A B C D E F G H CH I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z

A
Anežka ve skále
Arcilhář
Arcimág a jeho sluha
B
Baron Prášil
Bělouš a vraník
Bílý had
Bratříček a sestřička
Bratříček, sestřička a tři psi
Brémští muzikanti
Bubeník
C
Čas slonů
Cikánská princezna
Čarodějův učeň
Čertův ukoptěný bratr
D
Divodějný strom
Dlouhý, Široký a Bystrozraký
Drakobijce
Dvanáctero bratrů
Dvanáctero lovců
E
Eletka a Žárováček
F
G
Gilgameš a Agga z Kiše
Gudrun
H
Havránka
Holínky z buvolí kůže
Honza Ježek
Honza silák
Honzíček a Grétička
Husopaska
Husopasky pláčou perly
Ch
Chlapec a had
Chytrá hloupost
Chytrá selská dcerka
Chytrý Martin
I
Ilja Muromec
J
Jak dva vandrovali
Jak Honza ke štěstí přišel
Jak ke štěstí skrze šest služebníků přišel
Jak se narodila pohádka
Jalovec
Jednoočka, dvouočka a tříočka
Jorinda a Joringel
K
Kmotřička smrt
Kohout se zlatým peřím
Kosmáček
Košile, meč a prsten
Kouzelná loď
Kouzelná torna, klobouk a roh
Kouzelný kůň
Kouzelný strom
Král Drozdí Brada
Královská hádanka
Královský syn a Ďáblova dcera
Krejčík a tři psi
Křišťálová koule
Kupecký syn a princezna
L
Labutí panna
Lesní chaloupka
Liška a vrána
Locika
Loupežnická jeskyně
M
Martin a velryba
Medvědí kůže
Modrá lucerna
N
Nebeská svatba
Nejkrásnější nevěsta
Nejmilejší Roland
Nemocný král a jeho tři synové
O
O muži bez srdce
O panně Mahuleně
O pejskovi a kočičce, jak si myli podlahu
O princezně která všechno viděla
O princi, který se ničeho nebál
O pyšné noční košilce
O rybáři a jeho ženě
O silném Honzovi
O statečném krejčíkovi
O věrném Janovi
O zlaté huse
O zlatém ptáku
Obr Paleček
Obrobijce
Obušku, z pytle ven!
Oslíček
Osmnáctero vojáků
O Myšince a splněných přáních
P
Paní Holle
Pasáček zajíců
Pidivousek
Poctivý Petr a jeho falešní bratři
Podivuhodná řemesla
Podivuhodný pták
Pohádka o jednom, co se učil bát
Poletuška
Polovina všeho
Popelka
Pravá nevěsta
Princezna a víla
Princezna Trina
Princezna z Ohňového zámku
Princezna ze Rmutného dolu
Ptačí král
Putování k ptáku Nohovi
Q
R
Rumpelniček
Řeznický tovaryš
S
Sedmikráska
Štestí a neštěstí
Šediváček
Šest služebníků
Šestero labutí
Šestka táhne světem
Šípková Růženka
Špatní kamarádi
Sedmero krkavců
Silák Vilík s tisícerem stigmat
Smíšek Ferdinand a zlatý jelen
Sněženka a Růženka
Sněhurka
Spanilá Růžička
T
Tři bratři
Tři chlapíci a obr
Trylkující a hopkající skřivánek
Tři hadí lístky
Tři hejkálkové
Tři královské děti
Tři labutě
Tři pírka
Tři přadleny
U
Uhlířský princ
V
V lese žijí čarodějnice
Víla na rybníce
Včelí královna
Věrná žena
Vřeteno, člunek a jehla
Vychytralý provazník
W
X
Y
Z
Žabí král
Žabí král, aneb železný Jindřich
Ze života polního šneka Ferdy
Živá voda
Zlaté království
Zlatovlásek
Zlatovláskové
Zlatý jelen

Silák Vilík s tisícerem stigmat


 
Joseph Haltrich



eden mladý král měl za ženu překrásnou princeznu, ale měl také zlou a falešnou matku, kterou hnětlo, že je princezna tak krásná, ale naoko se k ní stavěla přátelsky.


yní se to mělo tak, že mladý král vytáhnul do války a svoji mladou ženu, neboť čekala děťátko, svěřil do péče své matky.


