A B C D E F G H CH I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z

A
Anežka ve skále
Arcilhář
Arcimág a jeho sluha
B
Baron Prášil
Bělouš a vraník
Bílý had
Bratříček a sestřička
Bratříček, sestřička a tři psi
Brémští muzikanti
Bubeník
C
Čas slonů
Cikánská princezna
Čarodějův učeň
Čertův ukoptěný bratr
D
Divodějný strom
Dlouhý, Široký a Bystrozraký
Drakobijce
Dvanáctero bratrů
Dvanáctero lovců
E
Eletka a Žárováček
F
G
Gilgameš a Agga z Kiše
Gudrun
H
Havránka
Holínky z buvolí kůže
Honza Ježek
Honza silák
Honzíček a Grétička
Husopaska
Husopasky pláčou perly
Ch
Chlapec a had
Chytrá hloupost
Chytrá selská dcerka
Chytrý Martin
I
Ilja Muromec
J
Jak dva vandrovali
Jak Honza ke štěstí přišel
Jak ke štěstí skrze šest služebníků přišel
Jak se narodila pohádka
Jalovec
Jednoočka, dvouočka a tříočka
Jorinda a Joringel
K
Kmotřička smrt
Kohout se zlatým peřím
Kosmáček
Košile, meč a prsten
Kouzelná loď
Kouzelná torna, klobouk a roh
Kouzelný kůň
Kouzelný strom
Král Drozdí Brada
Královská hádanka
Královský syn a Ďáblova dcera
Krejčík a tři psi
Křišťálová koule
Kupecký syn a princezna
L
Labutí panna
Lesní chaloupka
Liška a vrána
Locika
Loupežnická jeskyně
M
Martin a velryba
Medvědí kůže
Modrá lucerna
N
Nebeská svatba
Nejkrásnější nevěsta
Nejmilejší Roland
Nemocný král a jeho tři synové
O
O muži bez srdce
O panně Mahuleně
O pejskovi a kočičce, jak si myli podlahu
O princezně která všechno viděla
O princi, který se ničeho nebál
O pyšné noční košilce
O rybáři a jeho ženě
O silném Honzovi
O statečném krejčíkovi
O věrném Janovi
O zlaté huse
O zlatém ptáku
Obr Paleček
Obrobijce
Obušku, z pytle ven!
Oslíček
Osmnáctero vojáků
O Myšince a splněných přáních
P
Paní Holle
Pasáček zajíců
Pidivousek
Poctivý Petr a jeho falešní bratři
Podivuhodná řemesla
Podivuhodný pták
Pohádka o jednom, co se učil bát
Poletuška
Polovina všeho
Popelka
Pravá nevěsta
Princezna a víla
Princezna Trina
Princezna z Ohňového zámku
Princezna ze Rmutného dolu
Ptačí král
Putování k ptáku Nohovi
Q
R
Rumpelniček
Řeznický tovaryš
S
Sedmikráska
Štestí a neštěstí
Šediváček
Šest služebníků
Šestero labutí
Šestka táhne světem
Šípková Růženka
Špatní kamarádi
Sedmero krkavců
Silák Vilík s tisícerem stigmat
Smíšek Ferdinand a zlatý jelen
Sněženka a Růženka
Sněhurka
Spanilá Růžička
T
Tři bratři
Tři chlapíci a obr
Trylkující a hopkající skřivánek
Tři hadí lístky
Tři hejkálkové
Tři královské děti
Tři labutě
Tři pírka
Tři přadleny
U
Uhlířský princ
V
V lese žijí čarodějnice
Víla na rybníce
Včelí královna
Věrná žena
Vřeteno, člunek a jehla
Vychytralý provazník
W
X
Y
Z
Žabí král
Žabí král, aneb železný Jindřich
Ze života polního šneka Ferdy
Živá voda
Zlaté království
Zlatovlásek
Zlatovláskové
Zlatý jelen

