A B C D E F G H CH I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z

A
Anežka ve skále
Arcilhář
Arcimág a jeho sluha
B
Baron Prášil
Bělouš a vraník
Bílý had
Bratříček a sestřička
Bratříček, sestřička a tři psi
Brémští muzikanti
Bubeník
C
Čas slonů
Cikánská princezna
Čarodějův učeň
Čertův ukoptěný bratr
D
Divodějný strom
Dlouhý, Široký a Bystrozraký
Drakobijce
Dvanáctero bratrů
Dvanáctero lovců
E
Eletka a Žárováček
F
G
Gilgameš a Agga z Kiše
Gudrun
H
Havránka
Holínky z buvolí kůže
Honza Ježek
Honza silák
Honzíček a Grétička
Husopaska
Husopasky pláčou perly
Ch
Chlapec a had
Chytrá hloupost
Chytrá selská dcerka
Chytrý Martin
I
Ilja Muromec
J
Jak dva vandrovali
Jak Honza ke štěstí přišel
Jak ke štěstí skrze šest služebníků přišel
Jak se narodila pohádka
Jalovec
Jednoočka, dvouočka a tříočka
Jorinda a Joringel
K
Kmotřička smrt
Kohout se zlatým peřím
Kosmáček
Košile, meč a prsten
Kouzelná loď
Kouzelná torna, klobouk a roh
Kouzelný kůň
Kouzelný strom
Král Drozdí Brada
Královská hádanka
Královský syn a Ďáblova dcera
Krejčík a tři psi
Křišťálová koule
Kupecký syn a princezna
L
Labutí panna
Lesní chaloupka
Liška a vrána
Locika
Loupežnická jeskyně
M
Martin a velryba
Medvědí kůže
Modrá lucerna
N
Nebeská svatba
Nejkrásnější nevěsta
Nejmilejší Roland
Nemocný král a jeho tři synové
O
O muži bez srdce
O panně Mahuleně
O pejskovi a kočičce, jak si myli podlahu
O princezně která všechno viděla
O princi, který se ničeho nebál
O pyšné noční košilce
O rybáři a jeho ženě
O silném Honzovi
O statečném krejčíkovi
O věrném Janovi
O zlaté huse
O zlatém ptáku
Obr Paleček
Obrobijce
Obušku, z pytle ven!
Oslíček
Osmnáctero vojáků
O Myšince a splněných přáních
P
Paní Holle
Pasáček zajíců
Pidivousek
Poctivý Petr a jeho falešní bratři
Podivuhodná řemesla
Podivuhodný pták
Pohádka o jednom, co se učil bát
Poletuška
Polovina všeho
Popelka
Pravá nevěsta
Princezna a víla
Princezna Trina
Princezna z Ohňového zámku
Princezna ze Rmutného dolu
Ptačí král
Putování k ptáku Nohovi
Q
R
Rumpelniček
Řeznický tovaryš
S
Sedmikráska
Štestí a neštěstí
Šediváček
Šest služebníků
Šestero labutí
Šestka táhne světem
Šípková Růženka
Špatní kamarádi
Sedmero krkavců
Silák Vilík s tisícerem stigmat
Smíšek Ferdinand a zlatý jelen
Sněženka a Růženka
Sněhurka
Spanilá Růžička
T
Tři bratři
Tři chlapíci a obr
Trylkující a hopkající skřivánek
Tři hadí lístky
Tři hejkálkové
Tři královské děti
Tři labutě
Tři pírka
Tři přadleny
U
Uhlířský princ
V
V lese žijí čarodějnice
Víla na rybníce
Včelí královna
Věrná žena
Vřeteno, člunek a jehla
Vychytralý provazník
W
X
Y
Z
Žabí král
Žabí král, aneb železný Jindřich
Ze života polního šneka Ferdy
Živá voda
Zlaté království
Zlatovlásek
Zlatovláskové
Zlatý jelen

