A B C D E F G H CH I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z

A
Anežka ve skále
Arcilhář
Arcimág a jeho sluha
B
Baron Prášil
Bělouš a vraník
Bílý had
Bratříček a sestřička
Bratříček, sestřička a tři psi
Brémští muzikanti
Bubeník
C
Čas slonů
Cikánská princezna
Čarodějův učeň
Čertův ukoptěný bratr
D
Divodějný strom
Dlouhý, Široký a Bystrozraký
Drakobijce
Dvanáctero bratrů
Dvanáctero lovců
E
Eletka a Žárováček
F
G
Gilgameš a Agga z Kiše
Gudrun
H
Havránka
Holínky z buvolí kůže
Honza Ježek
Honza silák
Honzíček a Grétička
Husopaska
Husopasky pláčou perly
Ch
Chlapec a had
Chytrá hloupost
Chytrá selská dcerka
Chytrý Martin
I
Ilja Muromec
J
Jak dva vandrovali
Jak Honza ke štěstí přišel
Jak ke štěstí skrze šest služebníků přišel
Jak se narodila pohádka
Jalovec
Jednoočka, dvouočka a tříočka
Jorinda a Joringel
K
Kmotřička smrt
Kohout se zlatým peřím
Kosmáček
Košile, meč a prsten
Kouzelná loď
Kouzelná torna, klobouk a roh
Kouzelný kůň
Kouzelný strom
Král Drozdí Brada
Královská hádanka
Královský syn a Ďáblova dcera
Krejčík a tři psi
Křišťálová koule
Kupecký syn a princezna
L
Labutí panna
Lesní chaloupka
Liška a vrána
Locika
Loupežnická jeskyně
M
Martin a velryba
Medvědí kůže
Modrá lucerna
N
Nebeská svatba
Nejkrásnější nevěsta
Nejmilejší Roland
Nemocný král a jeho tři synové
O
O muži bez srdce
O panně Mahuleně
O pejskovi a kočičce, jak si myli podlahu
O princezně která všechno viděla
O princi, který se ničeho nebál
O pyšné noční košilce
O rybáři a jeho ženě
O silném Honzovi
O statečném krejčíkovi
O věrném Janovi
O zlaté huse
O zlatém ptáku
Obr Paleček
Obrobijce
Obušku, z pytle ven!
Oslíček
Osmnáctero vojáků
O Myšince a splněných přáních
P
Paní Holle
Pasáček zajíců
Pidivousek
Poctivý Petr a jeho falešní bratři
Podivuhodná řemesla
Podivuhodný pták
Pohádka o jednom, co se učil bát
Poletuška
Polovina všeho
Popelka
Pravá nevěsta
Princezna a víla
Princezna Trina
Princezna z Ohňového zámku
Princezna ze Rmutného dolu
Ptačí král
Putování k ptáku Nohovi
Q
R
Rumpelniček
Řeznický tovaryš
S
Sedmikráska
Štestí a neštěstí
Šediváček
Šest služebníků
Šestero labutí
Šestka táhne světem
Šípková Růženka
Špatní kamarádi
Sedmero krkavců
Silák Vilík s tisícerem stigmat
Smíšek Ferdinand a zlatý jelen
Sněženka a Růženka
Sněhurka
Spanilá Růžička
T
Tři bratři
Tři chlapíci a obr
Trylkující a hopkající skřivánek
Tři hadí lístky
Tři hejkálkové
Tři královské děti
Tři labutě
Tři pírka
Tři přadleny
U
Uhlířský princ
V
V lese žijí čarodějnice
Víla na rybníce
Včelí královna
Věrná žena
Vřeteno, člunek a jehla
Vychytralý provazník
W
X
Y
Z
Žabí král
Žabí král, aneb železný Jindřich
Ze života polního šneka Ferdy
Živá voda
Zlaté království
Zlatovlásek
Zlatovláskové
Zlatý jelen

