A B C D E F G H CH I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z

A
Anežka ve skále
Arcilhář
Arcimág a jeho sluha
B
Baron Prášil
Bělouš a vraník
Bílý had
Bratříček a sestřička
Bratříček, sestřička a tři psi
Brémští muzikanti
Bubeník
C
Čas slonů
Cikánská princezna
Čarodějův učeň
Čertův ukoptěný bratr
D
Divodějný strom
Dlouhý, Široký a Bystrozraký
Drakobijce
Dvanáctero bratrů
Dvanáctero lovců
E
Eletka a Žárováček
F
G
Gilgameš a Agga z Kiše
Gudrun
H
Havránka
Holínky z buvolí kůže
Honza Ježek
Honza silák
Honzíček a Grétička
Husopaska
Husopasky pláčou perly
Ch
Chlapec a had
Chytrá hloupost
Chytrá selská dcerka
Chytrý Martin
I
Ilja Muromec
J
Jak dva vandrovali
Jak Honza ke štěstí přišel
Jak ke štěstí skrze šest služebníků přišel
Jak se narodila pohádka
Jalovec
Jednoočka, dvouočka a tříočka
Jorinda a Joringel
K
Kmotřička smrt
Kohout se zlatým peřím
Kosmáček
Košile, meč a prsten
Kouzelná loď
Kouzelná torna, klobouk a roh
Kouzelný kůň
Kouzelný strom
Král Drozdí Brada
Královská hádanka
Královský syn a Ďáblova dcera
Krejčík a tři psi
Křišťálová koule
Kupecký syn a princezna
L
Labutí panna
Lesní chaloupka
Liška a vrána
Locika
Loupežnická jeskyně
M
Martin a velryba
Medvědí kůže
Modrá lucerna
N
Nebeská svatba
Nejkrásnější nevěsta
Nejmilejší Roland
Nemocný král a jeho tři synové
O
O muži bez srdce
O panně Mahuleně
O pejskovi a kočičce, jak si myli podlahu
O princezně která všechno viděla
O princi, který se ničeho nebál
O pyšné noční košilce
O rybáři a jeho ženě
O silném Honzovi
O statečném krejčíkovi
O věrném Janovi
O zlaté huse
O zlatém ptáku
Obr Paleček
Obrobijce
Obušku, z pytle ven!
Oslíček
Osmnáctero vojáků
O Myšince a splněných přáních
P
Paní Holle
Pasáček zajíců
Pidivousek
Poctivý Petr a jeho falešní bratři
Podivuhodná řemesla
Podivuhodný pták
Pohádka o jednom, co se učil bát
Poletuška
Polovina všeho
Popelka
Pravá nevěsta
Princezna a víla
Princezna Trina
Princezna z Ohňového zámku
Princezna ze Rmutného dolu
Ptačí král
Putování k ptáku Nohovi
Q
R
Rumpelniček
Řeznický tovaryš
S
Sedmikráska
Štestí a neštěstí
Šediváček
Šest služebníků
Šestero labutí
Šestka táhne světem
Šípková Růženka
Špatní kamarádi
Sedmero krkavců
Silák Vilík s tisícerem stigmat
Smíšek Ferdinand a zlatý jelen
Sněženka a Růženka
Sněhurka
Spanilá Růžička
T
Tři bratři
Tři chlapíci a obr
Trylkující a hopkající skřivánek
Tři hadí lístky
Tři hejkálkové
Tři královské děti
Tři labutě
Tři pírka
Tři přadleny
U
Uhlířský princ
V
V lese žijí čarodějnice
Víla na rybníce
Včelí královna
Věrná žena
Vřeteno, člunek a jehla
Vychytralý provazník
W
X
Y
Z
Žabí král
Žabí král, aneb železný Jindřich
Ze života polního šneka Ferdy
Živá voda
Zlaté království
Zlatovlásek
Zlatovláskové
Zlatý jelen

Špatní kamarádi


 
Johann Wolf



eden švec a krejčík šli společně na vandr do světa, slíbili si jeden při druhém věrně stát, spolu dobré i zlé snášeti a co by jeden měl, měl míti i ten druhý. Ale nenašli nikde práci, a protože se jim to potulování déle nezamlouvalo, dali se do služby k vojsku.