Ptačí král


 
Joseph Haltrich



ednou byli dva chudí lidé na poli a měli s sebou i své dítě, které leželo v houpačce, vyrobené z plen a visící na čtyřech tyčích. Najednou se tam objevila divoká kočka, to dítě vzala a odnesla do jeskyně; ale nikterak mu neublížila, nýbrž o něj přepečlivě pečovala, nosila mu bylinky, kořínky a lesní plody, takže nouzi nepoznalo.


tak dítě v jeskyni rostlo a byl to chlapec, a když byl velký, kočka mu řekla: „Nyní se oženíš s princeznou.“ „Ale já jsem nahý,“ řekl Bělík: „jak bych takto mohl přijít před krále?“ „Nedělej si starosti, opatřím ti ihned nějaké šaty.“


těmi slovy kočka vyběhla do lesa. Měla s sebou stříbrnou píšťalku, na kterou zapískala a ono to zapraštělo a zašustilo, zasvištělo a za malou chvíli se sem slétla hejna ptáků a sešlo množství zvěře. Kočka si vzala od každého ptáka jedno pírko, z toho spletla šaty a přinesla je Bělíkovi. Potom ho zavedla k místu, kde byla shromážděna lesní zvěř a pravila: „Nyní jdi ke králi, tato zvířata tě budou následovat a u krále řekni: Pane králi, Ptačí král vám posílá dar!“


ak šel Bělík na zámek a řekl tam, co ho kočka naučila. Když uviděl král to množství zvěře, velmi se potěšil a pravil: „To musí být bohatý král!“


ásledující den poslala kočka Bělíka opět se zvěří na zámek a měl tam říci: „To je opět dar Ptačího krále!“ A když se král podiví a řekne, že by ho potěšilo, kdyby si tak bohatý král vzal jeho dceru za ženu, měl říci, že to Ptačí král udělá rád a za tři dny přijde a může být svatba. A přesně tak se to stalo. Když přišel Bělík na zámek, král se nad tím darem opět zaradoval a pravil: „Jak by mne bylo potěšilo, kdyby si tak bohatý král vzal moji dceru za ženu.“ Tu Bělík odvětil: „Ano, to Ptačí král rád udělá a za tři dny přijde a může být svatba.“


dyž nadešel stanovený čas, běžela kočka opět do lesa, zafoukala po třikráte na stříbrnou píšťalku. Zašustilo to a zaševelilo a slétli se ptáci a seběhla lesní zvěř. Kočka si nyní vybrala ta nejkrásnější a nejbarevnější pírka a udělala z nich plášť, který se blyštěl a zářil jako nebe plné hvězd, a ten dala Bělíkovi. Tentokráte šla na královský dvůr s ním, a když byli nedaleko od zámku, řekla mu: „Nyní si sundej ty staré ptačí šaty, já ti přinesu krásnější oděv ze zámku, tímto pláštěm se pak okrášlíš.“ A kočka utíkala k zámku a volala: „Sem s královskými šaty! Přichází Ptačí král, ale cestou upadnul do bláta, potřebuje čisté šaty!“


ak dal král kočce své nejlepší šaty a ona běžela zpět a dala je chlapci, aby si je obléknul. Když přicházel k zámku, doprovázela ho zvěř. Bělík vešel do zámku, přehodil si přes ramena nádherný ptačí plášť, který se tak oslnivě blyštěl a zářil, že člověk ten pohled stěží vydržel. Král i princezna se zaradovali nad tak vznešeným a bohatým ženichem.


dyž bylo po svatbě, pravil král: „Chtěl bych vidět tvoji zemi a tvůj palác, pojedu s vámi!“ Když Bělík nasednul se svojí mladou ženou do kočáru, díval se neustále na svoje krásné šaty a svojí ženy si vůbec nehleděl. To kočka zpozorovala, skočila mu na šíji, škrábla ho a zašeptala: „Dívej se přece na svoji ženu!“ zašeptala kočka: „Když na to zase zapomeneš a budou se tě ptát, proč si stále prohlížíš svoje šaty, tak řekni, že doma máš daleko krásnější.“ A pak kočka utíkala napřed před kočárem. Bělík za chvíli zase koukal jen na svoje šaty a tu je ho jeho mladá žena zeptala: „Copak tam máš?“ On odvětil: „Ale, doma mám daleko krásnější.“


