A B C D E F G H CH I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z

A
Anežka ve skále
Arcilhář
Arcimág a jeho sluha
B
Baron Prášil
Bělouš a vraník
Bílý had
Bratříček a sestřička
Bratříček, sestřička a tři psi
Brémští muzikanti
Bubeník
C
Čas slonů
Cikánská princezna
Čarodějův učeň
Čertův ukoptěný bratr
D
Divodějný strom
Dlouhý, Široký a Bystrozraký
Drakobijce
Dvanáctero bratrů
Dvanáctero lovců
E
Eletka a Žárováček
F
G
Gilgameš a Agga z Kiše
Gudrun
H
Havránka
Holínky z buvolí kůže
Honza Ježek
Honza silák
Honzíček a Grétička
Husopaska
Husopasky pláčou perly
Ch
Chlapec a had
Chytrá hloupost
Chytrá selská dcerka
Chytrý Martin
I
Ilja Muromec
J
Jak dva vandrovali
Jak Honza ke štěstí přišel
Jak ke štěstí skrze šest služebníků přišel
Jak se narodila pohádka
Jalovec
Jednoočka, dvouočka a tříočka
Jorinda a Joringel
K
Kmotřička smrt
Kohout se zlatým peřím
Kosmáček
Košile, meč a prsten
Kouzelná loď
Kouzelná torna, klobouk a roh
Kouzelný kůň
Kouzelný strom
Král Drozdí Brada
Královská hádanka
Královský syn a Ďáblova dcera
Krejčík a tři psi
Křišťálová koule
Kupecký syn a princezna
L
Labutí panna
Lesní chaloupka
Liška a vrána
Locika
Loupežnická jeskyně
M
Martin a velryba
Medvědí kůže
Modrá lucerna
N
Nebeská svatba
Nejkrásnější nevěsta
Nejmilejší Roland
Nemocný král a jeho tři synové
O
O muži bez srdce
O panně Mahuleně
O pejskovi a kočičce, jak si myli podlahu
O princezně která všechno viděla
O princi, který se ničeho nebál
O pyšné noční košilce
O rybáři a jeho ženě
O silném Honzovi
O statečném krejčíkovi
O věrném Janovi
O zlaté huse
O zlatém ptáku
Obr Paleček
Obrobijce
Obušku, z pytle ven!
Oslíček
Osmnáctero vojáků
O Myšince a splněných přáních
P
Paní Holle
Pasáček zajíců
Pidivousek
Poctivý Petr a jeho falešní bratři
Podivuhodná řemesla
Podivuhodný pták
Pohádka o jednom, co se učil bát
Poletuška
Polovina všeho
Popelka
Pravá nevěsta
Princezna a víla
Princezna Trina
Princezna z Ohňového zámku
Princezna ze Rmutného dolu
Ptačí král
Putování k ptáku Nohovi
Q
R
Rumpelniček
Řeznický tovaryš
S
Sedmikráska
Štestí a neštěstí
Šediváček
Šest služebníků
Šestero labutí
Šestka táhne světem
Šípková Růženka
Špatní kamarádi
Sedmero krkavců
Silák Vilík s tisícerem stigmat
Smíšek Ferdinand a zlatý jelen
Sněženka a Růženka
Sněhurka
Spanilá Růžička
T
Tři bratři
Tři chlapíci a obr
Trylkující a hopkající skřivánek
Tři hadí lístky
Tři hejkálkové
Tři královské děti
Tři labutě
Tři pírka
Tři přadleny
U
Uhlířský princ
V
V lese žijí čarodějnice
Víla na rybníce
Včelí královna
Věrná žena
Vřeteno, člunek a jehla
Vychytralý provazník
W
X
Y
Z
Žabí král
Žabí král, aneb železný Jindřich
Ze života polního šneka Ferdy
Živá voda
Zlaté království
Zlatovlásek
Zlatovláskové
Zlatý jelen

