A B C D E F G H CH I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z

A
Anežka ve skále
Arcilhář
Arcimág a jeho sluha
B
Baron Prášil
Bělouš a vraník
Bílý had
Bratříček a sestřička
Bratříček, sestřička a tři psi
Brémští muzikanti
Bubeník
C
Čas slonů
Cikánská princezna
Čarodějův učeň
Čertův ukoptěný bratr
D
Divodějný strom
Dlouhý, Široký a Bystrozraký
Drakobijce
Dvanáctero bratrů
Dvanáctero lovců
E
Eletka a Žárováček
F
G
Gilgameš a Agga z Kiše
Gudrun
H
Havránka
Holínky z buvolí kůže
Honza Ježek
Honza silák
Honzíček a Grétička
Husopaska
Husopasky pláčou perly
Ch
Chlapec a had
Chytrá hloupost
Chytrá selská dcerka
Chytrý Martin
I
Ilja Muromec
J
Jak dva vandrovali
Jak Honza ke štěstí přišel
Jak ke štěstí skrze šest služebníků přišel
Jak se narodila pohádka
Jalovec
Jednoočka, dvouočka a tříočka
Jorinda a Joringel
K
Kmotřička smrt
Kohout se zlatým peřím
Kosmáček
Košile, meč a prsten
Kouzelná loď
Kouzelná torna, klobouk a roh
Kouzelný kůň
Kouzelný strom
Král Drozdí Brada
Královská hádanka
Královský syn a Ďáblova dcera
Krejčík a tři psi
Křišťálová koule
Kupecký syn a princezna
L
Labutí panna
Lesní chaloupka
Liška a vrána
Locika
Loupežnická jeskyně
M
Martin a velryba
Medvědí kůže
Modrá lucerna
N
Nebeská svatba
Nejkrásnější nevěsta
Nejmilejší Roland
Nemocný král a jeho tři synové
O
O muži bez srdce
O panně Mahuleně
O pejskovi a kočičce, jak si myli podlahu
O princezně která všechno viděla
O princi, který se ničeho nebál
O pyšné noční košilce
O rybáři a jeho ženě
O silném Honzovi
O statečném krejčíkovi
O věrném Janovi
O zlaté huse
O zlatém ptáku
Obr Paleček
Obrobijce
Obušku, z pytle ven!
Oslíček
Osmnáctero vojáků
O Myšince a splněných přáních
P
Paní Holle
Pasáček zajíců
Pidivousek
Poctivý Petr a jeho falešní bratři
Podivuhodná řemesla
Podivuhodný pták
Pohádka o jednom, co se učil bát
Poletuška
Polovina všeho
Popelka
Pravá nevěsta
Princezna a víla
Princezna Trina
Princezna z Ohňového zámku
Princezna ze Rmutného dolu
Ptačí král
Putování k ptáku Nohovi
Q
R
Rumpelniček
Řeznický tovaryš
S
Sedmikráska
Štestí a neštěstí
Šediváček
Šest služebníků
Šestero labutí
Šestka táhne světem
Šípková Růženka
Špatní kamarádi
Sedmero krkavců
Silák Vilík s tisícerem stigmat
Smíšek Ferdinand a zlatý jelen
Sněženka a Růženka
Sněhurka
Spanilá Růžička
T
Tři bratři
Tři chlapíci a obr
Trylkující a hopkající skřivánek
Tři hadí lístky
Tři hejkálkové
Tři královské děti
Tři labutě
Tři pírka
Tři přadleny
U
Uhlířský princ
V
V lese žijí čarodějnice
Víla na rybníce
Včelí královna
Věrná žena
Vřeteno, člunek a jehla
Vychytralý provazník
W
X
Y
Z
Žabí král
Žabí král, aneb železný Jindřich
Ze života polního šneka Ferdy
Živá voda
Zlaté království
Zlatovlásek
Zlatovláskové
Zlatý jelen

Tři labutě


 
Anonym



ednomu lovci zemřela jeho mladá žena rok po svatbě, což ho velmi zarmoutilo. Když osamělý Eberhard procházel světnicemi, komorami a kuchyní, připadalo mu, že musí každou chvíli potkat svoji milovanou ženu, a protože tímto způsobem se myšlenek na ni nemohl zbavit, více se doma nezdržoval, a tak se celé dny toulal lesem sem a tam. Eberhard dobře věděl, že nedokáže zůstat sám, že se musí znova oženit, ale dělal si velkou starost a byl zoufalý z toho, zda jednoho dne vůbec najde ženu, kterou by mohl milovat tak jako tu první.


dyž si jednoho dne opět celý zamyšlený vyšel a kráčel hloub a hloub do lesa, přišel pojednou k malé, slámou pokryté chýši. Vstoupil dovnitř a našel tam starce, který seděl u stolu skloněný nad knihou a četl. Stařec ho přátelsky pozdravil a zeptal se, co ho do jeho lesní chýše přivedlo. Tu mu lovec Eberhard vyprávěl o svém hoři, že ztratil ženu a žije sám a neví, zda bude ještě někdy šťastný. „Od toho žalu ti mohu pomoci.“ řekl stařec: „Za malou chvíli sem přiletí tři bílé labutě a usednou tady opodál mé chýše. Potom poletí k rybníku a dříve než vstoupí do vody, odloží svoje labutí šaty a nechají je ležet na břehu. Zatímco budou plavat v jezeře, ty se tam tajně přiblížíš, jeden z těch labutích oděvů vezmeš a přijdeš s ním sem.“


otva to stařec vypověděl, tři sněhobílé labutě byly tu, chvíli si odpočaly a pak se vydaly k nedalekému rybníku. Když si odložily labutí šaty, proměnily se v tři překrásné panny, vstoupily do vody a plavaly daleko po jezeře. Tu se tam připlížil Eberhard, potají vzal šaty jedné z labutí a přinesl je starci do chýše. Mezitím labutí panny vystoupily opět na břeh. Ale jen dvě našly svoje labutí šaty a mohly se opět proměnit v labutě, ta třetí musela k lesní chýši a lovce, který ji vzal šaty, následovat do jeho domu. Tam se jí ovšem velmi zalíbilo, a tak u něj zůstala a brzy se stala jeho milovanou ženou. Ale tenkráte, dříve než se Eberhard se starcem v lesní chýši rozloučil, tento ho nabádal, aby ty labutí šaty dobře ukryl. „To bude moje první, až přijdu domů a budu je opatrovat tak dobře, že je žádné lidské oči neuzří!“ sliboval mu lovec.


