A B C D E F G H CH I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z

A
Anežka ve skále
Arcilhář
Arcimág a jeho sluha
B
Baron Prášil
Bělouš a vraník
Bílý had
Bratříček a sestřička
Bratříček, sestřička a tři psi
Brémští muzikanti
Bubeník
C
Čas slonů
Cikánská princezna
Čarodějův učeň
Čertův ukoptěný bratr
D
Divodějný strom
Dlouhý, Široký a Bystrozraký
Drakobijce
Dvanáctero bratrů
Dvanáctero lovců
E
Eletka a Žárováček
F
G
Gilgameš a Agga z Kiše
Gudrun
H
Havránka
Holínky z buvolí kůže
Honza Ježek
Honza silák
Honzíček a Grétička
Husopaska
Husopasky pláčou perly
Ch
Chlapec a had
Chytrá hloupost
Chytrá selská dcerka
Chytrý Martin
I
Ilja Muromec
J
Jak dva vandrovali
Jak Honza ke štěstí přišel
Jak ke štěstí skrze šest služebníků přišel
Jak se narodila pohádka
Jalovec
Jednoočka, dvouočka a tříočka
Jorinda a Joringel
K
Kmotřička smrt
Kohout se zlatým peřím
Kosmáček
Košile, meč a prsten
Kouzelná loď
Kouzelná torna, klobouk a roh
Kouzelný kůň
Kouzelný strom
Král Drozdí Brada
Královská hádanka
Královský syn a Ďáblova dcera
Krejčík a tři psi
Křišťálová koule
Kupecký syn a princezna
L
Labutí panna
Lesní chaloupka
Liška a vrána
Locika
Loupežnická jeskyně
M
Martin a velryba
Medvědí kůže
Modrá lucerna
N
Nebeská svatba
Nejkrásnější nevěsta
Nejmilejší Roland
Nemocný král a jeho tři synové
O
O muži bez srdce
O panně Mahuleně
O pejskovi a kočičce, jak si myli podlahu
O princezně která všechno viděla
O princi, který se ničeho nebál
O pyšné noční košilce
O rybáři a jeho ženě
O silném Honzovi
O statečném krejčíkovi
O věrném Janovi
O zlaté huse
O zlatém ptáku
Obr Paleček
Obrobijce
Obušku, z pytle ven!
Oslíček
Osmnáctero vojáků
O Myšince a splněných přáních
P
Paní Holle
Pasáček zajíců
Pidivousek
Poctivý Petr a jeho falešní bratři
Podivuhodná řemesla
Podivuhodný pták
Pohádka o jednom, co se učil bát
Poletuška
Polovina všeho
Popelka
Pravá nevěsta
Princezna a víla
Princezna Trina
Princezna z Ohňového zámku
Princezna ze Rmutného dolu
Ptačí král
Putování k ptáku Nohovi
Q
R
Rumpelniček
Řeznický tovaryš
S
Sedmikráska
Štestí a neštěstí
Šediváček
Šest služebníků
Šestero labutí
Šestka táhne světem
Šípková Růženka
Špatní kamarádi
Sedmero krkavců
Silák Vilík s tisícerem stigmat
Smíšek Ferdinand a zlatý jelen
Sněženka a Růženka
Sněhurka
Spanilá Růžička
T
Tři bratři
Tři chlapíci a obr
Trylkující a hopkající skřivánek
Tři hadí lístky
Tři hejkálkové
Tři královské děti
Tři labutě
Tři pírka
Tři přadleny
U
Uhlířský princ
V
V lese žijí čarodějnice
Víla na rybníce
Včelí královna
Věrná žena
Vřeteno, člunek a jehla
Vychytralý provazník
W
X
Y
Z
Žabí král
Žabí král, aneb železný Jindřich
Ze života polního šneka Ferdy
Živá voda
Zlaté království
Zlatovlásek
Zlatovláskové
Zlatý jelen

Rumpelniček


 
Bratři Grimmové



yl jednou jeden mlynář, který byl chudý a měl jednu krásnou dceru. I jednou se mu přihodilo, že se dostal do řeči s králem a řekl mu. „Já mám dceru, která umí slámu spřísti na zlato.“ Králi, který měl zlato ve velké lásce, se tohle umění zamlouvalo a poručil mlynářově dceři, aby k němu co nejrychleji přišla. Zavedl ji do jedné komnaty, která byla plná slámy, dal jí kolovrátek i vřetánko a řekl: „Pokud téhle noci nespředeš všechnu slámu ve zlato, zemřeš!“ S tím komnatu zamknul a ona zůstala samotinká.


