A B C D E F G H CH I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z

A
Anežka ve skále
Arcilhář
Arcimág a jeho sluha
B
Baron Prášil
Bělouš a vraník
Bílý had
Bratříček a sestřička
Bratříček, sestřička a tři psi
Brémští muzikanti
Bubeník
C
Čas slonů
Cikánská princezna
Čarodějův učeň
Čertův ukoptěný bratr
D
Divodějný strom
Dlouhý, Široký a Bystrozraký
Drakobijce
Dvanáctero bratrů
Dvanáctero lovců
E
Eletka a Žárováček
F
G
Gilgameš a Agga z Kiše
Gudrun
H
Havránka
Holínky z buvolí kůže
Honza Ježek
Honza silák
Honzíček a Grétička
Husopaska
Husopasky pláčou perly
Ch
Chlapec a had
Chytrá hloupost
Chytrá selská dcerka
Chytrý Martin
I
Ilja Muromec
J
Jak dva vandrovali
Jak Honza ke štěstí přišel
Jak ke štěstí skrze šest služebníků přišel
Jak se narodila pohádka
Jalovec
Jednoočka, dvouočka a tříočka
Jorinda a Joringel
K
Kmotřička smrt
Kohout se zlatým peřím
Kosmáček
Košile, meč a prsten
Kouzelná loď
Kouzelná torna, klobouk a roh
Kouzelný kůň
Kouzelný strom
Král Drozdí Brada
Královská hádanka
Královský syn a Ďáblova dcera
Krejčík a tři psi
Křišťálová koule
Kupecký syn a princezna
L
Labutí panna
Lesní chaloupka
Liška a vrána
Locika
Loupežnická jeskyně
M
Martin a velryba
Medvědí kůže
Modrá lucerna
N
Nebeská svatba
Nejkrásnější nevěsta
Nejmilejší Roland
Nemocný král a jeho tři synové
O
O muži bez srdce
O panně Mahuleně
O pejskovi a kočičce, jak si myli podlahu
O princezně která všechno viděla
O princi, který se ničeho nebál
O pyšné noční košilce
O rybáři a jeho ženě
O silném Honzovi
O statečném krejčíkovi
O věrném Janovi
O zlaté huse
O zlatém ptáku
Obr Paleček
Obrobijce
Obušku, z pytle ven!
Oslíček
Osmnáctero vojáků
O Myšince a splněných přáních
P
Paní Holle
Pasáček zajíců
Pidivousek
Poctivý Petr a jeho falešní bratři
Podivuhodná řemesla
Podivuhodný pták
Pohádka o jednom, co se učil bát
Poletuška
Polovina všeho
Popelka
Pravá nevěsta
Princezna a víla
Princezna Trina
Princezna z Ohňového zámku
Princezna ze Rmutného dolu
Ptačí král
Putování k ptáku Nohovi
Q
R
Rumpelniček
Řeznický tovaryš
S
Sedmikráska
Štestí a neštěstí
Šediváček
Šest služebníků
Šestero labutí
Šestka táhne světem
Šípková Růženka
Špatní kamarádi
Sedmero krkavců
Silák Vilík s tisícerem stigmat
Smíšek Ferdinand a zlatý jelen
Sněženka a Růženka
Sněhurka
Spanilá Růžička
T
Tři bratři
Tři chlapíci a obr
Trylkující a hopkající skřivánek
Tři hadí lístky
Tři hejkálkové
Tři královské děti
Tři labutě
Tři pírka
Tři přadleny
U
Uhlířský princ
V
V lese žijí čarodějnice
Víla na rybníce
Včelí královna
Věrná žena
Vřeteno, člunek a jehla
Vychytralý provazník
W
X
Y
Z
Žabí král
Žabí král, aneb železný Jindřich
Ze života polního šneka Ferdy
Živá voda
Zlaté království
Zlatovlásek
Zlatovláskové
Zlatý jelen

Tři královské děti


 
Johann Wolf



eden král měl syna, který měl věk zrovna na ženění, ale nechtěl žádnou z nabízených princezen, nýbrž ženu ke svému zalíbení, a proto putoval zemí sem a tam a nechal si předvést všechny dívky. Mezi všemi se Bratslavovi nelíbila žádná víc, než jedna selská dcerka, které říkali Marie. Když se však o ni u jejích rodičů ucházel, řekl mu otec bez okolků, že dcerku nedostane, neboť ona je jejich jedinou oporou ve stáří. Tu pravil královský syn, že pokud není dále jiná překážka, že se o ně rád postará a dá jim tolik peněz, aby mohli žít v dostatku. To udělal a tím byla celá věc vyřízena. Nyní Bratslav posadil Marii do kočáru a vezl ji do penzionátu pro šlechtičny, kde se měla vyučit všemu, co princezny potřebují, a když všechno uměla, tak ji opět vyzvednul a oženil se s ní. Ale královské matce nebyla Marie po chuti a tato zlá a pyšná žena se všemi způsoby snažila ubohé královničce ublížit a v očích jejího muže ji snížit, což se jí ale dlouhý čas nedařilo.


