A B C D E F G H CH I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z

A
Anežka ve skále
Arcilhář
Arcimág a jeho sluha
B
Baron Prášil
Bělouš a vraník
Bílý had
Bratříček a sestřička
Bratříček, sestřička a tři psi
Brémští muzikanti
Bubeník
C
Čas slonů
Cikánská princezna
Čarodějův učeň
Čertův ukoptěný bratr
D
Divodějný strom
Dlouhý, Široký a Bystrozraký
Drakobijce
Dvanáctero bratrů
Dvanáctero lovců
E
Eletka a Žárováček
F
G
Gilgameš a Agga z Kiše
Gudrun
H
Havránka
Holínky z buvolí kůže
Honza Ježek
Honza silák
Honzíček a Grétička
Husopaska
Husopasky pláčou perly
Ch
Chlapec a had
Chytrá hloupost
Chytrá selská dcerka
Chytrý Martin
I
Ilja Muromec
J
Jak dva vandrovali
Jak Honza ke štěstí přišel
Jak ke štěstí skrze šest služebníků přišel
Jak se narodila pohádka
Jalovec
Jednoočka, dvouočka a tříočka
Jorinda a Joringel
K
Kmotřička smrt
Kohout se zlatým peřím
Kosmáček
Košile, meč a prsten
Kouzelná loď
Kouzelná torna, klobouk a roh
Kouzelný kůň
Kouzelný strom
Král Drozdí Brada
Královská hádanka
Královský syn a Ďáblova dcera
Krejčík a tři psi
Křišťálová koule
Kupecký syn a princezna
L
Labutí panna
Lesní chaloupka
Liška a vrána
Locika
Loupežnická jeskyně
M
Martin a velryba
Medvědí kůže
Modrá lucerna
N
Nebeská svatba
Nejkrásnější nevěsta
Nejmilejší Roland
Nemocný král a jeho tři synové
O
O muži bez srdce
O panně Mahuleně
O pejskovi a kočičce, jak si myli podlahu
O princezně která všechno viděla
O princi, který se ničeho nebál
O pyšné noční košilce
O rybáři a jeho ženě
O silném Honzovi
O statečném krejčíkovi
O věrném Janovi
O zlaté huse
O zlatém ptáku
Obr Paleček
Obrobijce
Obušku, z pytle ven!
Oslíček
Osmnáctero vojáků
O Myšince a splněných přáních
P
Paní Holle
Pasáček zajíců
Pidivousek
Poctivý Petr a jeho falešní bratři
Podivuhodná řemesla
Podivuhodný pták
Pohádka o jednom, co se učil bát
Poletuška
Polovina všeho
Popelka
Pravá nevěsta
Princezna a víla
Princezna Trina
Princezna z Ohňového zámku
Princezna ze Rmutného dolu
Ptačí král
Putování k ptáku Nohovi
Q
R
Rumpelniček
Řeznický tovaryš
S
Sedmikráska
Štestí a neštěstí
Šediváček
Šest služebníků
Šestero labutí
Šestka táhne světem
Šípková Růženka
Špatní kamarádi
Sedmero krkavců
Silák Vilík s tisícerem stigmat
Smíšek Ferdinand a zlatý jelen
Sněženka a Růženka
Sněhurka
Spanilá Růžička
T
Tři bratři
Tři chlapíci a obr
Trylkující a hopkající skřivánek
Tři hadí lístky
Tři hejkálkové
Tři královské děti
Tři labutě
Tři pírka
Tři přadleny
U
Uhlířský princ
V
V lese žijí čarodějnice
Víla na rybníce
Včelí královna
Věrná žena
Vřeteno, člunek a jehla
Vychytralý provazník
W
X
Y
Z
Žabí král
Žabí král, aneb železný Jindřich
Ze života polního šneka Ferdy
Živá voda
Zlaté království
Zlatovlásek
Zlatovláskové
Zlatý jelen

Pravá nevěsta


 
Bratři Grimmové



ilo bylo jedno děvče, které bylo mladé a krásné, ale jak už to v pohádkách bývá, její maminka ji velmi brzy zemřela a žila s macechou, která ji život řádně ztrpčovala. Kordulka byla pilná a pracovitá, od rána do samého večera se nezastavila a plnila příkazy zlé macechy, která nebyla nikdy spokojena. Stále ubohé děvče trápila dalšími a dalšími úkoly.


ednoho krásného rána, když slunce hladilo svými paprsky celý kraj, usmyslila si macecha, že Kordulka bude dráti peří. Se zlomyslným úsměvem ukázala na dva pytle plné peří, každý vážil bratru šest liber, a řekla ubohému děvčeti, že to peří musí do večera sedrat, jinak ji stihne krutý trest. Kordulka znala matčiny tresty, hořce zaplakala a sedla si k peří a dala se do draní, ale copak bylo v lidských silách takovou práci do večera dokončit? Podlehla zoufalství, když viděla tu neubývající kupu peří, a zvolala k nebesům, zda je na tomto Božím světě někdo, kdo se nad ni slituje. Tu se ozval sametový hlas, že je tady, aby pomohla, jen ať se jí dívka svěří se svým trápením.


