A B C D E F G H CH I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z

A
Anežka ve skále
Arcilhář
Arcimág a jeho sluha
B
Baron Prášil
Bělouš a vraník
Bílý had
Bratříček a sestřička
Bratříček, sestřička a tři psi
Brémští muzikanti
Bubeník
C
Čas slonů
Cikánská princezna
Čarodějův učeň
Čertův ukoptěný bratr
D
Divodějný strom
Dlouhý, Široký a Bystrozraký
Drakobijce
Dvanáctero bratrů
Dvanáctero lovců
E
Eletka a Žárováček
F
G
Gilgameš a Agga z Kiše
Gudrun
H
Havránka
Holínky z buvolí kůže
Honza Ježek
Honza silák
Honzíček a Grétička
Husopaska
Husopasky pláčou perly
Ch
Chlapec a had
Chytrá hloupost
Chytrá selská dcerka
Chytrý Martin
I
Ilja Muromec
J
Jak dva vandrovali
Jak Honza ke štěstí přišel
Jak ke štěstí skrze šest služebníků přišel
Jak se narodila pohádka
Jalovec
Jednoočka, dvouočka a tříočka
Jorinda a Joringel
K
Kmotřička smrt
Kohout se zlatým peřím
Kosmáček
Košile, meč a prsten
Kouzelná loď
Kouzelná torna, klobouk a roh
Kouzelný kůň
Kouzelný strom
Král Drozdí Brada
Královská hádanka
Královský syn a Ďáblova dcera
Krejčík a tři psi
Křišťálová koule
Kupecký syn a princezna
L
Labutí panna
Lesní chaloupka
Liška a vrána
Locika
Loupežnická jeskyně
M
Martin a velryba
Medvědí kůže
Modrá lucerna
N
Nebeská svatba
Nejkrásnější nevěsta
Nejmilejší Roland
Nemocný král a jeho tři synové
O
O muži bez srdce
O panně Mahuleně
O pejskovi a kočičce, jak si myli podlahu
O princezně která všechno viděla
O princi, který se ničeho nebál
O pyšné noční košilce
O rybáři a jeho ženě
O silném Honzovi
O statečném krejčíkovi
O věrném Janovi
O zlaté huse
O zlatém ptáku
Obr Paleček
Obrobijce
Obušku, z pytle ven!
Oslíček
Osmnáctero vojáků
O Myšince a splněných přáních
P
Paní Holle
Pasáček zajíců
Pidivousek
Poctivý Petr a jeho falešní bratři
Podivuhodná řemesla
Podivuhodný pták
Pohádka o jednom, co se učil bát
Poletuška
Polovina všeho
Popelka
Pravá nevěsta
Princezna a víla
Princezna Trina
Princezna z Ohňového zámku
Princezna ze Rmutného dolu
Ptačí král
Putování k ptáku Nohovi
Q
R
Rumpelniček
Řeznický tovaryš
S
Sedmikráska
Štestí a neštěstí
Šediváček
Šest služebníků
Šestero labutí
Šestka táhne světem
Šípková Růženka
Špatní kamarádi
Sedmero krkavců
Silák Vilík s tisícerem stigmat
Smíšek Ferdinand a zlatý jelen
Sněženka a Růženka
Sněhurka
Spanilá Růžička
T
Tři bratři
Tři chlapíci a obr
Trylkující a hopkající skřivánek
Tři hadí lístky
Tři hejkálkové
Tři královské děti
Tři labutě
Tři pírka
Tři přadleny
U
Uhlířský princ
V
V lese žijí čarodějnice
Víla na rybníce
Včelí královna
Věrná žena
Vřeteno, člunek a jehla
Vychytralý provazník
W
X
Y
Z
Žabí král
Žabí král, aneb železný Jindřich
Ze života polního šneka Ferdy
Živá voda
Zlaté království
Zlatovlásek
Zlatovláskové
Zlatý jelen

Popelka


 
Bratři Grimmové



ednomu bohatému muži onemocněla žena, a když byla cítila, že přichází konec, zavolala si k posteli svoji jedinou dcerušku a pravila jí: „Milované dítě, zůstaň dobrá a zbožná, pak bude při tobě vždy stát Bůh a já se na tebe budu dívat z nebes.“ Pak zavřela oči a zesnula. Dívka chodila každý den na matčin hrob a plakala a zůstávala dobrá a zbožná.


dyž přišla zima, sníh pokryl hrob jako bílý šátek, a když na jaře opět zazářilo sluníčko, oženil se ten pán s jinou ženou. Ta žena přivedla do domu dvě dcery, které byly krásné a bílé na pohled, však ošklivé a černé na duši.


