A B C D E F G H CH I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z

A
Anežka ve skále
Arcilhář
Arcimág a jeho sluha
B
Baron Prášil
Bělouš a vraník
Bílý had
Bratříček a sestřička
Bratříček, sestřička a tři psi
Brémští muzikanti
Bubeník
C
Čas slonů
Cikánská princezna
Čarodějův učeň
Čertův ukoptěný bratr
D
Divodějný strom
Dlouhý, Široký a Bystrozraký
Drakobijce
Dvanáctero bratrů
Dvanáctero lovců
E
Eletka a Žárováček
F
G
Gilgameš a Agga z Kiše
Gudrun
H
Havránka
Holínky z buvolí kůže
Honza Ježek
Honza silák
Honzíček a Grétička
Husopaska
Husopasky pláčou perly
Ch
Chlapec a had
Chytrá hloupost
Chytrá selská dcerka
Chytrý Martin
I
Ilja Muromec
J
Jak dva vandrovali
Jak Honza ke štěstí přišel
Jak ke štěstí skrze šest služebníků přišel
Jak se narodila pohádka
Jalovec
Jednoočka, dvouočka a tříočka
Jorinda a Joringel
K
Kmotřička smrt
Kohout se zlatým peřím
Kosmáček
Košile, meč a prsten
Kouzelná loď
Kouzelná torna, klobouk a roh
Kouzelný kůň
Kouzelný strom
Král Drozdí Brada
Královská hádanka
Královský syn a Ďáblova dcera
Krejčík a tři psi
Křišťálová koule
Kupecký syn a princezna
L
Labutí panna
Lesní chaloupka
Liška a vrána
Locika
Loupežnická jeskyně
M
Martin a velryba
Medvědí kůže
Modrá lucerna
N
Nebeská svatba
Nejkrásnější nevěsta
Nejmilejší Roland
Nemocný král a jeho tři synové
O
O muži bez srdce
O panně Mahuleně
O pejskovi a kočičce, jak si myli podlahu
O princezně která všechno viděla
O princi, který se ničeho nebál
O pyšné noční košilce
O rybáři a jeho ženě
O silném Honzovi
O statečném krejčíkovi
O věrném Janovi
O zlaté huse
O zlatém ptáku
Obr Paleček
Obrobijce
Obušku, z pytle ven!
Oslíček
Osmnáctero vojáků
O Myšince a splněných přáních
P
Paní Holle
Pasáček zajíců
Pidivousek
Poctivý Petr a jeho falešní bratři
Podivuhodná řemesla
Podivuhodný pták
Pohádka o jednom, co se učil bát
Poletuška
Polovina všeho
Popelka
Pravá nevěsta
Princezna a víla
Princezna Trina
Princezna z Ohňového zámku
Princezna ze Rmutného dolu
Ptačí král
Putování k ptáku Nohovi
Q
R
Rumpelniček
Řeznický tovaryš
S
Sedmikráska
Štestí a neštěstí
Šediváček
Šest služebníků
Šestero labutí
Šestka táhne světem
Šípková Růženka
Špatní kamarádi
Sedmero krkavců
Silák Vilík s tisícerem stigmat
Smíšek Ferdinand a zlatý jelen
Sněženka a Růženka
Sněhurka
Spanilá Růžička
T
Tři bratři
Tři chlapíci a obr
Trylkující a hopkající skřivánek
Tři hadí lístky
Tři hejkálkové
Tři královské děti
Tři labutě
Tři pírka
Tři přadleny
U
Uhlířský princ
V
V lese žijí čarodějnice
Víla na rybníce
Včelí královna
Věrná žena
Vřeteno, člunek a jehla
Vychytralý provazník
W
X
Y
Z
Žabí král
Žabí král, aneb železný Jindřich
Ze života polního šneka Ferdy
Živá voda
Zlaté království
Zlatovlásek
Zlatovláskové
Zlatý jelen

Sedmero krkavců


 
Bratři Grimmové



eden muž měl sedm synů, ale žádnou dcerku a tu si velmi přál. Nakonec přišla jeho žena opět do naděje, a když se dítě narodilo, byla to holčička. Ale bylo takové neduživé ubožátko, že si raději se křtem přispíšili. Otec poslal jednoho z chlapců ke studni, aby přinesl křestní vodu. Ke studni se ale rozeběhlo všech sedm bratrů, a protože jeden každý chtěl být u okovu první, bylo se tak událo, že shodili džber do studny. A tak tam stáli a nevěděli, co si počít, a žádnému se nechtělo domů. A když se nikdo nevracel, tu si byl otec pomyslil, že skrze nějakou hru či neplechu na svůj úkol zapomněli a děvčátko teď zemře nepokřtěno, velmi se rozzlobil a zvolal:


éž by zkrkavčeli!“


otva ta slova dořekl, zvedla se najednou velká bouře, vysoko na nebi se zablesklo a u studny místo chlapců poletovalo sedm krkavců černých jako úhel.


odiče kletbu zpět vzít nemohli a trpce litovali ztráty svých sedmi synů. Všechnu svoji lásku věnovali jedinému dítku a dívenka kupodivu nabrala brzy síly a den ode dne byla krásnější. Dlouho Johanka nevěděla, že měla nějaké sourozence, neboť rodiče se střehli o to mluvit, ale naneštěstí jednoho dne slyšela lidi, jak si povídají, že je tak krásné dítě, škoda, že na úkor svých bratrů.


elmi zarmoucená Johanka šla za rodiči a ptala se, kde má bratříčky a co se s nimi stalo. Nyní ji museli rodiče vyjevit pravdu, ale trvali na tom, že ona byla pouhá nevinná příčina toho neštěstí, že to byla Boží vůle. Ale Johance nedalo svědomí spát, neustále myslila na to, že své sourozence musí vysvobodit. Neměla klidu, dokud se jednoho dne tajně nevydala do světa, aby své bratříčky vyslídila a zbavila prokletí. Z domova si vzala na památku jen prsten rodičů, jeden bochníček chleba na zahnaní hladu, jeden džbánek vody na zahnání žízně a jednu sesličku, aby na ní mohla spočinout.


tak šla a šla, dál a dál až na samý konec světa.


ak přišla ke Slunci, které bylo velmi horké a strašlivé a požíralo malé děti. Rychle odtamtud utekla a dostala se až k Měsíci, který byl ale velmi studený a stejně hrozivý, a když Johanku uviděl, pravil: „Čichám, čichám člověčinu.“ A tak Johanka i odtud utekla, až byla přišla ke Hvězdám, ty byly milé a přátelské a každá si byla vyzkoušela její sesličku, aby si na ni odpočala. Ráno ji za její dobrotu věnovaly netopýří kůstku a pravily jí, že její bratři jsou ve Skleněné hoře, její bránu otevře tou netopýří kůstkou a uvnitř je najde. Johanka za kůstku poděkovala a pečlivě zabalila ji do šátku.


ak zase dlouho putovala, až konečně přišla ke Skleněné hoře. Brána byla zavřená a ona chtěla vytáhnout netopýří kůstku, ale když šateček rozvinula, kůstka v něm nebyla, Johanka ji někde cestou vytratila. Co si měla nyní počít, od svých bratrů na dosah, když neměla klíč k bráně? Tak ta dobrá dívenka vzala nůž a uřízla si jím malíček, a tím pak tu bránu otevřela. Když vešla dovnitř, přicházel jí v ústrety skřítek a ptal se jí, co tu pohledává, a ona mu pravila, že hledá sedm krkavců, sedm bratříčků. A skřítek ji řekl, že krkavcové nejsou doma, ale muže na ně počkat. Zatím skřítek připravil pro své pány jídlo, prostřel sedm talířků a sedm pohárků, z každého talířku si vzala Johanka sousto, z každého pohárku se napila jeden hlt a do toho sedmého vložila prsten rodičů.


ajednou uslyšeli šum a svist a skřítek zvolal, že to se vracejí jeho pánové. A za chvíli zasedli krkavci k jídlu a každý se ptal, kdože mu to z talířku ujedl a z pohárku upil, že to musela být ústa člověka. A když se ten sedmý podíval na dno svého pohárku, zablyštěl se tam prsten. Tu na něj lépe pohlédl a poznal prsten svých rodičů: „Dej Bůh, aby to byla naše sestřička, to bychom byli vysvobozeni“ zvolal.


opravdu, Johanka, která byla ukryta pod stolem, to zvolání slyšela, a vylezla ven na světlo a v tu ránu se krkavci zase změnili v chlapce. Objímali se a líbali navzájem a zvesela pak kráčeli k domovu
Doporučuji:
Kostkované pohádky Dády Kostkové