u nechala jednoho dne královna matka uspořádat velký hon a jednomu lovci poručila, aby naplnil láhev krví tisíci různých zvířat. Když tu krev měla, pozvala mladou královnu na večerní hostinu. Sobě nalila červené víno, královně zvířecí krev a potom pravila: „Připijme si na zdraví a vypijme tyto poháry až do dna na vítězství krále, který je právě ve válce!“ Ona pila víno a mladá královna krev; ale tato ihned zpozorovala, že to, co vypila, byla krev.


dyž mladá královna za několik dnů přivedla na svět synáčka, měl na těle i na obličeji tisícero krvavých stigmat, takže se od něj každý s hrůzou odvrátil. Ale stará královna tu věc utajila, to kvůli lovci, který by ji mohl prozradit, a sama napsala svému synu dopis, jak mu byla žena jeho nevěrná.


rál vzkázal, že se na něm žena provinila a má být nad ní veden soud. Záhy bylo svoláno sedm králů a ti se většinou shodli na tom, že je vinna a má být potrestána a ten nejstarší král vynesl takovýto rozsudek: „Zaveďte ji do hluboké propasti a vchod za ní zavalte obrovským balvanem, aby tam bez pomoci bídně zahynula a už ji nikdo na tomto světě nespatřil.“


tak bylo také vykonáno, mladá královna byla i se svým nemluvnětem vyvlečena z hradu a zavedena do propasti v divočině a úzký vchod byl za ní zavalen obrovským balvanem. Tak tam bídně prabídně dlouhá léta žila, živila sebe i své dítě kořínky a bylinkami a chlapec, kterému říkala Vilík, rostl a sílil.


ednoho dne řekl: „Matko, chtěl bych se podívat, kam vede ta skalní puklina.“ „Ach, moje milované dítě, ještě nejsi dost silný, abys ten balvan odvalil.“ Ale Vilík šel a zkoušel to, ale balvan se z místa ani nepohnul. Nyní to zkoušel každý den a za jeden rok se začal balvan trošku otřásat, za dva roky se trošku posunul, a když byl u konce třetí rok, měl Vilík už tolik síly, že ten kámen lehce odvalil na stranu. „Teď už jsem matko dost silný, půjdu si hledat službu.“ „Tak jdi, synku, ve jménu Páně a nezapomeň na mne. Já zůstanu tady, vrať ten kámen zase na místo, aby mě tu, ubohou, ani lidská duše nenašla.“


ak se Vilík s matkou rozloučil, zavalil za sebou balvanem vchod a vandroval pryč, aby si našel nějakou službu. Byl vám to takový silák, že v lese vytrhnul tu největší jedli, odlámal větve a pahýl měl pak zrovna do ruky jako sukovici. Když vydechnul, vše od sebe odfouknul a když se zase nadechnul, stáhnul k sobě vše, co v okolí stálo. A když jednou zakřičel, pukaly nejen kmeny stromů ale i skály, takový to byl strašlivý hlomoz.


u se stalo, že tou cestou jel zrovna ke svojí nevěstě král, aby s ní slavil svatbu. Silák Vilík se mu postavil do cesty a křičel: „Stát! Nepotřebujete pacholka?“ Tu král vyhlédnul z kočáru, a když viděl siláka Vilíka s tisícero krvavými stigmaty, velmi se vyděsil. „Ne, ne.“ volal král a poručil jet dál, ale silák Vilík se mocně nadechnul a kočár se tím pádem nemohl hnout z místa. „Tak mě vezměte, vydám za tři sluhy. Proč váháte?“ „Bojím se tě!“ řekl král: „A moji lidé by všichni utekli, jen kdyby tě uviděli.“ „Tak mne přes den ukryjte a nechejte mne pracovat jen v noci.“ Král viděl, že se chasníka jinak nezbaví. „Dobrá!“ řekl: „Ale musíš tu počkat, dokud nepojedu ze svatby domů!“ „Ale já bych rád na té svatbě byl, strčte mne třeba do sklepa, tam mne živá duše neuvidí.“ „Tak si vlez dozadu na kočár, ukryji tě.“


rál konečně dorazil na zámek své nevěsty a silného Vilíka ukryl do sklepa, dal mu hojnost jídla i pití a zavřel za ním dveře. Král z té svatby neměl žádnou radost, seděl vedle své šťastné nevěsty tichý a smutný a její otec i matka i svatební hosté se tomu velmi podivovali a nebylo jim to vhod. Tu se stalo, že nevěsta, když šla se svým ženichem do svatební komnaty, pojednou klesla mrtvá k zemi. Podezření padlo na ženicha, že ji otrávil či jinou tajnou škodu učinil, byl ihned spoután a následujícího rána nad ním byl vynesen soud. Nešťastný král měl být zazděn do jedné v pustině stojící věži. Rozsudek byl brzy vykonán.