Vychytralý provazník


 
Anonym



o vám byl jednou jeden provazník, říkali mu Božetěch a s ním vám to šlo, jako s každým jeho řemesla, pěkně z kopce, ale byl i přesto ten nejváženější chlapík, protože měl tolik pod čepicí, že by mohl důvtip prodávat. Jednoho dne se Božetěchovi u starého mistra znelíbilo, tak si svázal svůj raneček a vydal se do světa. Když vyšel s kohoutím pírkem za uchem a s poutnickou holí v ruce z dílny, uviděl ležet na zemi kus konopného vlákna a polámaný zub z vochlí, obojí to zvedl a strčil to do torny. „Člověk nikdy neví, kdy se to může hodit.“ pomyslel si provazník a spokojeně kráčel do širého světa.


ednoho krásného dne přišel do velkého města, a protože byl popravdě unavený, sednul si na patník u brány, aby si po tom dlouhém putování odpočinul a vyhříval se na sluníčku. Právě mu na víčka sedala dřímota, když zazněl zvuk trubek a herold silným hlasem vyvolával: „Král dává všem na vědomost, že ten, kdo sebere odvahu a přemůže jednorožce a obra, kteří už dlouho sužují naši zemi, dostane jeho jedinou dceru za ženu a po jeho smrti se stane králem!“ „Jo, jo…to by nebylo špatné, jen mít tu odvahu.“ zabrumlal provazník a byl zase blízek toho, aby v tom lahodném poledním sluníčku usnul. Tu mu do uší zabzučel rej komárů tak nepříjemně a obtížně, že po nich zlostně vyjel a tak mocně se ohnal, že jednou ranou sedm komárů zabil. „Hahaha!“ zasmál se a napsal si na čepici: „Sedm jednou ranou zabil a beze strachu!“ To si přečetl herold, který se kolem právě vracel na zámek a zvolal: „Hej, ty! Ty jsi ten pravý muž, který skolí jednorožce i obra!“ a vzal Božetěcha za sebe na koně a jel s ním rovnou na zámek.


atímco tam cválali cestou necestou, přišla na provazníka úzkost. Čím přijížděli blíže k zámku, tím více a více myslel na krásnou princeznu a bylo mu lehčeji. „Nebuď zbabělec!“ říkal si: „Kdo nehraje, nic nevyhraje! Jednou ranou jsi zabil sedm komárů, musíš tedy sedmi ranami skolit jednoho jednorožce! A ať jsem ten nejhloupější syn své matky, jestli se mi to nepovede!“ Zatím dorazili na královský dvůr. Král si nechal Božetěcha ihned přivést a poručil mu, aby nejdříve vyrazil na zlého jednorožce a ptal se ho, kdy s tou prací začne.


ned! Já dlouho nikdy neotálím!“ odvětil provazník a vydal se do lesa, kde ten netvor přebýval. Když byl blízko místa, kde měl jednorožec své doupě, dal se postranní cestičkou, aby se k němu opatrně připlížil. Náhle však proti němu vyrazil jednorožec z houštiny a Božetěch měl čas jen na to, aby se stačil schovat za jednu dvojitou jedli, protože potom zvíře vyrazilo k divokému útoku. Jak se tak jednorožec na Božetěcha bezhlavě hnal, svým dlouhým rohem uvíznul v jedlové vidlici a provazník bleskurychle skočil a dříve než se jednorožec stačil zase uvolnit, roh mu prorazil dlouhým zubem z vochlí, takže jednorožec o tam zcela uvíznul a nemohl tam ani zpět. Vesele si pískaje, provazník rázoval zpět na zámek a řekl králi: „Venku v lese od velkého dvojjedlí si můžete toho vašeho jednorožce odvést!“ Tu všichni valili oči a velmi se podivovali a říkali jeden druhému: „To je vám nějaký hrdina, to je ten pravý na obra!“