u nastaly ubohé pastorce zlé časy. „Proč by měla ta hloupá husa sedět s námi u stolu?“ řekla matka: „Kdo chce jísti chleba, musí si ho napřed vysloužiti, marš za děvečku!“ Vzala dívence její krásné šaty, natáhla ji starou šedivou halenu a podala jí dřeváky. „Podívejme se na tu pyšnou princeznu, jakpak je vyšňořená!“ volala, smála se a zavedla ji do kuchyně. Tam musela dívenka od rána do večera dělat ty nejtěžší práce, vstát brzičko ráno, nanosit vodu, rozdělat oheň, vařit a mýt nádobí. Návdavkem k tomu činily jí sestry všechny myslitelné zlé kousky, aby ji trápily; vysmívaly se jí, házely jí hrách a čočku do popela a ona u toho pak musela sedět a přebírat to. Večer, když už byla prací unavena, si nešla lehnout do postele, nýbrž musela ulehnout vedle krbu do popela. A protože byla stále celá zaprášená a špinavá, brzy zapomněli její vlastní jméno a začali jí říkat Popelka.


bylo se jednou událo, že se otec chystal na výroční trh a zeptal se nevlastních dcer, co jim má přinést. „Krásné šaty!“ odvětila první. „Perly a drahokamy!“ řekla druhá. „A tobě, Popelko?“ zeptal se: „Co ty bys chtěla?“ „Otče, první větévku, která vám na zpáteční cestě zavadí o klobouk, tu mi přineste.“ Otec nakoupil pro dvě nevlastní dcery krásné šaty, perly a drahokamy, obrátil se k domovu, a když projížděl kolem zeleného křoviska, šlehnul ho jeden lískový prut a srazil mu klobouk. Tak ten prut ulomil a vzal sebou.


dyž přišel domů, dal nevlastním dcerám, co si byly přály a Popelce proutek z lískového keře. Popelka mu poděkovala, běžela k matčině hrobu a ten proutek zasadila do země, a tak velmi plakala, že do země vsakovaly slzy a ten proutek se jimi osvěžoval. Tu počal růst a stal se z něj krásný stromek. Popelka sem chodila třikrát denně, plakala a prosebně se modlila a pokaždé přilétl bílý holoubek, usedl na lísku, a když Popelka vyslovila nějaké přání, tu jí byl holoubek hodil to, co si přála.


oho času král té země uspořádal ples, který měl trvat tři dny a na který byly pozvány všechny krásné dívky země, neboť si z nich chtěl jeho syn vybrati nevěstu. Ty dvě nevlastní sestry, když byly slyšely, že se na tom plese taky mohou ukázati, byly veselou myslí celé posedlé, zavolaly Popelku a poručily jí: „Učesej nám vlasy, vykartáčuj nám botky, utáhni nám pevně šněrovačky, jdeme na svatbu na královský zámek!“ Popelka poslechla, ale plakala, protože by také ráda k tomu tanci šla s nimi, i prosila macechu, aby jí to byla dovolila. „Ty, Popelko?“ odvětila macecha: „Vždyť jsi celá od prachu a špíny a chtěla by jsi na svatbu? Nemáš žádné šaty ani boty a tancovat neumíš!“ Ale když byla Popelka v prosbách neustala, tu macecha nakonec pravila: „Nasypu ti do popela mísu čočky, a když tu čočku během dvou hodin přebereš, tak můžeš jít s námi.“


u Popelka vyběhla zadními dveřmi na zahradu a zavolala: „Milí holoubkové, něžné hrdličky, ptáčkové z pod klenby nebeské, poleťte ke mně, pomozte mi přebírat, dobrá zrnka do misky, ta špatná do volátka!“ Tu do kuchyně přiletěli oknem dva bílí holoubkové, po nich hrdličky a nakonec tam cvrlikali a poletovali všichni ptáčkové, co jich na obloze lítá; snesli se do popela. Holoubkové kývali hlavičkami a začali zobat zob! zob! a po nich i ostatní ptáčkové zob! zob! a všechna dobrá zrníčka házeli do misky. Sotva jedna hodina uběhla, byli ptáčkové s tou prací hotovi a uletěli opět pryč.