o nějakém čase Marie porodila krásné děvčátko. Král Bratslav byl zrovna na lovu, královna tedy podplatila porodní bábu a děvčátko Marii vzala, králi však řekla, že to byl tak ohavný zmetek, že na něj nemohl žádný člověk popatřit bez odporu, a proto ho nechala ihned zahrabat. Ubohé děvčátko ty zlolajné ženy položily do truhličky a hodily do potoka a ono plavalo pryč a stále dál a dál, dokud nepřiplavalo do blízkosti jednoho mlýna. Mlynářka stála u okna, uviděla truhličku a zavolala svého muže, aby ji vytáhnul z vody a podíval se, co v ní je. Tak on učinil a od srdce se zaradoval, když uvnitř našel krásné děvčátko, a protože sami žádné děti neměli, řekl mlynář své ženě: „Jaké by to asi bylo, kdybychom si vzali tu děvenku za svou?“ „Zrovna jsem na to myslela.“ odvětila žena a tak udělali a o dívenku se starali, jako by to bylo jejich vlastní dítě, i dali jí jméno Dobromila.


arie se nad svým neštěstím velmi trápila a také král Bratslav byl velmi smutný, ale brzy se jejich smutek proměnil ve velkou radost, když Marie jednoho dne poznala, že ji Bůh požehnal dalším dítětem. Když to zlá tchýně slyšela, velmi se zlobila a každý den krále posílala na lov. Tak se stalo, že když nebyl Bratslav opět doma, přinesl čáp děťátko a stařena lehce krále obelhala a dala mu na vědomost, že Marie poznova porodila zmetka, který vyhlížel ještě hrůzněji než ten prvý. Ale to dítě bylo opět děvčátko a ona s ním udělala, co s tím prvním, položila ho do truhličky a hodila do potoka. A ono plavalo až k mlýnu a těmi dobrými lidmi bylo též srdečně přivítáno jako Dobromilina sestřička i dali jí jméno Dobroslava.


olest, kterou cítili Bratslav a Marie se nedá slovy vypsat. Plakali dnem i nocí, až si málem oči vyplakali. A sotva měli nějakou radost, když se objevila nová naděje, že by jim mělo být dopřáno další dítě. A to bylo také dobře, že se na ně ani netěšili, neboť ta zlá královna matka byla jako už dvakráte rychle po ruce a krásného chlapečka, kterého Marie porodila, vyměnila za zmetka, který toho času opravdu přišel na svět dole ve městě. Když král Bratslav toho zmetka viděl, strašlivě se rozhněval a řekl, že už více nechce o Marii ani slyšet a více ji nechce vidět.


u zlá královna matka triumfovala a skákala radostí, až se její staré kosti třásly. Ale ten chlapec se ubíral touž cestou jako jeho dvě sestřičky, doplaval k mlýnu a byl přijat stejně radostně jako ony i dali mu jméno Blahomil. Vyrůstal se sestřičkami a byl z něj krásný hoch a zůstal v mlýně, dokud mu nebylo patnáct let.


u se událo, že jednoho dne jela královna matka kolem mlýna a když Blahomila i obě dívky viděla, přišlo jí to dost podivné. Vystoupila ze svého kočáru, vešla do mlýna a vyptávala se mlynáře, zda jsou to jeho děti. „Ne,“ řekl mlynář: „Bůh mi je poslal po vodě.“ A pak jí vyprávěl ten celý příběh, ukázal jí také ty truhličky, které byl z vody tenkráte opatrně vylovil. Tu stará královna poznala, že ty děti jsou královské a řekla mlynáři, že ty tři děti musí zabít, jestli ne, pak zemře on sám. Mlynář slíbil, že to udělá, ale neudělal, nýbrž vše dětem řekl a dal jim svého jediného osla, aby na něm mohly uniknout. Tak se děti následujícího dne s pláčem rozloučily, Blahomil si sednul na osla a sestřičky se posadily do dvou košů, které měl osel uvázané po stranách.


ak královské děti vytáhly do světa. Když byli pár dnů na cestě, přišly do jednoho lesa a šly jím sotva několik hodin dovnitř, tu uviděly na cestě ležet knížku. Blahomil ji zvednul a přečetl si první stranu. Tu se před ním zdvihnula velká černá mlha a když zmizela, stál tu nějaký duch, který se ptal: „Co poroučí můj pán a vládce?“ Zpočátku se sourozenci nemálo vylekali, ale brzy se z úleku vzpamatovali a Blahomil řekl: „Postav nám krásný zámek a dovnitř nanos vše, co do takového zámku patří.“ Tu se poznova zvedla mlha a když zmizela, stál tam překrásný zámek s nádhernými zahradami, sloužící pospíchali ven, aby pozdravili Blahomila a sestřičky jako své nové pány. Děti vstoupily dovnitř a tam vám byla všechno tak krásné, nic krásnějšího si ani nemohly přát.