Zlatovláskové


 
Bratři Grimmové



yl jednou jeden chudý muž Childerich a jedna chudá žena Gudrun, kteří neměli nic jiného než malou chaloupku na břehu moře a živili se rybolovem; no chodilo to u nich z ruky do úst. Jednou se ale událo, že Childerich, když opět seděl u vody a rozhodil síť, vytáhnul rybu a ta vám byla celá zlatá. A když si byl Childerich tu podivuhodnou rybku překvapeně prohlížel, tu počala mluvit: „Poslouchej, rybáři, když mě hodíš zpět do vody, učiním z tvé ubohé chaloupky vznešený palác.“ Tu odpověděl Childerich: „K čemu mi bude palác, když nebudu mít co jíst?“ Tu pravila zlatá rybka: „Taky o to bude postaráno, bude tam stát velká skříň, a když ji otevřeš, najdeš uvnitř mísy plné dobrého jídla, kolik si jen budeš přát.“ „Když je to tak, to tě rád propustím.“ souhlasil Childerich. „Dobrá,“ pravila rybka: „ale mám jednu podmínku, nesmíš nikomu říci, odkud to tvé štěstí pochází, když to jen jedním jediným slůvkem vyzradíš, vše zmizí.“ Childerich hodil kouzelnou rybku zpět do vody a šel domů. Kde však dříve stála jeho chalupa, stál nyní velký zámek. Vykulil oči a vstoupil dovnitř a viděl Gudrun, oblečenou do krásných šatů, jak sedí v krásné komnatě. Spokojeně se usmívala a ptala se ho: „Muži, co se to stalo? To se mi velmi libí.“ „Ano.“ odvětil Childerich: „Mě se to taky zamlouvá, ale mám velký hlad, dej mi napřed něco k jídlu.“ A Gudrun pravila: „Já nic nemám a v tomhle novém domě jsem nic k jídlu nenašla.“ „Žádný strach!“ zvolal Childerich: „Stačí otevřít tuhle skříň!“ A když ji byl otevřel, smály se na něj koláče, maso, ovoce, zelenina ve veliké hojnosti. Tu zvolala Gudrun: „Dobrotivý Bože, kde se to tu vzalo?“ A oba si sedli ke stolu a jedli a pili, a když byli nasyceni, Gudrun se zeptala: „Muži, řekni mi, odkud tohle všechno bohatství pochází?“ „Neptej se mne na to.“ odvětil jí Childerich: „Nemohu ti to říci, když to někomu vyjevím, všechno to zmizí.“ „No dobrá,“ pravila Gudrun: „když to nemám vědět, tedy nemám.“ Ale byla taková její povaha, že neměla klidu ve dne ani noci, na Childericha neúnavně dorážela a popichovala jej tak dlouho, dokud mu nedošla trpělivost a nevypověděl jí, jak chytil zlatou rybku a jak ji opět dal svobodu. A když to byl vypověděl, tu rázem vše zmizelo a oni seděli zase ve své staré chalupě.


hilderich musel jako dříve chodit na ryby. Ale opět se mu poštěstilo a znovu ulovil zlatou rybku. „Poslouchej,“ pravila mu: „když mě zase hodíš do vody, tak já ještě jednou učiním z tvé chalupy zámek a bude tam i ta skříň plná jídla. Ale to ti říkám, neříkej nikomu, odkud to pochází, jinak to zase zmizí.“ „Tentokrát budu mlčet.“ řekl Childerich a hodil rybku do vody. A doma bylo zase vše jako dříve a Gudrun byla celá šťastná a veselá, ale zvědavost jí nedala klidu. Po pár dnech se ho jala opět vyptát, co se bylo přihodilo a kde tohle vše má počátek. Childerich dlouhý čas mlčel, ale nakonec se zase rozzlobil a to tajemství ji vyjevil. V tu ránu vše zmizelo a oni seděli zase ve staré chalupě. „No a teď to máš!“ řekl Childerich Gudrun: „Teď si můžeme zase pískat kudlu.“ „Když mě to bohatství netěší, když nevím, odkud pochází, nemám klidu.“ pravila smutně Gudrun.


