A B C D E F G H CH I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z

A
Anežka ve skále
Arcilhář
Arcimág a jeho sluha
B
Baron Prášil
Bělouš a vraník
Bílý had
Bratříček a sestřička
Bratříček, sestřička a tři psi
Brémští muzikanti
Bubeník
C
Čas slonů
Cikánská princezna
Čarodějův učeň
Čertův ukoptěný bratr
D
Divodějný strom
Dlouhý, Široký a Bystrozraký
Drakobijce
Dvanáctero bratrů
Dvanáctero lovců
E
Eletka a Žárováček
F
G
Gilgameš a Agga z Kiše
Gudrun
H
Havránka
Holínky z buvolí kůže
Honza Ježek
Honza silák
Honzíček a Grétička
Husopaska
Husopasky pláčou perly
Ch
Chlapec a had
Chytrá hloupost
Chytrá selská dcerka
Chytrý Martin
I
Ilja Muromec
J
Jak dva vandrovali
Jak Honza ke štěstí přišel
Jak ke štěstí skrze šest služebníků přišel
Jak se narodila pohádka
Jalovec
Jednoočka, dvouočka a tříočka
Jorinda a Joringel
K
Kmotřička smrt
Kohout se zlatým peřím
Kosmáček
Košile, meč a prsten
Kouzelná loď
Kouzelná torna, klobouk a roh
Kouzelný kůň
Kouzelný strom
Král Drozdí Brada
Královská hádanka
Královský syn a Ďáblova dcera
Krejčík a tři psi
Křišťálová koule
Kupecký syn a princezna
L
Labutí panna
Lesní chaloupka
Liška a vrána
Locika
Loupežnická jeskyně
M
Martin a velryba
Medvědí kůže
Modrá lucerna
N
Nebeská svatba
Nejkrásnější nevěsta
Nejmilejší Roland
Nemocný král a jeho tři synové
O
O muži bez srdce
O panně Mahuleně
O pejskovi a kočičce, jak si myli podlahu
O princezně která všechno viděla
O princi, který se ničeho nebál
O pyšné noční košilce
O rybáři a jeho ženě
O silném Honzovi
O statečném krejčíkovi
O věrném Janovi
O zlaté huse
O zlatém ptáku
Obr Paleček
Obrobijce
Obušku, z pytle ven!
Oslíček
Osmnáctero vojáků
O Myšince a splněných přáních
P
Paní Holle
Pasáček zajíců
Pidivousek
Poctivý Petr a jeho falešní bratři
Podivuhodná řemesla
Podivuhodný pták
Pohádka o jednom, co se učil bát
Poletuška
Polovina všeho
Popelka
Pravá nevěsta
Princezna a víla
Princezna Trina
Princezna z Ohňového zámku
Princezna ze Rmutného dolu
Ptačí král
Putování k ptáku Nohovi
Q
R
Rumpelniček
Řeznický tovaryš
S
Sedmikráska
Štestí a neštěstí
Šediváček
Šest služebníků
Šestero labutí
Šestka táhne světem
Šípková Růženka
Špatní kamarádi
Sedmero krkavců
Silák Vilík s tisícerem stigmat
Smíšek Ferdinand a zlatý jelen
Sněženka a Růženka
Sněhurka
Spanilá Růžička
T
Tři bratři
Tři chlapíci a obr
Trylkující a hopkající skřivánek
Tři hadí lístky
Tři hejkálkové
Tři královské děti
Tři labutě
Tři pírka
Tři přadleny
U
Uhlířský princ
V
V lese žijí čarodějnice
Víla na rybníce
Včelí královna
Věrná žena
Vřeteno, člunek a jehla
Vychytralý provazník
W
X
Y
Z
Žabí král
Žabí král, aneb železný Jindřich
Ze života polního šneka Ferdy
Živá voda
Zlaté království
Zlatovlásek
Zlatovláskové
Zlatý jelen

Spanilá Růžička


 
Joseph Haltrich



edna milosrdná lesní žínka přijala do svého domu jednoho ubohého sirotka, který se v lese ztratil, a pečovala o něj jako jeho skutečná matka. Když Leontin vyrostl, jednoho dne řekl: „Matko, vydám se do světa hledat Spanilou Růžičku!“ „To je předaleko, můj synu, a když už bys tam dokázal dojít, se zlou by ses potázal, neboť ji hlídá jeden hrozný drak!“ Ale Leontin se nedal odradit, tak mu matka dala rolničku a řekla: “Když si budeš něco přát, zazvoň!“


eontin putoval dlouho, dlouho, stále dál a dál, až přišel k velkému včelímu úlu a tam se zeptal včelí královny, zda neví, kde přebývá Spanilá Růžička. To nevěděla, ale řekla mu, ať posečká, třeba se to brzo dozvědí a rozeslala všechny včely do světa, aby o Spanilé Růžičce přinesly nějakou zprávu. Včely přiletěly zpět s prázdnou. Tu je včelí královna přepočítala a jedna chyběla. Konečně přiletěla i tato; na cestě zchromla a přinesla očekávanou zprávu, protože byla právě u Spanilé Růžičky. Teď se však musela vydat znova na cestu s Leontinem, aby ho tam dovedla. Nejprve ho vedla přes jednu rozlehlou louku a potom přišli do hlubokého lesa. Na konci toho lesa v jednom velkém zámku žila Spanilá Růžička.


