A B C D E F G H CH I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z

A
Anežka ve skále
Arcilhář
Arcimág a jeho sluha
B
Baron Prášil
Bělouš a vraník
Bílý had
Bratříček a sestřička
Bratříček, sestřička a tři psi
Brémští muzikanti
Bubeník
C
Čas slonů
Cikánská princezna
Čarodějův učeň
Čertův ukoptěný bratr
D
Divodějný strom
Dlouhý, Široký a Bystrozraký
Drakobijce
Dvanáctero bratrů
Dvanáctero lovců
E
Eletka a Žárováček
F
G
Gilgameš a Agga z Kiše
Gudrun
H
Havránka
Holínky z buvolí kůže
Honza Ježek
Honza silák
Honzíček a Grétička
Husopaska
Husopasky pláčou perly
Ch
Chlapec a had
Chytrá hloupost
Chytrá selská dcerka
Chytrý Martin
I
Ilja Muromec
J
Jak dva vandrovali
Jak Honza ke štěstí přišel
Jak ke štěstí skrze šest služebníků přišel
Jak se narodila pohádka
Jalovec
Jednoočka, dvouočka a tříočka
Jorinda a Joringel
K
Kmotřička smrt
Kohout se zlatým peřím
Kosmáček
Košile, meč a prsten
Kouzelná loď
Kouzelná torna, klobouk a roh
Kouzelný kůň
Kouzelný strom
Král Drozdí Brada
Královská hádanka
Královský syn a Ďáblova dcera
Krejčík a tři psi
Křišťálová koule
Kupecký syn a princezna
L
Labutí panna
Lesní chaloupka
Liška a vrána
Locika
Loupežnická jeskyně
M
Martin a velryba
Medvědí kůže
Modrá lucerna
N
Nebeská svatba
Nejkrásnější nevěsta
Nejmilejší Roland
Nemocný král a jeho tři synové
O
O muži bez srdce
O panně Mahuleně
O pejskovi a kočičce, jak si myli podlahu
O princezně která všechno viděla
O princi, který se ničeho nebál
O pyšné noční košilce
O rybáři a jeho ženě
O silném Honzovi
O statečném krejčíkovi
O věrném Janovi
O zlaté huse
O zlatém ptáku
Obr Paleček
Obrobijce
Obušku, z pytle ven!
Oslíček
Osmnáctero vojáků
O Myšince a splněných přáních
P
Paní Holle
Pasáček zajíců
Pidivousek
Poctivý Petr a jeho falešní bratři
Podivuhodná řemesla
Podivuhodný pták
Pohádka o jednom, co se učil bát
Poletuška
Polovina všeho
Popelka
Pravá nevěsta
Princezna a víla
Princezna Trina
Princezna z Ohňového zámku
Princezna ze Rmutného dolu
Ptačí král
Putování k ptáku Nohovi
Q
R
Rumpelniček
Řeznický tovaryš
S
Sedmikráska
Štestí a neštěstí
Šediváček
Šest služebníků
Šestero labutí
Šestka táhne světem
Šípková Růženka
Špatní kamarádi
Sedmero krkavců
Silák Vilík s tisícerem stigmat
Smíšek Ferdinand a zlatý jelen
Sněženka a Růženka
Sněhurka
Spanilá Růžička
T
Tři bratři
Tři chlapíci a obr
Trylkující a hopkající skřivánek
Tři hadí lístky
Tři hejkálkové
Tři královské děti
Tři labutě
Tři pírka
Tři přadleny
U
Uhlířský princ
V
V lese žijí čarodějnice
Víla na rybníce
Včelí královna
Věrná žena
Vřeteno, člunek a jehla
Vychytralý provazník
W
X
Y
Z
Žabí král
Žabí král, aneb železný Jindřich
Ze života polního šneka Ferdy
Živá voda
Zlaté království
Zlatovlásek
Zlatovláskové
Zlatý jelen

Šestka táhne světem


 
Bratři Grimmové



Byl jednou jeden muž, co každému řemeslu rozuměl, a ten sloužil ve válce statečně a čestně, ale když ta skončila, byl propuštěn a jako mzdu jen tři krejcary dostal. A ten si tak pravil, že toto se mu nelíbí, že ty správné kamarády najde a to by se pak vidělo, aby mu král své poklady nevydal.