ak ubohá Hermínka seděla a žádné rady si nevěděla, protože o tom, jak se spřádá sláma na zlato, zhola nic netušila. Bála se vám tak mnoho, že se nakonec jala hořce plakat. Tu se pojednou otevřely dveře a dovnitř vešel malý mužíček a řekl: „Dobrý večer, panno mlynářko, pročpak tak usedavě pláčeš?“ „Ach,“ odvětila Hermínka: „mám spřísti slámu na zlato, ale já to neumím.“ Tu mužíček řekl: „A co mi dáš, když ti to spředu?“ „Můj náhrdelník.“ řekla Hermínka. Mužík si vzal náhrdelník, posadil se ke kolovrátku a třikráte otočil a špulka byla plná zlaté nitě. Tak nasadil další a opět třikráte kolovrátkem zatočil a i druhá špulka byla plná, a tak to šlo až do rána, až byla všechna sláma spředená a špulky byly plné zlaté nitě.


dyž král přišel a viděl to, velmi se podivil a zaradoval. Ale jeho srdce bylo po zlatu ještě chtivější, a tak nechal Hermínku zavést do jiné, ještě větší komnaty plné slámy, a poručil jí, aby to v noci zase spředla, pokud je jí život milý. Hermínka si nevěděla rady, a tak plakala. Opět se otevřely dveře a vešel ten mužíček a řekl: „A co mi dáš tentokrát, když ti tu slámu na zlato spředu?“ „Prstýnek.“ odvětila Hermínka Mužík si vzal prstýnek a jal se opět na kolovrátku přísti a do rána byla všechna sláma spředená v zářící zlato.


rál se při tom pohledu nadmíru potěšil, ale protože tím zlatem ještě nebyl nasycený, nechal Hermínku zavést do ještě větší komnaty plné slámy a řekl: „Musíš přísti ještě tuhle noc, když to dokážeš, staneš se mojí ženou.“ „Neboť,“ pomyslil si král: „bohatší ženu na celém světě nenajdeš.“ Když Hermínka osaměla, přišel mužík potřetí a řekl: „Copak mi dáš, když ti i tentokráte slámu spředu?“ „Už nemám nic, co bych ti mohla dát!“ řekla Hermínka. „Tak mi slib, že až se staneš královnou, dáš mi své první dítě.“ „Inu, kdo ví, jak to vše bude.“ pomyslela si Hermínka, a protože si jinak z té šlamastyky pomoci neuměla, slíbila mužíkovi, co si přál. A tak mužíček spředl ještě jednou slámu na zlato.


dyž ráno přišel král a našel vše, jak jsi byl přál, tak nechal vystrojit svatbu a krásná mlynářská dcera se stala opravdu královnou.


a rok porodila krásné dítě a na mužíka dávno zapomněla, když tu se pojednou objevil v její komnatě a řekl: „Nyní mi dej, co jsi slíbila.“ Královna se velmi polekala a nabízela mužíkovi všechny poklady říše, jen když jí dítě ponechá, ale mužík pravil: „Ne, to dítě je mi milejší než všechny poklady světa.“ Tu se jala královna naříkat a plakat tak, že mužíčka k ní pojala lítost a řekl: „Dám ti tři dny času, když v té době uhodneš moje jméno, můžeš si dítě ponechat.“


rálovna tedy celou noc přemýšlela nad všemi jmény, která byla kdy slyšela, a vyslala jednoho posla, aby se po zemi pídil po nových jménech. Když mužík druhého dne přišel, začala královna s Kašparem, Melicharem a Baltazarem a řekla všechna jména, která znala, ale u každého mužík prohlásil: „Tak se nejmenuji!“


ruhého dne se královna vyptávala všech lidí a pak řekla mužíčkovi ta nejneobyčejnější a nejpodivuhodnější jména jako Žebrovníček, Hrdonožka a Skopeček, ale mužík zůstal u svého: „Tak se nejmenuji!“


řetího dne se vrátil posel a vyprávěl: „Nové jméno jsem nenalezl ani jedno, ale když jsem dorazil na jednu vysokou horu, našel jsem tam chaloupku, před kterou hořel ohníček a kolem poskakoval výskající mužíček a prozpěvoval si:


eču chleba, pivo vařím Mě na zámku čekají Jen ohni, tomu se svěřím Mě Rumpelníček říkají.“


o vám byla královna ráda, že se to jméno dozvěděla. Když potom mužíček přišel a řekl: „Nu, paní královno, jak se jmenuji?“


rálovna odvětila:


menuješ se Kuneš?“ „Tak se nejmenuji!“


si tedy Honza?“ „Tak se nejmenuji!“


co tedy Rumpelníček?“


o ti ďábel našeptal! To ti ďábel našeptal!“ křičel mužíček a dupnul pravou nohou tak vztekle do podlahy, až se probořil a nemohl se vyprostit. Tak se tedy popadnul oběma rukama za levou nohu a roztrhnul se vedví
Doporučuji:
Kostkované pohádky Dády Kostkové