yl zrovna dlouhý čas míru a nemuseli se bát žádné války, takže lodička jejich života by ke zkáze neměla dojíti. Krejčík Mates měl rychlejší nohy než švec Lešek a mnohokráte byl vpředu, navíc k tomu byl řádně výřečný a vedl mnohé řeči o své statečnosti, jak se umí dobře ohánět mečem a z každé šlamastyky se zatím vysekal. Tak se stal Mates brzy svobodníkem, pak poddůstojníkem a nakonec samotným šikovatelem. Jak stále šplhal výš a výš, byl však pyšnější a pyšnější, až k posledku byla jeho pýcha bez hranic. A nejvíce tím chvástáním a naparováním trpěl právě jeho kamarád Lešek.


akonec se Leškovi vojenská služba tak zprotivila, že jednoho večera si svázal svůj ranec a upaloval, jako by mu za patami hořelo. Kolem poledne přišel Lešek do jednoho lesa, a protože neznal cestu, brzy se ztratil. Když tak bloudil a netušil, kde se nachází, přišel k němu nějaký lovec, který se rovněž ztratil a ptal se ho na cestu. „Nu, jsem na tom jako ty.“ odvětil švec. „Dva by mohli pořídit více než jeden,“ namítnul lovec: „když se budeme držet pospolu, jistě najdeme z lesa cestu ven.“


ak to učinili, ale byl už večer a přichvátala temná noc a lesu nebyl stále konec. Tak vylezl Lešek na jeden vysoký dub, rozhlédl se a uviděl v dálce malé světýlko. S nadějí kráčeli tím směrem a přišli k malé chaloupce, kde seděla stařenka, škrábala brambory a vařila polévku. „Mohli bychom tu zůstat přes noc?“ zeptal se Lešek. „Ne!“ odvětila stařenka: „Jděte, jak nejrychleji dovedete dál, neboť jste v loupežnickém doupěti, když vás tu ti zlosynové nachytají, přijdete o hlavy. V noci kolem půlnoci přichází k jídlu první kapitán se svými dvanácti kumpány a v poledne druhý kapitán se svými dvanácti lidmi.Ta první tlupa musí být již nablízku. Pátrají po králi, který se ztratil v lese, proto spěchejte, aby jste byli odtud pryč dříve, než vás tu dostihnou.“ „To nepůjde,“ řekl švec: „já nás z toho nějak dostanu, jen nám řekni, jak se ti dva náčelníci jmenují a jaká mají poznávací znamení a ty kamaráde, dělej všechno, co budu dělat já.“ Tak mu žena vše vypověděla, neboť ty loupežníky ze srdce nenáviděla a k té službě byla donucena.


rzy potom se venku zvednul povyk a lomození a do světnice se přihrnul první kapitán s dvanácti loupežníky. Lešek šel směle k němu a pravil: „Pozdravuje vás náš kapitán, máte nám říci, zda jste krále chytili, neboť my jsme jeho stopy docela ztratili.“ „Nám se nevedlo lépe.“ odvětil kapitán a díval se na ševce podezíravě: „Jsme mu ale na stopě, o chycení však ještě nemůže býti řeči. Sedněte si k nám ke stolu a pojezte s námi, potom dáme řeč a vám se lépe pomašíruje zpět k vašim.“ Tak si ti dva sedli ke stolu a lovec dával dobrý pozor, co švec činil a udělal to rovněž. Lešek položil lžíci a vidličku obráceně, neboť to bylo poznávací znamení druhé tlupy. „Nyní vidím, že k té bandě opravdu patříte,“ řekl náčelník: „dosud jsem vám ještě nemohl věřit, neboť ten lovec nevyhlíží zrovna jako opravdový lupič.“