A plný vzteku si vykračoval lesem až přišel k jednomu, co takový Silák byl, že ze země trhal vzrostlé stromy, jakoby to jen stébla trávy byla. Voják se ho hned ptal, zda-li by s ním do světa nešel a Silák pravil, že jen své staré matičce tu trochu dříví odnese, hned s ním do světa potáhne. A za chvíli byl opravdu zpět a ve dvou šli dál tím lesem.


A tu uviděli Lovce, jak klečí na kolenou a puškou na něco míří. I zeptali se ho překvapeně, co střílet míní, když kolem ničeho k vidění není, i ten jim pravil, že asi dvě míle odtud sedí moucha na větvi dubu a on ji chce do levého oka střelit. Tu Voják i jemu řekl, ať s nimi do světa se vydá, když budou tři, nemusejí se bát ničeho.


Dál putovali až přišli na pláň, kde sedm větrných mlýnů stálo, které se divoce točily, ačkoli ani zprava ani zleva nefoukal vítr a nepohnul se ani lísteček. Voják i jeho druhové se tomu velmi podivili, jak se ty mlýny tak točit mohou, a pokračovali v cestě, když přišli k jednomu, co na stromu seděl, jednu nosní dírku přikrytou držel a druhou foukal. I ptali se ho, co to provádí, a on jim pravil, že dvě míle odtud sedm větrných mlýnů stojí a on je pohání. I toho jíti s sebou přemluvili.


Šli dál a uviděli jednoho, který stál na jedné noze, druhou měl odepnutou a položenou vedle sebe, a když se ho byli zvědavě ptali, co že to provádí, on jim pravil, že je Běžec znamenitý, že kdyby i tu druhou nohu měl připnutou, byl by rychlejší jako vítr. I toho vzali rádi s sebou.


Neputovali věru dlouho a uviděli jednoho, co měl na hlavě klobouček, ale ten měl až na uších naražený. I ptali se ho, proč si klobouk řádně nenasadí, že jako úplný blázen vypadá a on jim odvětil, že to učinit nemůže, neboť když on si klobouk narovná, tu přijde obrovský mráz, že ptáčkové budou z nebe padat zmrzlí na zemi. I toho vzali rádi s sebou.


Tak podivuhodná šestka doputovala do královského města, kde zrovna král dal vyhlásit, že kdo chce běžet s jeho dcerou o závod a ten souboj vyhraje, jejím mužem se stane, ale když prohraje, ztratí hlavu.


Tak se dali u krále ohlásit a Voják pravil, že jeho přítel za něj poběží, ale král odvětil, že však i jeho hlava bude dána v sázku. Když bylo vše ujednáno a domluveno, nasadil si Běžec druhou nohu. Tak určeno bylo, že kdo dříve vodu ze vzdálené studny přinese, vítězem bude. Běžec i princezna dostali stejný džbánek a závod byl odstartován, avšak sotva princezna malý kousek uběhla, Běžec už k vidění nebyl, neboť jako vítr upaloval. Za pár chvil byl u studny, naplnil svůj džbánek a obrátil se zpět.


Ale uprostřed cesty domů, přepadla Běžce únava, tak položil džbánek, sám se vedle natáhnul a usnul. Jako podušku pod hlavu si dal koňskou lebku, aby nepohodlně ležel a dlouho nespal. Zatím princezna, která tak rychle utíkat uměla, jako žádný jiný člověk, ke studni dorazila, svůj džbánek naplnila a k domovu se obrátila, tu cestou uviděla Běžce ležet a spát, a tak si byla pomyslila, že sama prozřetelnost ji protihráče do rukou vydala, jeho džbánek vyprázdnila a běžela dál.