Smíšek Ferdinand a zlatý jelen


 
Anonym



yl jednou jeden voják a ten byl stále veselý a dobře naladěný, i když měl občas hluboko do kapsy, groše a krejcary se v jeho torně dlouho neohřály, takže často pískal kudlu. Ale nenechal se tím roztrpčit a zůstal po všechny ty časy veselý a rozpustilý, proto mu jeho kamarádi říkali Smíšek Ferdinand. Když jednoho dne stál na stráži před královými dveřmi, pořádně si ten zámek s tolika drahocennostmi prohlížel a když viděl tolik urozených pánů, jak stále vchází a vychází z královských komnat, aby byli králi ke službě, pomyslil si: „Takový král ten se má! Má dost peněz a za peníze může mít člověk na světě všechno! Já mít ty peníze, hned bych věděl, co si s nimi počít!“ A jak šly Smíškovi Ferdinandovi ty myšlenky hlavou a zrovna tam nebyl nikdo, s kým by se o ně mohl podělit, vzal kousek křídy a napsal na dveře královy komnaty: „Peníze vládnou světem!“


dyž král později vyšel ven a nápis si přečetl, pátral po tom, kdo jej tam napsal. Smíšek Ferdinand se ihned přiznal. Král ho k sobě nechal povolat a dal se s ním o tom do řeči. A Smíšek Ferdinand pravil srdnatě: „Já jsem to tam napsal, protože na stráži nemohu mluvit a tu myšlenku jsem nechtěl jen tak ztratit.“ Protože král byl hodný a milostivý pán, odpustil mu, ale chtěl mu také dokázat, že se svojí myšlenkou o penězích je na špatné cestě. Ale Smíšek Ferdinand králi odporoval a řekl nakonec: „Pane králi, kdybych měl dost peněz, já bych vám ukázal, co člověk může mít, když chce. Třeba by mohl dostat vaši dceru za ženu a sám se stát králem!“ Tato vojákova zatvrzelá řeč krále pohněvala, ale nedal na sobě nic znát a řekl: „Abych tě přesvědčil, vsadíme se. Jeden rok ti dopřeji tolik zlata, kolik si budeš přát. Dokážeš-li během toho roku získat lásku mojí dcery, máš ji mít. Ale pokud se ti to nepodaří, přijdeš o hlavu. Dobře si to rozmysli!“


le Smíšek Ferdinand se nerozmýšlel dlouho a s králem se vsadil. Potom obdržel od krále klíč od pokladnice, šel tam a vzal si tolik zlata, co unesl. A jedl a pil každý den to nejlepší, zval svoje kamarády, vyjížděl si v kočáře, cestoval a viděl a zažil všechno, co si jeho srdce přálo. O krásnou princeznu se však nestaral. Nikdo nebyl spokojenější jako Smíšek Ferdinand.


by král princeznu před nevítaným nápadníkem ochránil, nechal ji odvézt na malý ostrov nedaleko zámku a tam ji nechal přísně střežit, aby se k ní žádný muž nedostal. Tak žila princezna na tom ostrově jako ve vězení a měla tam dlouhou chvíli.


ednoho dne však přišel Smíšek Ferdinand do královské pokladnice, aby si naplnil prázdné torny zlatem. Tu se ho král zeptal, jak se mu daří. „Dobře, moc dobře, pane králi!“ odvětil Smíšek Ferdinand. „To mě těší,“ odvětil král: „ale nezapomeň na naši sázku, kterou jsme spolu uzavřeli. Už máš jen půl roku na to, abys získal srdce mé dcery, pokud se ti to nepodaří, bude tě to stát nepochybně hlavu.“ Smíšek Ferdinand zůstal veselý, ale pomyslil si: „To je pravda, musím se po té princezně porozhlédnout.“


yhledal zlatníka, který byl nadmíru zručný, mistr nad mistry, a řekl mu: „Poslouchej, mistře! Musíš mi vykovat zlatého jelena a musí být tak velký jako opravdový jelen a musí mít zlaté paroží, ale uvnitř bude dutý, aby se v něm mohl ukrýt muž.“ Zlato na jelena přinesl Smíšek Ferdinand z královské pokladnice. Netrvalo to dlouho a jelen byl hotov a byl překrásný, že by krásnějšího člověk na světě těžko pohledal. Skrze tajná dvířka, která by nikdo, kdo by o nich nevěděl, nenašel, vlezl Smíšek Ferdinand do břicha zlatého jelena a vzal s sebou svoji citeru, na kterou uměl mistrovsky hrát. Zlatníkovi vyprávěl celý příběh o královské sázce a prozradil mu všechno, co měl v úmyslu, a dal mu mnoho zlata za to, aby zlatého jelena přivezl na zámek a ukázal králi.