dyž stará královna slyšela o zámku tří sourozenců, převlékla se a plížila se tam, aby si je prohlédla. Ihned děti poznala a nechala si předvést mlynáře. Ten ovšem setrval u své lži, ale nic mu to nepomohlo, nakonec se musel přiznat a od toho okamžiku neměla královna matka žádného klidu. Myslela dnem i nocí na úklad, kterým by ty děti mohla přivést do neštěstí, neboť se bála, že by její zrada na synovi mohla po ten čas, po který budou na živu, vyjít na světlo Boží, Jednoho dne si natáhla žebrácky šat a vydala se na zámek. Když jí sourozenci dali bohatou almužnu, řekla, že mají sice vše, co jen si člověk může přát, ale ještě jim chybí jediné a je opravdu velká škoda, že to nemají. A oni se ptali, co by to mělo být? Tu stařena řekla: „Větvička ze stromu se zlatým ovocem. Když ji ve vaší zahradě zasadíte, vyroste z ní rychle strom a bude zrovna tak nésti zlaté ovoce.“ Tu se sourozenci uradili, že by tu větvičku mohli získat, a tak bylo rozhodnuto, že Blahomil se vydá do světa, aby ji přinesl.


louho hoch putoval ze země do země, dokud nepřišel k zahradě, ve které rostl zlatý strom. Tu k němu přišel nějaký stařík a zeptal se, copak si přeje. „Chci jen jednu větvičku ze stromu se zlatým ovocem.“ odvětil Blahomil. „Radím ti, abys to nedělal,“ řekl mužík: „neboť je to velmi nebezpečné. Budou se na tebe sápat a volat roztodivné přízraky a pokud se jen jednou ohlédneš, tu se proměníš v solný sloup.“ „To neudělám, dám si přece pozor.“ řekl Blahomil a vstoupil do zahrady. Šel rovnou ke stromu se zlatým ovocem a ulomil jednu větvičku. Byl skoro venku ze zahrady, když za ním někdo zavolal a chytil ho za kabát. Blahomil se ohlédnul, kdo by to tak mohl být, ale v tom okamžiku z něj byl solný sloup.


dyž byl hoch již nějaký čas pryč, přišla opět královna matka v podobě žebračky a dívenkám pravila: „Tomu krásnému zámku nechybí nic než mluvící pták a je to opravdu škoda, že ho nemáte.“ „A kdepak bychom ho našly?“ zeptaly se sestry. „V zahradě, kde roste strom se zlatým ovocem.“ řekla stařena. Tu pravila Dobromila: „Já toho ptáka přinesu a hned se také podívám, kde je náš bratr.“ Vydala se na cestu a přišla rovněž k té zahradě. Tu se objevil ten šedivý mužík a ptal se jí, copak si přeje. „Chci si odtud odnést mluvícího ptáka,“ odvětila Dobromila: „a také se podívat, co dělá můj bratr.“ „Nepokoušej se o to,“ řekl mužík: „a zůstaň raději tu venku, je to velmi nebezpečné, neboť jestli se na zpáteční cestě jen jedinkrát ohlédneš, bude z tebe jako z tvého bratra solný sloup.“ „Já si na sebe dám pozor.“ pravila Dobromila a vešla do zahrady. Tam ulomila větvičku za zlatého stromu a vzala mluvícího ptáka, který visel vedle v kleci. Ale když byla skoro u branky, někdo na ní zavolal, rovnou jakoby to byl její bratr, a ona něco zapomněla. Dobromila se ohlédla a rázem z ní byl solný sloup, který stál vedle bratra.


o vám byla radosti, když královna matka zvěděla, že se Blahomil ani Dobromila nevrátili. Šla k nejmladší sestře převlečena za žebračku, obdivovala zámek a pak pravila: „Nechybí tu opravdu nic, jen prýštící voda, která prýští z opravdu průzračného pramene.“ „Kde člověk najde prýštící vodu?“ zeptala se Dobroslava a ta zlovolná žena ji odvětila: „V zahradě, kde roste strom se zlatým ovocem a bydlí mluvící pták.“ Tu si Dobroslava pomyslila, že takovou prýštící vodu musí mít a také se muže zbavit starostí, neboť by se mohla dozvědět, kde zůstávají její bratr a sestra. I vydala se rychle na cestu a po dlouhém putování došla k zahradě. Tam našla mužíka, který ji zapřísahal a varoval, aby nechodila dovnitř, neboť nevyjde už ven, a povede se jí tak, jak se vedlo bratrovi a sestře.