eontin se na zámku nechal najmout jako pasáček husí a pásával vždy poblíž zámecké zahrady. Denně tam vídával Spanilou Růžičku, jak se prochází mezi květinami a že je velmi krásná. Pak se dozvěděl, že Spanilá Růžička jezdí každý večer do města na ples.


dyž tedy opět nastal večer, vzal Leontin svoji kouzelnou rolničku a zazvonil. Pojednou před ním stál osedlaný kůň a ležela měděná zbroj. Leontin se obléknul, vyskočil na koně a jel do města. Na plese tančil jen se Spanilou Růžičkou, neboť i jí se ten hezký mládenec líbil. Ještě dříve než bál skončil, Leontin se tajně vytratil, vyskočil na koně a jel do zámku. Spanilá Růžička pak svojí matce vyprávěla o krásném chlapci v měděné zbroji; tento zatím opět jako obyčejný pasáček střežil husy a pokradmu pokukoval do zámecké zahrady.


alšího večera jela Spanilá Růžička opět na ples. Leontin znovu zazvonil, ihned před ním stál kůň se stříbrnými postroji a stříbrnou zbrojí; Leontin se obléknul a cválal na ples. Tam se celý večer věnoval jen Spanilé Růžičce a ta z toho měla potěšení. Dříve než byl bál u konce, Leontin se vytratil, nasednul na koně a jako vítr letěl zpět na zámek. Následujícího rána vyprávěla Spanilá Růžička znovu svojí matce o krásném chlapci, který včera přijel ve stříbrné zbroji. Tento ale opět hlídal husy a jen pokradmu pokukoval do zámecké zahrady. Matka byla zvědavá a ráda by toho krásného hocha také poznala, a tak se dcery zeptala, zda si ho nebyla označila. Spanilá Růžička odvětila, že ne. „Tak si vezmi příště trochu smůly, a jak s ním budeš tancovat, vetři mu ji do vlasů.“


ečer jela Spanilá Růžička opět na ples a smůlu si vzala sebou. Leontin potřetí vytáhnul rolničku a zazvonil. A v mžiku před ním stál zlatě vystrojený kůň se zlatou zbrojí. Leontin se obléknul, vyskočil na koně a za okamžik byl ve městě. Na plese šel rovnou ke Spanilé Růžičce a tancoval jen s ní a ona mu do vlasů vetřela trochu smůly. Když ples končil, Leontin se vytratil, vyskočil na koně a za chvíli byl opět na zámku. Ráno vyprávěla Spanilá Růžička své matce o tom krásném jinochovi, který byl včera na plese ve zlaté zbroji, a jak mu během večera vetřela do vlasů smůlu. Pasáček zatím pokradmu nahlížel do zahrady. Když ale v poledne přišel do domu, dívka si ho dlouze prohlížela a zpozorovala, že má slepené vlasy. „Ty jsi náš zachránce!“ křičela radostně. „Tím bych byl rád!“ zvolal Leontin. Matka pravila: „Nyní můžeme uprchnout, drak ještě spí; ale brzy se probudí, pak jsme ztraceni!“


u vyšel Leontin ven a třikrát zazvonil, ihned tu stáli připraveni měděný, stříbrný i zlatý kůň. Spanilou Růžičku posadil na toho zlatého a přehodil přes ni zlatý plášť, matku na toho stříbrného a oblékl ji stříbrný plášť a sám si vyskočil na měděného koně a zavinul se do měděného pláště. Pak společně vyrazili pryč.


tom zámku stál obrovský sud se třemi obručemi a do toho sudu se drak ukládal k ročnímu spánku. A ten rok právě končil. Nejprve pukla první obruč, za chvíli druhá a ta třetí pukla s rachotem strašlivým, jakoby do zámku uhodil blesk. Drak si protřel oči a rozhlédnul se: „Kdepak je moje Spanilá Růžička?“ Ale nikdo mu neodpověděl. Tak vyskočil a prohledal všechny komnaty i zahradu, ale nenašel nikoho; tak pospíchal do stáje, vzal svého vraníka, vyskočil na něj a pravil: „Teď mě nes za těmi lupiči!“ Netrvalo dlouho a uprchlíky dopadnul. Byli jako kouzlem spoutáni na místě a nemohli dále. Tu drak Leontinovi pravil: „Mohl bych tě, ty lidský červíčku, rozmáčknout jako veš, ale to by mi žádnou slávu nepřineslo!“ Vzal chlapci rolničku, ty tři koně, zlatého a stříbrného se Spanilou Růžičkou a její matkou a vydal se zpět.