yní se dali konečně do řeči, vyprávěli o svých skutcích a švec jim toho tolik nalhal, že by to osel v káře neutáhnul. K tomu se najedli a napili tak, jakoby v dalších osmi dnech ani sousta nečekali. Po jídle musel každý předvést nějaký kousek. Když přišla řada na ševce, řekl, že jim ukáže, co ještě jistě neviděli, neboť vypije kotel vařícího oleje. „To je nemožné!“ zvolali loupežníci. „Nu teď to můžete vidět.“ řekl Lešek. Stařena zavěsila nad oheň kotel, naplnila ho po okraj olejem a zahřívala. Když vařil a bubliny stoupaly nahoru, řekl švec: „Sedněte si do půlkruhu kolem mne, abyste dobře viděli, ty kamaráde se postav za mne a udělej ostatním místo.“


yní přinesl Lešek kotel z ohně, zvedl jej k ústům a zvolal: „Teď dávejte pozor!“ Ale střehnul se, aby se oleje napil, nýbrž zatočil tím kotlem ve výši a ten vařící olej vychrstnul loupežníkům do obličejů. Pak v mžiku popadnul meč a jal se jim, dříve než by byli k sobě přišli, jednomu po druhém hlavy utínat. Když byl Lešek s loupežníky hotov, ohlédnul se po svém kamarádovi, ale dlouho jej nemohl nalézti. Konečně jej objevil pod jednou lavicí, kam si byl lovec zalezl. „Nu ty jsi mi hrdina,“ smál se švec: „ty jsi jistě běžel pro kuráž několikrát, viď? Vylez ven, vidíš, že práce je hotova. Teď mi pomoz, pokud je ti život milý, ty chlapy uklidit dříve, než přijde druhá banda.“


ak mu lovec pomáhal, ale vypadal při tom tak špatně, že bylo ihned jasné, že takovou práci ještě nikdy nedělal. Vykopali před loupežnickým doupětem hlubokou jámu a ty zlosyny naházeli dovnitř a pak jim ucpali huby hlínou. Stařenka zatím poklidila olej a krev ve světnici, dala zase vše do pořádku a uvařila pro druhou bandu jídlo.


poledne dorazil se svými společníky druhý kapitán. Lešek před něj směle předstoupil a řekl: „Mám vás pozdravovat od našeho kapitána, dopadnul krále a měl by sem dorazit kolem druhé hodiny, máte na něj počkat.“ „Má krále?!“ zvolal kapitán: „Mrzí mě, že jsem ho nechytil sám, ale i tak je to důvod k pořádné oslavě, sedněte si s námi, pojezte a popijte.“ Tak si ti dva sedli k loupežníkům a položili nože a vidličky tak, jak je pokládala první banda. Tu řekl náčelník: „Nyní teprve vidím, že k té bandě opravdu patříte, dříve jsem vám nevěřil, zvláště tobě, lovče, neboť ty vypadáš, že nedokážeš ani vši nípat!“ Švec se dal s kapitánem do řeči a vyprávěl všelicos o zločinných skutcích, o kterých ta první tlupa včera vyprávěla, že loupežníci na lovce úplně zapomněli.


o jídle zase předváděli své kousky a Lešek udělal ten svůj s vařícím olejem a tak dobře, že si nemohl žádný z lupičů stěžovat, že by svůj díl nebyl dostal. „Co byste si se svými opařenými hlavami počali?“ zvolal švec a pozutínal jim je. Po lovci zase nebylo ani vidu ani slechu. Když se zeptal stařenky, řekla mu, že ho viděla lézti na půdu. Švec vylezl za ním a našel ho schovaného ve slámě: „Jsou všichni mrtví?“ zeptal se smrtelné bledý lovec. „Jdi dolů a zeptej se jich sám!“ odvětil mu Lešek: „Ty jsi mi pěkný bambula, zase jsi mne nechal ve štychu.“


ak vylezl lovec ven a radoval se ševcem i stařenkou, že vše nakonec tak dobře dopadlo. Když loupežnické doupě prohledali, našli tam obrovské poklady zlata, stříbra, drahokamů, oděvů, zbraní a jiných věcí. Toto darovali klášteru, který stál nedaleko na okraji lesa, a stařenka ty poklady do kláštera následovala, aby tam dožila v klidu.


