A B C D E F G H CH I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z

A
Anežka ve skále
Arcilhář
Arcimág a jeho sluha
B
Baron Prášil
Bělouš a vraník
Bílý had
Bratříček a sestřička
Bratříček, sestřička a tři psi
Brémští muzikanti
Bubeník
C
Čas slonů
Cikánská princezna
Čarodějův učeň
Čertův ukoptěný bratr
D
Divodějný strom
Dlouhý, Široký a Bystrozraký
Drakobijce
Dvanáctero bratrů
Dvanáctero lovců
E
Eletka a Žárováček
F
G
Gilgameš a Agga z Kiše
Gudrun
H
Havránka
Holínky z buvolí kůže
Honza Ježek
Honza silák
Honzíček a Grétička
Husopaska
Husopasky pláčou perly
Ch
Chlapec a had
Chytrá hloupost
Chytrá selská dcerka
Chytrý Martin
I
Ilja Muromec
J
Jak dva vandrovali
Jak Honza ke štěstí přišel
Jak ke štěstí skrze šest služebníků přišel
Jak se narodila pohádka
Jalovec
Jednoočka, dvouočka a tříočka
Jorinda a Joringel
K
Kmotřička smrt
Kohout se zlatým peřím
Kosmáček
Košile, meč a prsten
Kouzelná loď
Kouzelná torna, klobouk a roh
Kouzelný kůň
Kouzelný strom
Král Drozdí Brada
Královská hádanka
Královský syn a Ďáblova dcera
Krejčík a tři psi
Křišťálová koule
Kupecký syn a princezna
L
Labutí panna
Lesní chaloupka
Liška a vrána
Locika
Loupežnická jeskyně
M
Martin a velryba
Medvědí kůže
Modrá lucerna
N
Nebeská svatba
Nejkrásnější nevěsta
Nejmilejší Roland
Nemocný král a jeho tři synové
O
O muži bez srdce
O panně Mahuleně
O pejskovi a kočičce, jak si myli podlahu
O princezně která všechno viděla
O princi, který se ničeho nebál
O pyšné noční košilce
O rybáři a jeho ženě
O silném Honzovi
O statečném krejčíkovi
O věrném Janovi
O zlaté huse
O zlatém ptáku
Obr Paleček
Obrobijce
Obušku, z pytle ven!
Oslíček
Osmnáctero vojáků
O Myšince a splněných přáních
P
Paní Holle
Pasáček zajíců
Pidivousek
Poctivý Petr a jeho falešní bratři
Podivuhodná řemesla
Podivuhodný pták
Pohádka o jednom, co se učil bát
Poletuška
Polovina všeho
Popelka
Pravá nevěsta
Princezna a víla
Princezna Trina
Princezna z Ohňového zámku
Princezna ze Rmutného dolu
Ptačí král
Putování k ptáku Nohovi
Q
R
Rumpelniček
Řeznický tovaryš
S
Sedmikráska
Štestí a neštěstí
Šediváček
Šest služebníků
Šestero labutí
Šestka táhne světem
Šípková Růženka
Špatní kamarádi
Sedmero krkavců
Silák Vilík s tisícerem stigmat
Smíšek Ferdinand a zlatý jelen
Sněženka a Růženka
Sněhurka
Spanilá Růžička
T
Tři bratři
Tři chlapíci a obr
Trylkující a hopkající skřivánek
Tři hadí lístky
Tři hejkálkové
Tři královské děti
Tři labutě
Tři pírka
Tři přadleny
U
Uhlířský princ
V
V lese žijí čarodějnice
Víla na rybníce
Včelí královna
Věrná žena
Vřeteno, člunek a jehla
Vychytralý provazník
W
X
Y
Z
Žabí král
Žabí král, aneb železný Jindřich
Ze života polního šneka Ferdy
Živá voda
Zlaté království
Zlatovlásek
Zlatovláskové
Zlatý jelen