u zanesla Popelka mísu matce, těšila se a věřila, že bude moci na ten ples jíti. Ale macecha pravila: „Ne, Popelko, nemáš žádné šaty a neumíš tancovat, byla bys jen k smíchu.“ A když byla Popelka plakala, tu jí řekla: „Když dvě mísy čočky za jednu hodinu z popela vybereš, můžeš jít s námi!“ a myslila si: „Nepůjdeš stejně nikam!“


když jí ty dvě mísy čočky do popela vysypala, tu Popelka vyběhla zadními dveřmi na zahradu a zavolala: „Milí holoubkové, něžné hrdličky, ptáčkové z pod klenby nebeské, poleťte ke mne, pomozte mi přebírat, dobrá zrnka do misky, ta špatná do volátka!“ Tu do kuchyně přiletěli oknem dva bílí holoubkové, po nich hrdličky a nakonec tam cvrlikali a poletovali všichni ptáčkové, co jich na obloze lítá; snesli se do popela. Holoubkové kývali hlavičkami a začali zobat zob! zob! a po nich i ostatní ptáčkové zob! zob! a všechna dobrá zrníčka házeli do misky. Sotva půlhodina uběhla, byli ptáčkové s tou prací hotovi a uletěli opět pryč.


u zanesla Popelka mísu matce, těšila se a věřila, že bude moci na ten ples jíti. Ale macecha pravila: „Nic ti nepomůže, s námi nepůjdeš, nemáš šaty a neumíš tancovat, nebudeme skrze tebe k posměchu!“ A s těmi slovy se k Popelce obrátila zády a pospíchala se svými pyšnými dcerami pryč.


dyž nyní nikdo nebyl doma, šla Popelka k matčině hrobu pod lískovým keřem a volala: „Stromku třepotej se a chvěj! Zlatem a stříbrem mne oblékej!“


u jí hodil dolů holoubek zlatěstříbrné šaty a hedvábné, stříbrem vyšívané střevíčky. Ve chvilce se Popelka oblékla a šla na ples. Její matka ani sestry jí nepoznaly, pomyslily si, že to musí byt nějaká cizí princezna, tak krásně ve svých zlatých šatech vypadala. Na Popelku nebyly ani pomyslily, neboť věřily, že sedí doma ve špíně a hledá čočku v popelu. Princ jí šel naproti a vzal ji za ruce a tancoval jen s ní, a když si byli pro Popelku jiní tanečníci přišli, tu jim pravil: „To je moje tanečnice!“ Tak tancovali, dokud nebyl večer a Popelka chtěla jít domů, ale princ jí řekl: „Půjdu s tebou a doprovodím tě!“ Neboť chtěl vědět, odkud ta krásná dívka pochází. Ale Popelka mu cestou uprchla a schovala se mu do holubníku. Tak tam prince čekal, dokud nepřišel Popelčin otec a řekl mu, že se tam ta cizí dívenka schovala. Tu si stařec pomyslil: „To by musela být Popelka.“ A nechal si přinést sekeru a ten holubník podťal, ale uvnitř nikdo nebyl. A když přišel otec domů, ležela Popelka ve svých špinavých šatech v popelu, neboť z toho holubníku dávno už seskočila a běžela k lískovému keři, tam si stáhla šaty a položila je na hrob, holoubek je zase odnesl a ona si oblékla svůj šedivý kabátek a položila se do popela v kuchyni.


ruhého dne, když započal ples a všichni odešli, tu běžela Popelka k lískovému keři a zvolala: „Stromku třepotej se a chvěj! Zlatem a stříbrem mne oblékej!“


tu jí hodil holoubek zase šaty, co byly krásnější než včera. Když se v nich objevila na plese, každý musel nad tou krásou užasnout. Princ na Popelku už čekal, když se objevila, hned ji popadnul za ruku a tancoval zase jen s ní. Když pro ni jiný tanečník přišel, tu pravil: „To je moje tanečnice! A když byl večer a chtěla domů, tu šel princ zase s ní, protože chtěl vědět, z kterého domu pochází, ale Popelka mu zase cestou utekla a vběhla do zahrady za domem. Tam stála krásná hrušeň a ona vyšplhala rychle jako veverka nahoru a princ netušil, kam se poděla. Počkal, dokud nepřišel její otec a řekl mu: „Ta krásná dívka mi zase zmizela a já si myslím, že je na téhle hrušni.“ Otec si pomyslel: „To by musela být Popelka.“ Nechal si přinést sekeru a strom podťal, ale nikdo na něm nebyl. A když přišel domů, našel Popelku ležet v popelu; jak by taky ne, když ona dávno na druhé straně z toho stromu seskočila, své krásné šaty zanesla holoubkovi k lískovému keři a zase si oblékla svoji špinavou halenu.