ešek si vzal tolik zlata, kolik se mu vešlo do torny, ale lovec se ho nechtěl ani dotknout. Nyní vandrovali ti dva dál a kolem večera přišli k hlavnímu městu království. Ale brána byla zavřená, obrátili tedy do nejbližší vsi a tam se ubytovali v hostinci. Když se Lešek druhého rána probudil a chtěl svého kamaráda taky probudit, byl onen pryč, ani svůj účet nezaplatil. „No to je dobře, že jsem se takového lumpa zbavil.“ řekl si Lešek, hostinskému vše zaplatil a rázoval si to k městu.


městské bráně se před ním postavili strážci do pozoru a důstojník zvolal: „K poctě zbraň!“ „Ten se asi kouknul na dno sklenice hned po ránu!“ pomyslil si švec a šel ke královskému zámku.


u královské straže vyskočili, postavily se do pozoru a důstojník zvolal: „K poctě zbraň!“ Švec přistoupil k důstojníkovi a zeptal se ho překvapeně: „Co to tropíte za hlouposti? Já jsem jen obyčejný švec a jdu se ke králi poptat po službě.“ „Ano, mám vás, Vaše Excelence, ihned uvést k Jeho Veličenstvu.“ řekl důstojník Švec potřásl hlavou, pokrčil rameny a pomyslil si: „Jsou ti vojáci všichni potřeštění.“


rál byl k Leškovi nade vše milostivý, ptal se ho, jak se jmenuje, odkud pochází a co umí. Švec mu vyprávěl vše do posledního puntíku. „Poznal bys toho svého vykutáleného kamaráda lovce, kdybys ho zase viděl?“ „Toho hoška bych z řady tisíce jiných vytáhnul!“ Tu král odešel do vedlejší komnaty a za malou chvíli dovnitř vstoupil lovec. „Tak tady jsi, ty zbabělče!“ zvolal Lešek: „Ty jsi mi pěkný ptáček, ale já jsem králi všechno vypověděl a on tě jistě řádně vypeskuje!“ „Pomalu, pomalu, příteli.“ řekl lovec a rozepnul kabát, stáhnul si klobouk a tu ubohý švec uviděl, že je to sám král.


ešek byl strachem celý ochromený, ale král jej uklidnil a zakázal mu cokoliv o tom, co se bylo stalo, povídat. Pak ho poslal jako plukovníka k regimentu, u kterého byl krejčík Mates šikovatelem.


u počkej, hošku, teď si to odskáčeš!“ Pomyslel si plukovník, když poprvé ve své nádherné uniformě a s kloboukem s dlouhými péry jel kolem svého regimentu a zahlédl v řadě i šikovatele, svého starého kamaráda krejčíka. Jak často nyní exercírku prováděli, vždy si plukovník něco na šikovateli našel. Jednou nebyla postroj dost dobře vycíděná, šavle ostrá, kabát čistý, a tak pršely na šikovatele od rána do večera tituly jako hlava skopová, špinavec a lenoch a jiné. Odvážil-li se Mates odmlouvat nebo se omlouvat, tu dostal basu za odmlouvání nebo neslužebné chování. Mlčel-li ale při těch výčitkách, tu byl prohlášen za zatvrzelého a bůh ví, jak jinak nazýván, zkrátka ubohý krejčík neudělal nikdy nic pořádně a mohl to ložit, jak byl chtěl, a tak byl den ze dne zoufalejší.


a nějaký čas byl Mates pojednou předvolán k plukovníkovi. Ten se ho zeptal: „Poznáváš mne?“ Ale šikovatel nevěděl, co říci. Když řekne ano, potom lže a to se nehodí, ale když řekne ne, což byla pravda, to se hodí právě tak málo. Nakonec se rozhodl raději říci pravdu, protože to přece jen bude lepší a řekl: „Ne.“ „Potom ti mohu říci, kdo jsem.“ řekl plukovník: „Já jsem tvůj starý kamarád švec Lešek. Myslím, že teď jsi už moudřejší a tvoje pýcha a chlubivost tě už přešly. Jako odměnu za to přestálé příkoří tě jmenuji vrchním šikovatelem.“


d toho času se již krejčík Mates nikdy planě nevychloubal, ale také si už ve své vojenské kariéře nepolepšil.


ato švec Lešek nakonec zemřel jako polní maršál
Doporučuji:
Kostkované pohádky Dády Kostkové