en se nemohl vynadivit. A když dal zlatník tajné znamení, ozvala se z břicha jelena hra na citeru a překvapený král, nevěděl co říci. Také královna byla radostí bez sebe a prosila manžela, aby toho zlatého jelena koupil a poslal dceři na ostrov, že si s ním dlouho chvíli zkrátí. Král řekl: „Ano, to rád udělám.“


oupil zlatého jelena a nechal ho ihned poslat princezně. Ta se tím dárkem velmi potěšila, nechala jelena stále znovu a znovu hrát na citeru a nemohla se poslouchání nasytit, dokud se úplně neunavila a neusnula. Tu otevřel Smíšek Ferdinand tajná dvířka, vysoukal se ven a prohlížel si princeznu, která ležela ve své posteli a klidně spala. Byla tak překrásná, že od ní nemohl oči odtrhnout a nakonec se nemohl udržet a políbil ji na tvář. To princeznu probudilo a málem se jí úlekem zastavilo srdce, když uviděla u svého lůžka stát nějakého muže. Smíšek Ferdinand ji ihned řekl, kdo je a úpěnlivě ji prosil, aby ho neprozradila. Bude jí celé dny hrát tak dlouho, dokud si jen bude přát. Princezna mu to nakonec slíbila s tím, že zůstane provždy na svém místě v úkrytu. S tím Smíšek Ferdinand rád souhlasil a za chvíli opět vlezl do jeleního břicha.


ruhého rána se princezna nemohla dočkat, až zase uslyší hrát zlatého jelena. Také král přišel, poslouchal a měl radost, že vidi dcerku tak spokojenou. Ano, řekla svému otci, že od nynějška už dlouhou chvíli na tom opuštěném ostrově mít nebude. Večer, když byla princezna opět úplně sama a právě večeřela, otevřel Smíšek Ferdinand potichu dvířka a zeptal se: „Princezno, milá princezno, smím na chvíli ven? Já mám takový hlad! Od včerejška jsem neměl v ústech a dneska jsem musel celý den hrát!“ Tak mu princezna dovolila vylézt ven a pojíst s ní. A protože si ho teprve nyní dobře prohlédla a dlouze s ním rozprávěla, tu se jí zalíbil a líbil se jí čím dál víc, takže nakonec ráda dopustila, aby ji vzal do náruče a líbal. Mezitím se připozdilo a princezna šla spát. Tu si jí Smíšek Ferdinand postěžoval, jak ho bolí záda, protože v břiše zlatého jelena musí ležet celou noc skrčený a zkřivený. Tak ho nechala princezna vklouznout pod svoji pokrývku a tam se měli oba ze srdce rádi a sobě si slíbili, že už jeden více od druhého nikdy neupustí a navždy zůstanou spolu.


akhle to šlo pět měsíců.


míška Ferdinanda nebylo nikde vidět a král si myslil, že je zase někde na cestách.


u princezna onemocněla a den ode dne byla bledší a nemocnější. Král ji tedy poslal svého nejlepšího lékaře, aby ji prohlédnul a předepsal lék. Ale lékař potřásl hlavou, šel ke králi a řekl: „Princezně nemohu pomoci. Během pár měsíců, až porodí děťátko, uzdraví se sama.“ Král se nad těmi slovy rozhněval a toho lékaře nechal uvrhnout do žaláře. Potom k princezně poslal jiného doktora. Ale ten řekl totéž jako ten první a skončil také ve vězení. A tak to šlo s jedním doktorem za druhým, až králi došla trpělivost a vydal se za dcerou sám. Zeptal se jí, zda se nechce vdávat, zda nemyslí na svatbu. Ale princezna odvětila: „Ale já jsem, milý otče, svatbu už měla.“ A když se král ptal, kdo je její manžel, odvětila: „Přece Smíšek Ferdinand, kterého jsi mi sám ve zlatém jelenu daroval.“


ři těch slovech otevřela tajná dvířka a nechala Smíška Ferdinanda vylézt ven. Král se sice zprvu hněval, ale dané slovo nemohl porušit, zvláště když princezna tvrdila, že jiného muže nikdy milovat nebude a jiného si nikdy nevezme.


tak Smíšek Ferdinand vyhrál svoji sázku ještě dříve, než uplynul rok, a s princeznou slavili svatbu.


po smrti jejího otce se stal králem
Doporučuji:
Kostkované pohádky Dády Kostkové