le když si stála na svém, mužík řekl, že se nesmí nechat svést a ohlédnout se. Pokud ale bude mít prýštící vodu, potom s ní musí oba ty solné sloupy, které stojí u východu ze zahrady, postříkat, neboť jsou to její sourozenci. Dobroslava vešla do zahrady a našla pramen, ze kterého prýštila voda a ona si naplnila dvě láhve a nenechala se vylekat, když to kolem ní křičelo, vylo a bručelo, jako by se čerti v pekle ženili. Šla klidně a statečně zpět a vylila jednu láhev prýštící vody na solné sloupy a ty se v tu ránu proměnily v její sourozence; a pak spolu běželi ven ze zahrady. Teď byla radost převeliká! Královské děti byly opět spolu a k tomu měly všechno, co si přály, větvičku ze stromu se zlatým ovocem, mluvícího ptáka i prýštící vodu.


ětvička vyrostla během noci v překrásný strom, v jejích větvích seděl ten mluvící pták a u jeho nohou prýštila voda, člověk nic krásnějšího neviděl. Věhlas toho nádherného zámku tří sourozenců se nesl krajem, až konečně dospěl k uším samotného krále Bratslava. Také on uslyšel o těch třech podivuhodnostech, které princezny přinesly z daleké ciziny a byl velmi zvědavý, takže nasedl na koně a jel rovnou na zámek. Sourozenci ho poručili přátelsky uvítat a chtěli ho ihned provést zámkem, ale král se nemohl nasytit pohledu na ně. Bylo mu s nimi tak dobře, jako už dlouho ne, nemyslil jinak, než je musí přitisknout na srdce a políbit. Zeptal se: „Řekněte mi, odkud jste a kdo jsou vaši rodiče?“ „My jsme doma ve mlýně a mlynářské děti.“ řekli sourozenci, ale tu se mluvící pták jal křičet: „Žádné mlynářské děti, královské děti!“ a vyprávěl králi vše po pořádku. Člověk si dokáže představit, jak tím byli král i sourozenci překvapeni a jaká z toho pošla radost. Na místě byl přistaven kočár a všichni jeli k těm poctivým mlynářským lidem a ptali se, odkud ty tři děti pocházejí.


počátku nechtěl rybář s pravdou ven, a řekl, že jsou to jeho děti, ale když mu král dal na srozuměnou, že už byl zpraven, tu mu mlynář ozřejmil, jak je vylovil z vody a jak mu stará královna poručila, aby je zabil, jmenoval také den i hodinu, kdy ty tři truhličky dorazily do mlýna. S tím ještě nespokojen nechal král do mlýna předvést tu porodní bábu, neboť by rád slyšel, že v té hře byl někdo jiný než jeho vlastní matka. Ale také porodní bába vyprávěla vše tak, jak už vypověděl mluvící pták, a tak Bratslav už neměl žádnou pochybnost.


evřel své děti ještě jednou na srdci a odjel pryč s tím poručením, že se mají na zámku se objevit následujícího dne. Doma Bratslav poručil přichystat velkou hostinu, pak spěchal tajně k ubohé Marii, která po celou tu dobu žila opuštěná na nejvzdálenějším konci královské zahrady v malé chaloupce. V slzách ji prosil o odpuštění za všechno to bezpráví, kterého se na ní dopustil a vyprávěl jí celý příběh. Byl to úplný zázrak, že ta dobrá žena samou radostí neumřela, když ji tak náhle z jejího nešťastném osamocení vytrhnulo tak obrovské štěstí, že svého muže i své děti pojednou dostala zpět.


ásledujícího dne, když hosté právě seděli u stolu, král Bratslav se zeptal: „Co myslíte, co si zaslouží ti tři sourozenci za to, když si o svojí újmě a bez mého svolení vystavěli tak krásný zámek?“ Tu hned královnu napadlo: „Ať je hodí do vařícího oleje!“ Tu se otevřely dveře a dovnitř vstoupila Marie, na hlavě měla královskou korunu a za ruku vedla Dobromilu a Dobroslavu a Blahomil je následoval. Všichni byli nádherně oděni a jejich krása zářila. Král je políbil a hostům vyprávěl, jak se to vše událo. Potom řekl: „Tu smrt, kterou pro ně zamýšlela, má zakusit ta, která se ke mně zachovala tak zrádně a s mými bližními tak zle zamýšlela.“ Tu vyskočili vojáci a zlou královnu popadli, ale Marie a děti prosili krále Bratslava tak dlouho, dokud ji nedaroval život a nechal ji jen uvrhnout do žaláře, kde měla sedět až do smrti.


šichni od těch časů žili v radosti, míru a štěstí a celá královská rodina byla jedno srdce a jedna duše
Doporučuji:
Kostkované pohádky Dády Kostkové