je tvoje žena.“


u sundal Jeroným uzdu a ihned tu stála jeho žena. Podali jí dávidlo a ona musela to srdce vyvrhnout a Jeroným je spolknul a opět nalézal pod svou hlavou zlaťáky. Jeroným zůstal u bratra krále a stal se správcem jeho pokladu. Král poté poručil: „Nevěrnost musí být ovšem potrestána!“ a nechal tu ženu popravit, jak si byla zasluhovala.


ba bratři spolu žili šťastně a jednoho dne vyhledali svého otce, který je nechtěl dlouho znát. Tu mu pravili: „Jen si vzpomeňte, otče, dal jste nás jednomu starému vojákovi a před tím jste nám každému uříznul malíček z levé ruky, ten voják nás ošetřil, ale podívejte na ty jizvy.“ Nyní muž musel mít jejich tvrzení za pravdivé, neboť už dlouhý čas litoval, že tenkráte svoje děti skrze peníze vyhnal. Pravil: „Nyní mne potrestejte, neboť si to zasloužím!“ Ale synové řekli: „Otče, tak to mělo být, neboť kdybyste nás tenkráte nevyhnal, nikdy bychom takového štěstí a slávy nedošli.“


en Žid se také doslechnul o tom, jak se vyplnilo, co bylo pod křídly ptáka napsáno, šel do lesa a ze samé závistí a pokořením se tam oběsil
Doporučuji:
Kostkované pohádky Dády Kostkové