V lese žijí čarodějnice

Jela jednou jedna chudá děvečka se svým panstvem skrze hluboký les, a když uprostřed byli, vrhli se na ně z houštin loupežníci a zabili, koho byli nalezli. Byli pobiti všichni kromě Bodrušky, která ze strachu vyskočila z kočáru a ukryla se za jedním stromem.
Když loupežníci se svou kořistí odjeli, vylezla ven a uviděla celé to krveprolití a jala se hořce plakat:
„Co si já ubohá nyní počnu? Ani nevím, jak se z toho lesa dostat ven, není tu široko daleko živáčka, musím tu bídně zahynout.“
Chodila sem tam a hledala cestu, ale nemohla žádnou nalézt.
Když nastal večer, sedla si pod jeden strom, poručila se Bohu a chtěla tu zůstat sedět a nikam dál nejít, i kdyby se stalo, co by chtělo.
přiletěl sněhobílý holoubek a měl v zobáčku malý zlatý klíček Ale neuběhla dlouhá chvíle, přiletěl sněhobílý holoubek a měl v zobáčku malý zlatý klíček. Ten klíček ji položil do ruky a řekl:
„Vidíš ten velký strom? Na něm je malý zámek, ten otevřeš tímto klíčkem a najdeš uvnitř dost jídla a hlad tě nebude už sužovat.“
Bodruška šla k tomu stromu a otevřela jej, našla uvnitř mističku mléka a bílý chléb, který si nadrobila, takže se dosyta najedla. Když byla najedena, řekla:
„Nyní je čas, kdy slepice do kurníku zalétají, já jsem tak unavená, taky bych si byla do postele lehla.“
Tu přiletěl opět sněhobílý holoubek, nesl v zobáčku jiný zlatý klíček a řekl:
„Otevři ten strom tady a najdeš postýlku.“
Tak jej otevřela a našla krásnou, měkkou postýlku, tu poděkovala Bohu a poprosila jej, aby ji v noci opatroval, položila se a usnula.
Druhého dne ráno zase přiletěl sněhobílý holoubek, nesl opět klíček a řekl:
„Otevři tamten strom a najdeš tam šaty.“
A když jej Bodruška otevřela, našla šaty zdobené zlatem a drahými kameny, tak vznešené, jakoby byly pro princeznu.
Tak žila nějaký čas a každého dne přilétal sněhobílý holoubek a postaral se o všechno, co potřebovala, a byl to krásný, tichý život.
Jednou však holoubek přiletěl a pravil:
„Udělala by jsi něco pro mne, Bodruško?“
„Ze srdce ráda.“ odvětila.
Tu pravil sněhobílý holoubek:
„Já tě přivedu k malé chaloupce, ty půjdeš dovnitř, a uprostřed u krbu uvidíš sedět stařenu a ta ti řekne: „Dobrý den!“. Ale ty ji nesmíš odvětit ani slovo, ať dělá, co chce, nýbrž musíš jít po její pravé ruce dál, tam budou dveře, a těmi vejdeš do světničky, kde najdeš ležet na stole množství rozličných prstenů, budou tam drahocenné kousky s blyštivými kameny, ale ty necháš ležet, a najdeš jeden, obyčejný, který tam někde pod nimi musí být a přineseš mi jej nejrychleji, jak to půjde.“
Bodruška šla k té chaloupce a vešla dveřmi dovnitř, seděla tam stařena, měla obrovské oči, a když ji zpozorovala, pravila
„Dobrý den, moje dítě.“
Ale Bodruška ji neodpověděla a šla k těm druhým dveřím.
„Kampak?“ křičela stařena a popadla ji za kabátek, chtějíc ji zadržet: „To je můj dům, a nikdo nesmí dovnitř, když si to já nepřeji.“
Ale Bodruška mlčela, vytrhla se jí a vešla rovnou do světničky. Tam ležela na stole kopa prstenů, blyštěly a leskly se jí před očima, vrhla se k nim a začala hledat onen obyčejný kroužek, ale nalézti jej nemohla.
Jak jej tak hledala, uviděla stařenu jak se plíží pryč a v rukou nese ptačí klec. Tak přiskočila k ní a vzala jí tu klec a viděla, že v ní sedí ptáček a v zobáčku má zlatý kroužek. Tak vzala Bodruška ten prsten a celá šťastná s ním vyběhla z domu ven a čekala, že teď přiletí sněhobílý holoubek a ona mu prsten předá, ale neukázal se.
Tak se opřela o jeden strom a čekala na holoubka, tu se stalo, že ten strom byl najednou byl měkký, poddajný a sklonil svoje větve dolů.
A najednou se dvě větve ovinuly kolem ní a nebyly to větve, ale ruce, a když se byla Bodruška ohlédla, místo stromu tu stál krásný muž, objímal ji, políbil a pravil:
„Ty jsi mne vysvobodila a z moci zlé čarodějnice uvolnila, Ona mne ve strom proměnila, a každý den na par hodin jsem byl sněhobílý holoubek, a tak dlouho jsem měl být zaklet, dokud si tento prsten na prst nenasadím.“
Od kouzla byli taky osvobozeni jeho sloužící a koně, kteří byli ve stromy taky zakleti, a teď tu stáli všude kolem.
Tak Bodrušku odvezli do své říše, neboť ten muž byl královský syn, a oženil se s ní a žili pak šťastně až do konce svých dní.

Doporučuji:
Kostkované pohádky Dády Kostkové