očka zatím přiběhla k velkému stádu ovcí, běžela k pasákovi, skočila mu za krk a škrábla ho, až mu tekla krev. „Až se tě budou ptát, komu patří to stádo, tak řekni, že Ptačímu králi, jinak se vrátím a celého tě rozdrásám.“ Když přijel královský kočár, zeptal se král pastýře: „Komu patří to krásné stádo?“ Pastýř odvětil: „Patří Ptačímu králi.“, neboť nechtěl být tou zlou kočkou rozsápán. „Ano, to je moje.“ řekl pohotově Bělík, protože pochopil, že to kočka tak nastrojila.


rzy nato přišli k velkému stádu buvolů, ale kočka tam už dříve byla a pasáka zle poškrábala a pak mu pravila, že pokud neřekne, že to stádo patří Ptačímu králi, věru ho zřídí celého. Když se nyní král ptal: „Komu patří to krásné stádo?“ Pastýř odvětil: „Patří Ptačímu králi.“, neboť nechtěl být tou zlou kočkou rozsápán. „Ano, to je moje.“ řekl pohotově Bělík v kočáře. Král se velmi podivil a řekl: „Tomu bych nikdy nevěřil, že jsi tak bohatý.“


otom přijeli ke stádu koní, také tu již kočka byla a pastýře poškrábala a pak mu poručila, co musí říci. Když se ho král zeptal: „Komu patří to krásné stádo?“ Pastýř odvětil: „Patří Ptačímu králi.“, neboť nechtěl být tou zlou kočkou rozsápán. „Ano, to je také moje.“ řekl Bělík.


onečně dorazili do zámku jednoho čaroděje, tam vám bylo všechno ze zlata a stříbra, křišťálu a drahokamů co nejkrásněji zařízeno a stůl byl zrovna prostřen k hostině, a tak si sedli a jedli. Ale kočka zůstala přede dveřmi na stráži. Pojednou se tam objevil lomozící a hartusící čaroděj: „Zloději na mém zámku! Zloději u mého stolu! Běda vám, bídníci!“ Ale kočka stála neochvějně ve dveřích a jen tak se nedala, nýbrž řekla: „Tak mi napřed řekni, jestli ty jsi opravdu ten velký čaroděj, za kterého se tu vydáváš?! Říká se, že se umíš proměnit v cokoliv velkého či malého.“ „Ano, to je pro mne maličkost!“ řekl čaroděj a proměnil se ve lva. Tu se kočka polekala a vyskočila na strop. „To by ti šlo,“ volala dolů: „nyní bych ale ráda viděla nějaké malé zvíře, co myš v tu se umíš proměnit nebo je to nad tvé síly?“ Čaroděj se proměnil v myš a kočka skočila v mžiku dolů a rovnou na tu myš a zardousila ji.


ak zavolala Bělíka ven z komnaty a řekla mu: „Moji pomoc více nepotřebuješ, ten zámek a všechno, co je v něm a v jeho okolí, je nyní opravdu tvoje, neboť jsem toho čaroděje, kterému to všechno patřilo, zabila. Nyní po tobě ale žádám jednu službu, vezmi svůj meč a utni mi hlavu.“ Ale to Bělík nechtěl učinit a pravil: „Jak bych mohl být tak nevděčný?“ „Jestli to okamžitě neuděláš, vyškrábu ti oči!“ uhodila na něj kočka. Tak Bělík vzal meč a kočce uťal hlavu.


le podívejme, najednou před ním stála překrásná žena. Bělík ji vzal za ruku a zavedl ji do sálu k tabuli a řekl: „To je moje matka!“ Ta žena se starému králi velmi líbila, a protože jeho první žena byla už po smrti, vzal ji za ruku a zeptal se: „Nechcete se stát mojí ženou?“ Ona souhlasila a svatba trvala celých osm dní. Pak se starý král i se svojí novou ženou vrátil na svůj zámek.


ělík s princeznou zůstal v čarodějném zámku a byl bohatší než sedm králů
Doporučuji:
Kostkované pohádky Dády Kostkové