ilík ve sklepě vše slyšel, a když byl zase večer a všude byl klid, tu jedenkráte fouknul proti dveřím a ty ihned vypadly ven. Potom fouknutím pobořil zámecké zdi a vydal se rovnou k té věži, kde byl zazděn král. Tam na něj zakřičel tak, že zeď pukla a tou trhlinou mu Vilík řekl: „Když mi teď něco slíbíte, zachráním vás!“ „A co je to?“ zeptal se král. „Vezmete si za ženu moji matku!“ „Je tak ošklivá jako ty?“ „Ještě tisíckrát ošklivější!“ řekl Vilík. „Tak to tu raději zůstanu a zemřu.“ odvětil král. Vilík šel pryč a po nějakém čase opět přišel ke věži a ptal se: „Tak co myslíte nyní, pane králi?“ „Raději zemřu!“ řekl opět král. Ale brzy na krále přišla láska k životu, takže svoje mínění změnil, a když se Vilík přišel zeptat po třetí, volal: „Vezmu si ji! Ale nejprve chci domů a svatbu připravit!“ „To může být,“ řekl Vilík: „půjdu s vámi.“ Vilík našpulil ústa a jediným výkřikem tu trhlinu rozšířil tak, aby mohl zachráněný král vyjít ven. A tak a šli s Vilíkem na královský zámek.


u se lidé, když viděli přicházet svého pána s tím skvrnitým pacholkem, z královského dvora rozprchli pryč. Král je opět svolal a vyprávěl jim, co se mu přihodilo, jak ho Vilík zachránil a co mu za to slíbil, že si jeho matku vezme za ženu, i když je tisíckrát ošklivější než on sám. Tu se královi blízcí polekali a ze všech nejvíce jeho matka, která netušila nic dobrého. Pokoušela se krále přemlouvat, aby nechal Vilíka tajně zabít, pak bude svého slibu zproštěn. Ale král rozhněvaně pravil: „Co jsem slíbil, to jsem slíbil a to také dodržím, jsem dalek toho, abych se dopustil takové nevěrnosti a zrady!“ A nechal na tu velkou slavnost činit přípravy.


ak jel s Vilíkem, aby poznal svoji nevěstu. Když skrze les přijeli ke skále, odvalil Vilík balvan. Král se před tím strašlivým zjevením, které měl za chvíli spatřit, třásl strachy a položil si na obličej ruce, aby neviděl tu ošklivost najednou. Podíval se nejprve škvírou mezi prsty, ale cože vám to viděl? Tu nejkrásnější ženu na tomto Božím světě, která tam seděla v hlubokém zármutku.


undal si ruce z obličeje: „To není možné! Moje milovaná žena!“ A klesl do jejího klína. Potom co se z opětovného shledání těšili, žena řekla: „Podívej, to je tvůj syn!“ A vyprávěla králi celý příběh, jak se byl udál, že tisíc stigmat na těle a obličeji jeho syna má na svědomí vlastní králova matka. „Však teď okusí zasloužené odměny!“ zvolal král bez sebe zlostí: „Jdeme domů!“


dyž dorazili na zámek, mnozí si drželi před očima ruce, jiní se schovali, aby se na tu ošklivou nevěstu nemuseli dívat, jen stará královna se dívala škvírkou mezi prsty, a když tu krásnou ženu uviděla, ihned jí poznala. Vykřikla děsuplně, zavřela oči a klesla na zem. Lidé si mysleli, že stará královna se tak vyděsila nad ošklivostí královské nevěsty, otevřeli oči, aby při tom také byli, a tu uviděli tu velkou krásu své nové paní a velmi se radovali. Ale král nechal svoji matku zavřít a soud nad ní vynesl rozsudek, že má být zazděna do věže a ten rozsudek má být ihned vykonán, aby tam bídně zemřela hlady.


otom nechal král zavolat své mudrce a ptal se jich, zda neznají prostředek, jak odstranit krvavé skvrny z těla jeho syna. „Ano, to je možné,“ odvětili mudrcové: „ když všechna ta zvířata, od kterých ta krev pocházela, ta stigmata slízají.“


ak musel lovec, který tenkráte zvířecí krev sbíral, aniž věděl k čemu, tisícero zvířat poznovu chytit a když tato Vilíka olízala, byl nejen ten nejsilnější, ale i nejkrásnější královský syn a jeho jméno došlo slávy ve všech zemích světa
Doporučuji:
Kostkované pohádky Dády Kostkové