řetího dne, když započal ples a všichni odešli, tu běžela Popelka k opět k matčinu hrobu a zvolala: „Stromku třepotej se a chvěj! Zlatem a stříbrem mne oblékej!“


holoubek ji hodil dolů šaty, které byly ještě krásnější, a střevíčky byly celé ze zlata. Když byla na ten ples přišla, nevěděl nikdo, co překvapením říci. Princ tancoval celou dobu jen s Popelkou, a když si byl někdo jiný o ni žádal, tu pravil: „To je moje tanečnice! Když byl večer, chtěla jít Popelka domů, princ ji doprovázel, ale ona mu zase rychle utekla, aby ji nemohl následovat. Ale princ připravil takovou lest, že nechal natřít schody smůlou, a když po nich Popelka běžela, její levý střevíček uvíznul. Princ jej našel, byl malinký a půvabný a celý ze zlata. Druhého rána šel princ k Popelčinu otci a pravil mu: „Žádná jiná se nestane mnou nevěstou než ta, které na nohu padne tento zlatý střevíček.“ Tu se obě sestry zaradovaly, neboť měly krásné malé nožky.


a nejstarší šla se střevíčkem do komory a chtěla si jej vyzkoušet, její matka stála při ní. Ale skrze velký palec jej nenatáhla, střevíček jí byl malý, tu ji matka podala nůž a pravila: „Ten palec uřízni, až se staneš královnou, nebudeš chodit pěšky!“ Tak dívka palec uřízla, natěsnala nohu do střevíčku , potlačila bolest a šla k princi. Ten posadil nevěstu na koně a jel s ní pryč. Ale museli jeti kolem toho hrobu, kde na lískovém keři seděli dva holoubkové a volali:


leďme na ten zjev, ze střevíčku kane krev! Střevíček malý přec byl, princ Návku [pozn1] si vyvolil!“


u se princ podíval na dívčinu nohu a uviděl, jak jí prýští krev. Obrátil koně a zavezl falešnou nevěstu zpátky domů, kde jim řekl, že to není ta pravá, že má střevíček vyzkoušet jiná dívka.


ak ta mladší vzala střevíček a šla do komory, palec do střevíčku lehce vklouzl, ale měla velkou pata. Matka ji podala nůž a řekla: „Uřízni si kus paty, až budeš královna, nebudeš chodit pěšky!“ Tak si dívka uřízla kus paty a nohu natěsnala do střevíčku, potlačila bolest a šla k princi. Ten ji posadil na koně a jeli pryč, Když byli jeli kolem hrobu, kde na lískovém keři seděli holoubci, ti volali:


leďme na ten zjev, ze střevíčku kane krev! Střevíček malý přec byl, princ Návku si vyvolil!“


u se princ podíval dolů na její nohu a uviděl, jak má celou krvavou punčošku. Tak obrátil koně a přivedl falešnou nevěstu zpět domů. „To není ta pravá!“ řekl: „Nemáte ještě jinou dceru?“ „Ne!“ odvětil otec: „Jen po mé zemřelé ženě zůstala mrňavá Popelka, ale ta nemůže být tvoji nevěstou.“ Princ mu řekl, aby pro ni poslal, ale matka odvětila: „Ale ne, ta je tak špinavá, že si vůbec nemohu dovolit vám ji ukázat.“ Ale princi jinak nedal, dokud Popelku nezavolali.


opelka si umyla ruce a obličej, vešla dovnitř a poklekla před prince, který ji podal zlatý střevíček. Posadila na stoličku a sundala si dřevák a obula si střevíček, padl ji jako ulitý. A když se postavila a princ uviděl její obličej, tu poznal onu krásnou dívku, se kterou tančil a zvolal: „To je moje pravá nevěsta!“ Macecha a obě sestry se vyděsily a zlostí byly celé bez sebe, ale princ posadil Popelku na koně a jel s ní pryč.


dyž jeli kolem lískového keře, tu ti dva bílí holoubci zazpívali: „Hleďme na ten zjev, ve střevíčku žádná krev! Střevíček její to byl, princ dobře si vyvolil!


když to byli zazpívali, slétli z lískového keře a sedli si Popelce na ramena, jeden na pravou, druhý na levou stranu.


dyž princ slavil s Popelkou svatbu, přišly na ní i ty dvě falešné sestry. Chtěly se jí vlichotit a zajistit si podíl na jejím štěstí. Když šli svatebčané do kostela, byla ta starší sestra po její pravici a mladší po levici, tu ti holoubci každé z nich vyklovli oko. A potom když byly z kostela vycházely, byla ta starší sestra po levici a mladší po pravici, holoubci jim vyklovli to zbylé oko. A tak byly za svoji zlobu a závist potrestány slepotou až do konce svých dní
Doporučuji:
Kostkované pohádky Dády Kostkové