Nyní by bylo vše ztraceno, kdyby Lovec se svým ostřížím zrakem do dálky se nedíval a svoji pušku z ramenou nesundal a koňskou hlavu z pod Běžcovy hlavy neodstřelil. Běžec se probudil, vyskočil a svůj prázdný džbánek uviděl, ale rozvahu neztratil, popadl ho, zpět ke studni doběhnul a opět ho vodou naplnil a běžel jako vítr na zámek, kam byl o celých deset minut dříve než princezna dorazil.


Král se velmi urazil a jeho dcera ještě více, že ji obyčejný, bývalý Voják porazil, i radili se spolu, jak by se jeho i jeho kamarádů zbavili. Tu nakonec král pravil, ať princezna strach nemá, že on na něco již připadnul, že oni se jistě domů nikdy nevrátí. Pak jim řekl, že jistě hlad a žízeň mají a mohou se nyní dosyta napít a najíst, a zavedl je do komnaty, která podlahu železnou měla, dveře taky byly železné a okna byla chráněna železnými mřížemi. V komnatě stál bohatě prostřený stůl a k němu mělo těch šest usednout. Když tak byli učinili, král z komnaty vyklouznul ven a dveře nechal pevně zavříti, pod komnatou sluhovi poručil oheň rozdělati, až se železo docela rozžhavilo. Zatím šestka u stolu seděla a tu jim velké horko přišlo, však okna byla zamřížována a dveře zamknuty, i poznali, že král jim zlou léčku nastrojil, tu však ten Mrazivec si klobouk rádně na hlavě narovnal a tu se jalo mrznout převelice, až jídlo na mísách tuhlo na kámen.


Tak uběhlo pár hodin a král byl uvěřil, že těch šest žár dávno zahubil, a nechal dveře otevřít. A tu s údivem viděl, jak těch šest je zdrávo a veselo, a v komnatě je velmi chladno a zbytky jídel na mísách zmrznuté. Král se velmi rozhněval a běžel za sluhou, co měl na oheň přikládat, proč on nezatopil a tu viděl, že oheň hoří mocným plamenem a železnou podlahu žárem rozpaluje, tedy řekl si, že těch šest snad čarodějové být musí.


Král si nechal Vojáka zavolat a tak mu pravil, zda by místo dcery raději zlato nechtěl, a tu Voják rád souhlasil, že mu stačí jen to, co jeho služebník unese., že za deset dní si pro zlato přijde. Pak Voják nechal všechny krejčí říše svolat a oni museli ranec velký jemu ušít, ten pak si Silák dal na ramena a ve stanoveném čase se na královský zámek vydali.


Tu se král byl trochu zalekl, když tak velký ranec viděl, však slib splnit musel a nechal přinést tunu zlata, avšak to zlato stěží dno pytle pokrylo, tak musel dat král cely svůj poklad a přesto byl pytel ani ne způli zaplněn, tak z cele říše sjelo se 7000 vozů zlata, teprve pytel byl jakžtakž zaplněn a Silák byl spokojen, pytel si na ramena hodil a vydalo se těch šest pryč ze zámku.


Když král viděl, jak oni opravdu bohatství celého království odnášejí, přivolal své rytíře a tak jim pravil, aby těch šest zabili, poklad jim vzali a zpět mu donesli. Tak těch šest dvěma regimenty obklíčeno bylo, a takto jim vojáci vyhrožovali, ať zlato vrátí, sic bídně zahynout musí. Tu ten Foukač se nadechnul a na dvě strany foukl, až ti vojáci z koní nedůstojně popadali a na útěk se dali. A jejich velitel, co zraněn pádem také byl, křičel, že pohanu takovou si snad nezasloužil. Tu Foukač tedy ustal v tom vojáků víření a Voják veliteli pravil, ať králi vyřídí, že vojska již posílati nemá, že ono vždy takto dopadne.


Tak král více dělat nemohl a těch šest brachů domů přišlo, poklady si rozdělilo a žilo v dostatku až do smrti
Doporučuji:
Kostkované pohádky Dády Kostkové