A B C D E F G H CH I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z

A
Anežka ve skále
Arcilhář
Arcimág a jeho sluha
B
Baron Prášil
Bělouš a vraník
Bílý had
Bratříček a sestřička
Bratříček, sestřička a tři psi
Brémští muzikanti
Bubeník
C
Čas slonů
Cikánská princezna
Čarodějův učeň
Čertův ukoptěný bratr
D
Divodějný strom
Dlouhý, Široký a Bystrozraký
Drakobijce
Dvanáctero bratrů
Dvanáctero lovců
E
Eletka a Žárováček
F
G
Gilgameš a Agga z Kiše
Gudrun
H
Havránka
Holínky z buvolí kůže
Honza Ježek
Honza silák
Honzíček a Grétička
Husopaska
Husopasky pláčou perly
Ch
Chlapec a had
Chytrá hloupost
Chytrá selská dcerka
Chytrý Martin
I
Ilja Muromec
J
Jak dva vandrovali
Jak Honza ke štěstí přišel
Jak ke štěstí skrze šest služebníků přišel
Jak se narodila pohádka
Jalovec
Jednoočka, dvouočka a tříočka
Jorinda a Joringel
K
Kmotřička smrt
Kohout se zlatým peřím
Kosmáček
Košile, meč a prsten
Kouzelná loď
Kouzelná torna, klobouk a roh
Kouzelný kůň
Kouzelný strom
Král Drozdí Brada
Královská hádanka
Královský syn a Ďáblova dcera
Krejčík a tři psi
Křišťálová koule
Kupecký syn a princezna
L
Labutí panna
Lesní chaloupka
Liška a vrána
Locika
Loupežnická jeskyně
M
Martin a velryba
Medvědí kůže
Modrá lucerna
N
Nebeská svatba
Nejkrásnější nevěsta
Nejmilejší Roland
Nemocný král a jeho tři synové
O
O muži bez srdce
O panně Mahuleně
O pejskovi a kočičce, jak si myli podlahu
O princezně která všechno viděla
O princi, který se ničeho nebál
O pyšné noční košilce
O rybáři a jeho ženě
O silném Honzovi
O statečném krejčíkovi
O věrném Janovi
O zlaté huse
O zlatém ptáku
Obr Paleček
Obrobijce
Obušku, z pytle ven!
Oslíček
Osmnáctero vojáků
O Myšince a splněných přáních
P
Paní Holle
Pasáček zajíců
Pidivousek
Poctivý Petr a jeho falešní bratři
Podivuhodná řemesla
Podivuhodný pták
Pohádka o jednom, co se učil bát
Poletuška
Polovina všeho
Popelka
Pravá nevěsta
Princezna a víla
Princezna Trina
Princezna z Ohňového zámku
Princezna ze Rmutného dolu
Ptačí král
Putování k ptáku Nohovi
Q
R
Rumpelniček
Řeznický tovaryš
S
Sedmikráska
Štestí a neštěstí
Šediváček
Šest služebníků
Šestero labutí
Šestka táhne světem
Šípková Růženka
Špatní kamarádi
Sedmero krkavců
Silák Vilík s tisícerem stigmat
Smíšek Ferdinand a zlatý jelen
Sněženka a Růženka
Sněhurka
Spanilá Růžička
T
Tři bratři
Tři chlapíci a obr
Trylkující a hopkající skřivánek
Tři hadí lístky
Tři hejkálkové
Tři královské děti
Tři labutě
Tři pírka
Tři přadleny
U
Uhlířský princ
V
V lese žijí čarodějnice
Víla na rybníce
Včelí královna
Věrná žena
Vřeteno, člunek a jehla
Vychytralý provazník
W
X
Y
Z
Žabí král
Žabí král, aneb železný Jindřich
Ze života polního šneka Ferdy
Živá voda
Zlaté království
Zlatovlásek
Zlatovláskové
Zlatý jelen