eště jednou se však k Leontinovi obrátil, aby se mu vysmál: „Mohl bys Spanilou Růžičku vysvobodit, ale to bys musel mít, jako mám já, koně od mé matky! A to se nikdy nestane!“ S těmi slovy uháněl drak zpět na zámek, kde se opět uložil ke svému ročnímu spánku a ty železné obruče sud samy od sebe sevřely. Spanilá Růžička a její matka byly opět samy; dívka každý den pečovala o květiny a o večerech více nejezdila na plesy, nýbrž ustavičně myslela na svého zachránce.


eontin zatím putoval přes hory a doly a hledal dračí matku. Tu jednou uviděl krkavce, který se zapletl do tenat, a Leontina prosil, zda by mu nepomohl, že se mu jednou odmění. Leontin krkavce osvobodil a ten letěl pryč.


dyž tak putoval dál, tu uviděl lišáka, jak uvíznul v jedné roklině a nemůže se vyhrabat ven. „Pomoz mi!“ řekl lišák Leontinovi: „Jednou se ti odměním!“ Chlapec ho osvobodil a lišák utíkal do lesa.


u přišel Leontin na mořský břeh a tam se na mělčině zmítala obrovská ryba. „Pomoz mi zpět do vody! Já se ti jednou odměním!“ A Leontin jí opět pomohl. A brzy nato došel k jedné chaloupce v lese, kde bydlela dračí matka. Vešel dovnitř a ptal se, zda by ho nevzala do služby. „Ano, velmi ráda, budeš mi pást moji kobylu! Copak chceš za roční službu?“ zeptala se stařena. „Jen jedno hříbátko!“ odvětil Leontin. „Nu, dobrá,“ souhlasila stařena: „ale pokud mi večer nepřivedeš jednou jedinkrát kobylu domů, bude to tvoje smrt!“ Ta čarodějnice totiž do svých služeb najala už mnohé, ale všechny připravila o život.


áno se vydal Leontin s kobylou do polí, ale ta mu brzy zmizela z očí a on ji pak až do samého večera hledal, ale nenašel. Tu uviděl krkavce a řekl: „Nyní mi pomoz, pokud to dokážeš.“ A řekl mu, co ho trápí. Tu krkavec pravil: „ Kobyla je v oblacích, rodí hříbě, pojď, sedni si mi za krk, já tě tam donesu!“ To Leontin udělal a pak zahnal kobylu i s hříbětem domů a stařena se tomu velmi podivovala.


ásledujícího rána, když je Leontin vyhnal, stalo se mu totéž. Kobyla s hříbětem najednou zmizela a on je až do večera hledal, ale nenašel. Tu potkal lišáka a žaloval mu na svůj osud. Ale lišák pravil: „ Kobyla je schována v jeskyni a rodí hříbě, pojď, sedni si mi na ocas a já tě tam donesu.“ To Leontin udělal a skrze liščí noru se dostali do jeskyně a pak hnal kobylu se dvěma hříbaty domů. Čarodějnice opět valila oči.


řetího dne, když Leontin kobylu i obě hříbata vyhnal, opět mu zmizeli z očí, hledal je do večera, ale nenašel. Přišel až na mořský břeh, kde se zarmouceně hleděl do vody. Tu připlula z hlubiny velryba a ptala se ho, proč je tak smutný a chlapec jí to vypověděl. „ Kobyla je na mořském dně a rodí hříbě; já tě tam hned donesu.“ Velryba otevřela hubu, Leontin si sedl dovnitř a ona ho zanesla na mořské dno, odkud hnal kobylu a tři hříbata domů.


tařena se opět velmi podivovala, neboť netušila, jak to ten mládenec dokázal. Neuměla kobylu s hříbaty už nikam ukrýt, a tak Leontin v klidu pásával, dokud neuplynul stanovený rok. Tu stařena pravila: „ Nyní si vyber hříbě.“ A on si vybral to nejstarší, ze kterého se zatím vyrostla krásná kobylka. Na ní pak jel, aby osvobodil Spanilou Růžičku.


dyž přijel k zámku, začala jeho kobylka řehtat. To uslyšel vraník v dračí stáji a začal také řehtat a dupat, až se vše třáslo. Tím hlukem se drak v sudu probudil, neboť se rok chýlil ke konci. S velkým třeskotem pukly tři obruče, jedna po druhé; drak uslyšel to řehtání, vyskočil a hnal se do stáje. Ale jeho vraník se utrhnul a chystal se běžet ke kobylce. Tu ho drak popadnul za hřívu, vyskočil mu na záda a chtěl ho zkrotit; ale kůň se mocně vzepjal, draka shodil dolů a pak ho ležícího udupal k smrti. Poté vraník přeskočil zámecké hradby a běžel ke kobylce. Leontin zatím z kobylky seskočil a pospíchal za Spanilou Růžičkou, aby ji pozdravil a objal.


obylka se však obrátila a běžela zpět k čarodějnici a vraník ji následoval, a nedostihnul ji dříve, dokud oba nebyli u své matky kobyly a ostatních hříbat.


eontin se stal zámeckým pánem a měl opět svoji kouzelnou rolničku a s ní ty tři koně. Potom slavili se Spanilou Růžičkou svatbu a žili šťastně a vesele až do smrti.
Doporučuji:
Kostkované pohádky Dády Kostkové