tak žil Eberhard mnoho let spokojeně a šťastně se svojí ženou a třemi dětmi, které mu porodila. Avšak jednoho rána, když odešel jako vždy do lesa, nechal nerozvážně v truhle, kde byly ukryty labutí šaty, vězet klíč. Tam našla jeho žena to, co už dávno hledala; vzpomněla si na ty chvíle, které trávila se sestrami, natáhnula si peří a jako labuť uletěla, daleko předaleko přes hluboký les. Když Eberhard přišel večer domů, jeho žena tam nebyla. Mohl hledat a volat, jak dlouho chtěl, nemohl ji nikde nalézt a taky jeho děti nevěděly, kam matka šla.


ak se lovec vydal do hloubi lesa, aby našel toho starce a vypověděl mu o svém novém neštěstí. „Ty labutí šaty jsi nechránil dobře.“ řekl stařec: „Našla je a uletěla.“ „Ach,“ řekl Eberhard: „už není více žádná naděje, že bych ji mohl získat zpět?“ „Naděje tu je,“ řekl stařec: „ale je to velmi nebezpečné, mohlo by tě to snadno stát život.“ „K čemu je mi život bez mé milované ženy?“ zvolal lovec. „Dobrá,“ řekl stařec: „pomoc ti neodřeknu; nejprve se musíš pokusit dostat na zámek, kde tvoje žena nyní žije. A to se ti nejlépe podaří takto. Mají tam ve stáji pár oslů, kteří každý den scházejí dolů do údolí do mlýna, aby přinesli mouku. Jdi proto k mlynáři a popros ho, aby tě ukryl v jednom z těch pytlů a ten pak naložil na osla. Až budeš na zámku, máš na půl vyhráno, to ostatní se pak dozvíš od své ženy.“


berhard starci ze srdce poděkoval a vydal se do mlýna. Za malý poplatek ho mlynář rád ukryl do jednoho pytle na mouku, a tak se dostal nezraněn na zádech jednoho osla na nádvoří zámku. Tam pak pacholek složil pytel do kouta opodál vchodu do zámecké budovy. Když se setmělo a dvůr ztichnul, tu si Eberhard pomyslil, že by se mohl nepozorovaně vyplížit z pytle ven. Opatrně vylezl a padnul rovnou k nohám své ženy. Ona totiž ten pytel viděla z okna a zrovna si ho chtěla prohlédnout, co je to za podivuhodnost. Jak se zaradovala, když zcela nečekaně uviděla svého muže! I Eberhard byl přešťastný, sevřel ji v náručí a políbil. „Milovaná ženo,“ prosil ji: „pojď se mnou zpět k našim dětem.“ „Jak ráda bych to učinila,“ řekla: „ale to nepůjde jen tak lehce. Dříve než spolu budeme moci zase šťastně žít, musíš porazit tři draky z tohoto zámku. Tři dny po sobě k tobě budou přicházet v rozličných podobách a soužit tě a útočit na tebe. Řekneš-li však jedno jediné slůvko, tak je s tebou veta! Když to ale vydržíš a nevydáš ani hlásku, nebudou ti moci nic učinit a já budu volná a navěky tvoje.“ „Buď bez obav, má milá,“ řekl Eberhard plný radosti a naděje: „láska k tobě mi dává sílu, ti strašliví drakové mi nic neučiní.“


rvního dne se k Eberhardovi připlazili tři obrovští hadi a ovinuli mu nohy i tělo, že se nemohl ani pohnout. Syčeli na něj, koulejíc planoucíma zlýma očima, a hrozili mu jedovatými zuby. Protože se ale nic nebál, nevydal ze sebe ani hlásku, a snášel to, neměli nad ním žádné moci, nakonec ho nechali být a zmizeli.


ruhého dne přiskákaly tři obrovské ropuchy a plivali na Eberharda ohnivé koule. Ačkoliv tohle utrpení nebylo k vydržení, sebral všechnu svoji sílu a všechnu tu bolest mlčky snášel. Tak musely nakonec i ty tři ropuchy v tom mučení ustat a zmizet.


řetího dne se na něj osopili tři strašliví okřídlení draci a brali ho do svých doširoka rozevřených chřtánů. Tu mu bylo horko a úzko, a tak myslil, že to trápení a utrpení dále nedokáže snášet a musí začít hlasitě křičet. Ale s lásky ke své ženě to přece jen vydržel.


když byla i ta třetí zkouška u konce, stály před ním pojednou na místě těch strašlivých draků tři krásné ženy. To byly ty tři zakleté labutí panny, které šťastný Eberhard nyní vysvobodil. Měl opět svoji milovanou ženu a ta plakala radostí, když opět uviděla svoje milované děti.


ůstali na zámku a nechali u sebe i ty dvě sestry a žili v míru a pokoji až do konce svých dní
Doporučuji:
Kostkované pohádky Dády Kostkové