ordulka se otočila po tom hlase a spatřila starou ženu, která se na ni mile usmívala, přistoupila až k ní, láskyplně ji vzala za ruce a nabádala ji k řeči. Tu jí Kordulka, zaskočená tou nevídanou vlídností, v slzách vypověděla svůj neveselý život. I to, že když do večera tu hromadu peří nesedere, zle se jí povede. Stařenka dívku uklidnila a poslala ji spát, ať je bez obav, že práce bude včas hotova.


zatímco Kordulka odpočívala, dala se stařenka do práce a než se zešeřilo, bylo peří sedráno. Když se macecha přišla přesvědčit, jak daleko je děvče s prací, zlým pohledem přehlédla vykonané dílo a utrousila, že když se dívka snaží, dokáže být pilná. A hlavou se jí honilo, co ukrutného by na ni zase vymyslila, aby to zlořečené děvče darmo neujídalo chléb.


ruhého rána si zlá macecha Kordulku zavolala a takto jí poručila, že tímto hrncem všechnu vodu z rybníka na zahradě vynosí a než se večer nad krajem rozklene, bude rybník prázdný a suchý. Kordulka vzala od macechy železný kotlík a viděla, že je celý proděravělý, že matčin úkol není v lidských silách splnit. Zašla k velkému rybníku a poklekla a pokoušela se do děravého hrnce nabrat vodu, ta ji ovšem ihned vytékala zpět a mísila se se slzami zoufalství, které jí kanuly z očí.


však opět se objevila ta dobrá stařenka a poslala Kordulku odpočívat do stínu a sama se postavila na břehu rybníka, máchla oběma rukama ve vzduchu a světe div se, voda z rybníka se zvedla jako průzračná stěna a změnila se v páru, která stoupala vzhůru a tam se proměnila v obláčky, které se pluly po obloze pryč. Když k večeru přichvátala macecha k rybníku, zůstala překvapena stát na břehu, jen mezi zuby ucedila nadávku a běžíc do své komory, přemýšlela, co ještě zlejšího by vymyslila, aby dívku konečně na životě zkrátila.


třetího rána si opět nebohé děvče zavolala a se šíleným chechotem ji rozkázala, že na jednom místě musí do večera stát nejkrásnější zámek, zcela zařízený, s plnými spížemi a sklepy. Kordulka se vylekala, jak by mohlo takový úkol sama a do konce dne splnit? Však matka ji zarazila zlým slovem, když děravým kotlíkem rybník vynosila, musí postavit i zámek. Co nebohé Kordulce zbylo, než se vydat na cestu do údolí, kde měla postavit do večera zámek. Dívala se na vysoké skály a myslela, jak by je mohla holýma rukama nalámat a úkol splnit.


u se objevila do třetice dobrá stařenka a zase děvče poslala odpočívat, že tu práci v pohodě sama zastane. A sotva Kordulka ulehla o kus dál do stínu, začala ta dobrá víla opět čarovat, skaly se samy lámaly a bloky šedivého kamene se na sebe pokládaly a za chvíli stály na tom místě mohutné stěny zámku. Pak ještě stařenka trochu čarovala a když se chýlilo k večeru a zlá macecha přichvátala, nemohla uvěřit svým očím. V údolí stál mohutný krásný zámek, a protože mezitím už slunce zapadlo za hory, rozžaly se okna zámku tisícem světel.


atka nedůvěřivě vešla do zámku a začala zařízení a vybavení zámku kontrolovat, aby našla aspoň drobné pochybení, za které by děvče zle pokárala. Však toto vizitýrování přišlo té neblahé ženě velmi draho, neboť když prošmejdila každý kout, nakoukla pod každou pokličku, usmyslela si vidět také sklep. Ale do sklepa vedly masivní dveře a příkré schodiště a Bůh tak učinil, že sotva udělala krok a na schody vstoupila, dveře za ní s třeskotem zapadly a Kordulka uslyšela jen křik a pak náhlé ticho. A když své maceše běžela na pomoc, našla ji vyvrácenou pod schody, ležela tam ztichlá a nehybná.


ak ten krásný zámek připadl přešťastné Kordulce, celé dny se mohla těšit z toho bohatství, krásných šatů, truhel plných zlata a stříbra, perel a drahých kamenů, nebylo přání, které by si nemohla splnit. Brzy se pověst o krásné a bohaté dívce rozšířila do celého světa. A tu se ze všech končin začali sjíždět nápadníci, aby se ucházeli o její ruku, ale žádný se jí nelíbil. Až jednoho dne se konečně objevil princ, který dokázal rozbušit její srdce a Kordulka se do něj zamilovala.