potom Božetěch přednesl králi, že by rád co nejdříve vytáhnul na to obřisko. „Zlom vaz a ve štěstí se vrať!“ řekl král. „Žádný strach! Já toho velkohubého ťulpasa pěkně zpražím!“ odvětil Božetěch a vytáhnul na obra. Když přišel do rozeklané doubravy, ve které měl obr svoji jeskyni, vpadnul mu málem do rukou, neboť obr tam ležel v trávě a zabíral celou mýtinu. Obr spal, ale tím šramotem se probudil. Když uviděl titěrného provazníka, který se celý bledý a třesoucí opíral o strom, ani nevstal. „Ty ubohý skrčku,“ řekl: „ srdce máš v kalhotách, viď? Vydal ses na mne, co? Pojď blíž, ať tě rozmáčknu mezi palcem a ukazováčkem jako slimáka!“ Mezitím Božetěch přemýšlel, jak by toho tvora nejlépe zneškodnil a přišel vám mu báječný nápad! Vytáhnul ten kousek konopného vlákna z torny, ukázal ho obrovi a řekl: „Jen nebuď se svojí silou tak troufalý! Vsaď se, že tohle nepřetrhneš!“ Obr, který se mezitím posadil, se rozesmál, až se to v lese rozléhalo. „Hahaha! Že to nepatrné vlákno nepřetrhnu? Dej to sem!“ Ale provazník vám byl po čertech chytrý chlap, a tak řekl „Počkej chvíli, já ti napřed ukážu, jak to musíš vzít do ruky, abys to dokázal přetrhnout. Já jsem totiž provazník, tak to musím vědět.“ I poručil obrovi zůstat sedět v trávě a zvednout nohy tak vysoko, až se bude koleny dotýkat brady, paže ohnout a ruce sepnout pod koleny; a ty sepnuté ruce mu pak omotal konopným vláknem. „Nu dobrá,“ řekl tovaryš: „teď táhni!“ Když se jal ale obr táhnout, zastrčil mu Božetěch svoji habrovou hůl skrze lokty a kolenní jamky a dříve než to byl obr zpozoroval, byl vám svázán do kozelce a ležel tam bezvládně a bezmocně na zemi. „Tak to je panečku podařené!“ smál se tovaryš, z duše spokojený si vykračoval do města k zámku a tam řekl: „Přineste si toho holomka sami! Leží tam venku na veliké louce, svázal jsem vám ho do kozelce!“


idé na zámku a ve městě nemluvili celičký Boží den o ničem jiném, než o tom statečném tovaryši, který zemi od obou netvorů osvobodil a mnozí mu také přáli štěstí u krásné princezny, se kterou se brzy ožení. Ale to se všichni, včetně Božetěcha, radovali předčasně. Král mu totiž svoji dceru dát nemínil, protože byl jen pouhý provazník a tedy nízkého původu. Proto neustále přemýšlel a rozmýšlel, jak by se ze svého slibu vyvlekl, až ho k posledku napadl nový těžký úkol, který, jak si myslil, nedokáže provazník nikdy splnit.


ak Božetěchovi poručil: „Ukradni nějakému sedláčkovi od pluhu bezocasého vola, ale tak aby to tento nezpozoroval. Pokud to dokážeš, tak se můžeš vrátit a ucházet se o princeznu.“ Provazník se na krátkou chvíli zamyslel a potom dostal opravdu dobrý nápad. „Ej, pane králi, to vám bude opravdu mistrovský kousek!“ řekl, vyšel ze zámku a ven z města do polí. Když tam došel, uviděl na okraji lesa orat sedláka s volským potahem. Nepozorovaně se připlížil blíž a volal: „Ó, zázrak nad zázraky! Zázrak nad zázraky!“ A při tom volání se plížil hloub a hloub do lesa. Sedlák za pluhem se při tom křiku z lesa zarazil a pomyslel si: „Ten tam musel najít určitě nějaký poklad! To bych tam měl zajít a podívat se!“ Tak se sedláček rozběhl za tím hlasem do lesa. Mezitím Božetěch vyskočil z křoví, vypřáhnul jednoho vola od pluhu, odříznul mu ocas a ten zastrčil tomu druhému volovi do tlamy tak, aby mu špička koukala ven a s bezocasým volem se vydal pryč. Když sedlák dost dlouho a zbytečně chodil lesem sem a zase tam, vrátil se zpět a viděl, co se stalo. „Achich ouvej!“ volal zoufale: „Nyní mám sám zázrak nad zázraky! Jeden vůl mi sežral druhého!“


dyž provazník takto splnil i ten třetí úkol, nemohl král učinit nic jiného, než dané slovo dodržet. Dal tomu chasníkovi svoji krásnou a mladičkou dceru za ženu a nechal jim vystrojit svatbu tak přenádhernou, že člověk na světě ještě takovou neviděl, a když brzy nato umřel, stal se Božetěch králem a pokud neumřel, tak žije dodnes
Doporučuji:
Kostkované pohádky Dády Kostkové