Řeznický tovaryš


 
Johann Wolf



eden syn chudičkého pasáka sviní se vyučil řezničině, protože pomýšlel výše jak jeho otec a nebyl by pranic spokojen, kdyby zdědil otcovo řemeslo. Když se Hubert vyučil a ze svého řemesla už ledacos uměl, vydal se na vandr do světa.


yl nedaleko od rodné vsi a zrovna šel přes velkou pastvinu a tu tam uviděl ležet poraženého vola a u něj pět zvířat, která by si ráda toho vola rozdělila, ale pranic si s tím rady nevěděla. Byli tam včela, lišák, chrt, sokol a lev; šli tedy Hubertovi v ústrety a prosili ho, aby jim pomohl v nouzi. Řezník vytáhnul velký nůž, vola zručně vyboural a pak mezi zvířata maso rozporcoval. Včela dostala hlavu a pak každý z nich takový kus, který mu nejlépe vyhovoval. A zatímco se zvířata zabývala masem, šel Hubert svou cestou, ale ušel sotva tisíc kroků, když za ním přiběhnul chrt, zastavil jej a žádal, zda by se s ním k ostatním vrátil. Když se tedy Hubert vrátil ke zvířatům, pravila mu, že by mu byla zapomněla poděkovat, ale peníze že oni nemají žádné, ale že mu mohou propůjčit takové umění, že na sebe může vzít podobu kteréhokoliv z nich a to tak často, jak si jen bude přát.


tím byl Hubert věru spokojen, poděkoval se a šel svou cestou. Za nedlouho přišel do velkého království, a když přicházel k městské bráně, uslyšel zrovna vyvolávat herolda, že smrti propadne každý, kdo se opováží vzít granátové jablko z královské zahrady. V té zemi rostly jen dva takové stromy a ty stály pod královými okny a ten je měl za velkou vzácnost. Ale protože nic nechutná lépe než zakázané ovoce, pomyslil si všetečný Hubert, že musí ta granátová jablka okusit, zda jsou opravdu tak dobrá. Tak si přál, aby se stal sokolem a tak se stalo. Vznesl se do výše, zaletěl na jednu z královských jabloní, jedl jablko a díval se oknem do zámku. Uvnitř zrovna seděli u tabule plné výtečného vařeného i pečeného jídla, a když ta vůně přilétla až k sokolovi, granátové jablko mu rázem přestalo chutnat a raději by okusil těch lahůdek. Jeho žádostivost byla tak velká, že se odvážil a vlétl oknem dovnitř, popadl z mísy pečeného kohoutka a chtěl s ním vyletět ven.


le princezna rychle zavřela okno a sokol byl v pasti. Ale přece jen měl štěstí, neboť princezna tomu ptáku nechtěla ublížit, nýbrž si ho pověsila v krásné kleci do ložnice. V noci, když ležela v posteli a spala, vyletěl Hubert jako včela z klece, vzal na sebe lidskou podobu a přistoupil k jejímu lůžku a objal ji a políbil na červená ústa. Princezna se vytrhla ze spánku a jala se křičet o pomoc, ale než přispěchal starý král s dvořany, seděl Hubert opět jako sokol ve své kleci, hlavu měl pod křídlem a dělal, že spí, takže král věřil, že se princezně jen něco zdálo a notně jí vyčinil za její ustrašenost. Sotva však byli ostatní pryč, změnil se Hubert zase ve včelu a vyplížil se z klece a jako muž přistoupil k princezně a opět ji líbal. Zprvu se mu sice bránila, ale křičet už se neopovážila. Za malou chvíli, když pochopila, že jí nechce ublížit, byli jeden s druhým v té blaženosti setrvali až do bílého rána.


akto byl s princeznou Hubert tajně oddán a žili spolu celý rok, bez toho že by to v zámku někdo zpozoroval. Nakonec se ale stalo, že princezna porodila chlapečka a nyní se ta věc již nedala udržet v tajnosti. Tak vše králi vypověděli. Ten byl zpočátku rozzuřen ale co mohl dělat? Už bylo pozdě k něčemu jinému než k tomu, aby jim dal své požehnání k opravdovému sňatku a jmenoval zetě svým nástupcem na královském trůnu.