zámecké zahradě stála zelená lípa a pod tu jednoho dne zasedli k důvěrnému rozhovoru, ve kterém jí princ sliboval, že si od svého otce vyprosí požehnání a pak se pro ni v krátké chvíli vrátí. Tu mu Kordulka odvětila, že na něj ráda pod tou lípou počká, že však až přijede domů, nesmí jej žádná žena políbit na tu líci, na kterou teď ona svůj polibek vtiskne. Milý tedy odchvátal pryč a Kordulka seděla a čekala, slunce se chýlilo k západu, ale princ se nevracel. Tři dny tu seděla od rána do večera a čekala, ale nikdo nepřicházel. A tu, když se ani čtvrtého dne neobjevil, si Kordulka řekla, že se stalo jistě nějaké neštěstí a že se musí vydat za ním a vyhledati ho. Svázala si do ranečku troje krásné šaty, jedny zdobené zářivými hvězdami, druhé stříbrnými měsíci a třetí se zlatým sluncem, pak ještě do šátku zabalila plničkou hrst drahokamů a vydala se na cestu. Všady se ptala na svého milého, ale nikdo ho neviděl, nikdo o něm nevěděl.


řížem krážem putovala tím šírým světem, ale milého prince nenašla. Až unavena tím putováním, nechala se Kordulka najmout jako hospodyně u jednoho sedláka a svůj raneček se šaty a drahokamy ukryla pod velkým kamenem. Starala se o domácnost, v srdci skrývajíc smutek nad ztrátou milého. Jedinou její útěchou bylo telátko, které v chvilkách smutku hladila na čele, na kterém mělo bílou skvrnku jako hvězdu spadlou z nebe. Telátku si Kordulka hořce stěžovala na nevěrného milého, který na ni už zapomněl.


ak to šlo několik let, když tu bylo po celé zemi na vědomost dáno, že královská dcera bude slavit svatbu. A právě skrze tu vesnici, kde Kordulka žila, vedla silnice, po které se měl ženichův průvod ubírat do hlavního města. A když Kordulka prince spatřila, jak nehnutě sedí na svém koni, na nikoho nepohlédnuv, tu poznala, že to je její ztracený milý a její srdce ji zabolelo, jakoby jí do něj ostrý nuž vrazili.


a pár dní tudy jel princ opět a tu usedla Kordulka u cesty a počala svému telátku o svém utrpení vyprávět. Tu princ, když zaslechl její hlas, na okamžik zarazil svého koně a jakoby na něco vzpomínal. Avšak za malou chvíli svého koně opět pobídl k další cestě a zmizel. Hořce Kordulka zaplakala, že ji její milý nepoznal.


rzy bylo oznámeno, že na královském dvoře se bude po tři dny konat slavnost a že jsou všichni srdečně zváni. Tu Kordulka pochopila, že se jí naskýtá poslední šance a běžela k tomu kameni, kde byla ukryla šaty a šperky. Oblékla si ty šaty zdobené zlatými slunci a ozdobila se drahokamy, své vlasy dosud skryté pod šátkem si do dlouhých překrásných loken rozpustila. Kradí se tmou vydala do města, aby ji okem nikdo ani nezahlédl.


pak se jako zázrakem zjevila v jasně osvětleném sále a nikdo nevěděl, odkud se ta kráska vzala. Princ ji šel přivítat, však nepoznal ji. Byl očarován její krásou tak, že na svoji nevěstu ani nepomyslil a tu neznámou dívku vyzval k tanci. Když se ples chýlil ke konci, zmizela Kordulka v tlačenici a za svítání byla už ve vesnici a začínala svůj den jako prostá venkovanka.


alšího večera si Kordulka oblékla šaty zdobené stříbrnými měsíci a do vlasů si vetkla velký zářivý diamant. Když se objevila na plese, zase se k ní otočily všechny oči. Princ k ní hned spěchal a celý večer tancoval jen s ní a na jinou se ani nepodíval. Než mu Kordulka zmizela, musela mu však slíbit, že i třetího večera přijde.


dyž ji princ potřetí spatřil, měla na sobě šaty se zářícími hvězdami a ve vlasech ji zářily hvězdy z drahých kamenů. A tu se ji princ zeptal, kdo že je, ať mu to řekne, že on má pocit, jako by ji už dlouho znal. A tu se ho Kordulka zeptala, zda-li si snad nepamatuje, co při jejich rozloučení ona byla učinila. A přistoupila k princi blíže a políbila jej na levou tvář. Tu jakoby z jeho očí spadly slupky zapomnění, paměť se mu rázem vrátila a on poznal svoji pravou nevěstu.


rinc vzal Kordulku za ruku a odjeli spolu na její zámek. Tam pod tou lípou, co tak omamně voněla a byla tichým svědkem jejich lásky, oslavili krásnou svatbu
Doporučuji:
Kostkované pohádky Dády Kostkové