tou princeznou se ale měly prazvláštní okolnosti, neboť Hubert byl důrazně varován, aby se svou ženou nikdy nechodil na procházku v lese. Podle staré věštby ji měl odnést strašlivý poryv vetru pryč. Tomu se Hubert jen smál a jeho zvědavost a všetečnost mu opět nedaly klidu, dokud nebyl s ženou v lese. Spokojeně se projížděli v kočáru ve stínu zelených stromů. Tu se pojednou zvedl strašlivý vichr a než se ohlédnul, popadl jeho ženu a nesl ji pryč. „Dostanu ji zpět,“ řekl si Hubert: „ať je ukrytá kdekoliv!“


echal jet prázdný kočár domů, proměnil se v chrta a utíkal, co uměl nejrychleji směrem, ve kterém ji viděl zmizet. Utíkal a utíkal, dokud ho nesly nohy, až dorazil k vysoké skále. Tak si ji prohlížel tu i tady, ale na hladké skalní stěně neviděl bránu ani dvířka, nakonec našel úplně nepatrnou puklinu. Tak se proměnil ve včelu a temnou skalní puklinou se vsoukal dovnitř do hloubky hory. Když byl uvnitř, proměnil se v sokola a letěl dolů do podzemního světa. Místo, kde se spustil dolů, si označil kamenem, aby našel cestu zpět a pak běžel dál v podobě chrta.


ž měl za sebou pěkný kus cesty podzemním světem, když přiběhnul k překrásnému zámku, který byl však uzavřen pevnou bránou a Hubert nevěděl, jak by se tam dostal. Nakonec přece jen našel nepatrný vchod, totiž klíčovou dírku, skrze kterou vniknul dovnitř jako včela. V tom překrásném zámku neseděl nikdo jiný jako jeho milovaná žena, tu na sebe Hubert vzal svoji lidskou podobu a šel k ní: „Jsi to ty nebo ne?“ řekl. „Ano, jsem to já.“odvětila princezna: „ale jsem tu v moci jednoho obra, který přicházívá jednou ve dne a jednou v noci, vždy kolem jedenácté hodiny a pak mu musím do hodiny dvanácté vískat vlasy.“


etrvalo dlouho a obr opravdu přišel domů. Hubert se v mžiku proměnil ve včelu a sedl si na stůl mezi chlebové drobečky. „Kde se tu vzal ten hmyz?“ řekl obr a po včele se ohnal, ale ta byla rychlejší jako on. Tu si obr něco zabrblal pod vousy, položil se a hlavu si dal do princeznina klína a nechal se do dvanácti hodin vískat. Když odešel, dal Hubert své ženě radu: „Až opět přijde, tak se dělej jakoby jsi spala a když tě pak probudí, vyprávěj mu, že jsi měla ošklivý sen. Až se tě pak bude na ten sen vyptávat, vyprávěj mu, jak se ti zdálo, že umřel a ty jsi nevěděla, jak se dostaneš z podzemního zámku.“


ak jí byl poradil, tak druhého dne princezna učinila. Opravdu se jí obr na ten sen vyptával a ona se jala plakat a vyprávěla mu, jak se v tom strašlivém snu vylekala nad jeho smrtí a zeptala se, zda opravdu bude muset v zámku zůstat uvězněna do konce svých dnů, kdyby opravdu jedenkráte zemřel. „Ty hlupačko,“ smál se obr: „já přece nemohu nikdy zemřít. V sicilském království žije tříhlavý drak, kdo by jeho zabil, zabije i mne. Sám od sebe neumřu nikdy!“


ak se Hubert, který co by včela naslouchal, zaradoval, že mu to tajemství bylo nyní odhaleno. Žena pak musela opět celou hodinu obra vískat na hlavě a potom tento šel svou cestou. Hubert princeznu ujistil, že je pevně rozhodnut vyhledat toho draka v sicilském království, a ona se s ním s mnohými slzami rozloučila. Hubert pak jako včela vyletěl klíčivou dírkou ze zámku ven. Tam se proměnil v chrta a běžel až k tomu kameni, který si tu zanechal jako znamení, tam se proměnil v sokola, vyletěl vzhůru a tam skalní puklinou opět jako včela vylezl na Boží svět.


o sicilského království to bylo daleko, musel putovat dlouho předlouho, přes řeky a moře, přes údolí a hory dokud tam nedorazil. Když se tam vyptal, jak se to s tím drakem vlastně má, dozvěděl se, že má tři hlavy a že mu každý den musejí vyhnat před město královské stádo sviní a z těch si oněch devět nejtučnějších vybere. Ale v celé zemi zbylo už jen 36 sviní a všichni se obávali toho, že drak se počne živit lidmi, když více nedostane svoje oblíbené jídlo.


u předstoupil Hubert před krále a žádal si dovolení, aby mohl druhého rána vyhánět svině on. S tím král rád souhlasil a slíbil mu polovinu království a princeznu za ženu, když svět zbaví té nestvůry. Přesně v devět hodin následujícího rána byl ten cizí pasák se sviněmi před městskými hradbami a ihned nato se přivalil drak, byl opravdu tříhlavý a jedna hlava byla hrozivější než druhá. „Pasáku sviní, dej mi těch devět největších!“ „Ani jedinou!“ zvolal Hubert a proměnil se ve lva a vrhnul se na draka a utrhnul mu jednu z jeho hrozivých hlav. Drak spustil divoký povyk a utekl pryč.


dyž přišel Hubert zpět na zámek, byl přátelsky přijat králem: „Protože jsi drakovi uťal jednu hlavu, dostaneš sud toho nejlepšího vína!“


ruhého dne byl Hubert přesně v devět se sviněmi před městskou bránou, drak na sebe taky nenechal dlouho čekat, přišel ještě zpupnější než včera a s hlasitým řevem se na Huberta osopil: „Pasáku, dej mi osmnáct těch nejlepších sviní!“ „Ani jednu nedostaneš!“ řekl Hubert, proměnil se ve lva a ukousl drakovi i druhou hlavu. „Zítra se zase uvidíme!“ řvala nestvůra a odtáhla pryč. Tak se utkali i dalšího rána, ale drak při tom boji přišel i o svoji poslední hlavu, a tak ho pro všechny časy přešla i veškerá chuť na svině.


uberta chtěli na místě oddat s královskou dcerou, ale on jim řekl: „Já už jednu ženu mám, sedí tisíc hodin cesty odtud v jedné hoře.“ Potom sicilskému králi vše vypověděl, jak se to s ním mělo a jak se musí ihned vydat na další cestu do zakletého zámku pod zemí. „Moji dceru nechceš,“ řekl král: „daruji ti tedy kouzelný vůz, aby tě k tvojí ženě dovezl.“ A poručil mu ten kočár připravit, vypadal úplně obyčejně, ale měl vám tu podivuhodnou vlastnost, že na jeho pravé straně byl zastrčený bič a když ho jeho majitel vytáhnul a zastrčil ho na levou stranu, tu se kočár rozjel tryskem, jakoby ho táhnulo tisíc koni. Když se bič vytáhnul a zastrčil zpět na pravou stranu, v tu ránu se kočár zastavil a člověk mohl vystoupit.


o se to Hubertovi ujíždělo k zakletému zámku, neuplynuly ani dva dny a byl tam. Jako včela vletěl do skály, jako sokol sletěl do hlubiny, jako chrt běžel až k zámku a opět jako včela proklouznul dovnitř ke své milované ženě. A u ní se proměnil zase v člověka.


dyž přišel obr, tak se neproměnil více ve včelu, nýbrž ve lva a ukousnul mu hlavu. Nyní byla princezna vysvobozena a odjela se svým mužem v tom kouzelném kočáře nejprve domů ke svému otci a potom také na návštěvu k sicilskému králi.
Doporučuji:
Kostkované pohádky Dády Kostkové