ak Childerich zase chodil rybařit a za nějaký čas ulovil zlatou rybku potřetí. „Poslouchej,“ řekla Childerichovi: „když jsem zase do tvých rukou padla, vezmi mne domu, rozřež mě na šest kousků, dva dej sníst své ženě, dva své kobyle a dva zakopej do země, tak ti snad konečně přinesu štěstí.“ Muž vzal rybu domu a udělal, co mu byla pravila. Tak se stalo, že z těch dvou kousků, co byl do země vložil, vyrostly dvě zlaté lilie, kobyle se narodily dvě zlatá hříbata a jeho žena porodila dvě dětí, které byly celé zlaté. Děti vyrostly v krásné a velké jinochy Alaricha a Gundericha, stejně jako hříbata v koně.


ak řekli synové otci: „Otče, nasedneme na své zlaté koně a pojedeme do světa.“ Ale Childerich odpověděl zarmouceně: „Co si tu počneme, když vy odjedete a my nebudeme ani vědět, jak se vám daří?“ Tu mu zlatovláskové odpověděli: „Ty dvě lilie tu přeci zůstanou, na ně se každý den dívejte, jak se jim daří, když budou svěží, tak se daří dobře i nám, když však budou usychat, to je špatně i s námi, a když padnou k zemi, jsme mrtvi.“


latovláskové tedy vyrazili do světa, až přijeli k hostinci, kde bylo mnoho lidu a když ti lidé Zlatovlásky viděli, začali se smát a tropit si z nich posměch. Když ten výsměch Alarich uslyšel, zastyděl se a do světa se mu pojednou nechtělo, obrátil se tedy domů. Ale Gunderich jel dál, až se dostal na kraj hlubokého lesa. A když se chtěl tím lesem vydat, tu ho lidé varovali: „Nejezdi tudy, les je plný loupežníků, něco zlého se ti přihodí, když tě uvidí, že jsi ze zlata ty i tvůj kůň, tak tě jistě zabijí.“ Ale Gunderich se nezalekl a řekl. „Já musím skrze ten les.“ A vzal medvědí kůži a natáhl si ji na sebe a na koně navlékl taky jednu medvědí kůži, aby nebylo vidět, že jsou oba ze zlata a spokojeně se vydal do lesa. Když byl chvíli tím lesem jel, tu zaslechl v křoví šramocení a tiché hlasy, jak jeden s druhým mluví. Z jedné strany někdo volal: „Tu je zas jeden!“ a druhý mu odpovídal: „Toho necháme běžet, to je jen nějaký medvědář, ubohý a jistě chudý jako kostelní myš, co bychom si na něm vzali.“ Tak projel Gunderich tím lesem šťastně a neutrpěl žádnou škodu.


ednoho dne přijel do vsi, kde uviděl krásnou dívku, která byla tak spanilá, že krásnější svět nikdy neviděl. A protože k ní pojal velkou lásku, šel za ní a zeptal se jí: „Z celého srdce tě miluji, staneš se mojí ženou?“ Té dívce se taky moc líbil, takže ráda souhlasila a pravila: „Chci se stát tvou ženou a věrně při tobě stát celý život.“ Tak slavili svatbu, a když byli ve velké radosti přebývali, vrátil se domů nevěstin otec a viděl, že jeho dcera se vdává, podivil se: „Kdo je ženich?“ Ona mu ukázala Zlatovláska, měl však na sobě medvědí kůži. Tu otec zvolal nahněvaně: „Moji dceru si nikdy nevezme nějaký povaleč!“ a chtěl ho zabít. Tu ho dívka úpěnlivě prosila: „Je to jednou můj muž a já ho z celého srdce miluji.“ dokud otce neobměkčila. Ale tomu to stejně nešlo z mysli, a tak druhého rána vstal časně, aby si muže své ženy prohlédnul, co je to za ničemu. Ale když ho byl spatřil, velmi se potěšil, neboť v posteli viděl spát zlatého muže a jeho medvědí kůže ležela na zemi. Tu si nevěstin otec byl pomyslil: „To je dobře, že jsem svůj hněv zkrotil a od zlého činu se tak odvrátil.“


atím se Gunderichovi zdál sen, že je na lovu a pronásleduje překrásného jelena. Když se byl ráno probudil, řekl své ženě: „Musím na lov.“ Ta však dostala strach a prosila jej, aby zůstal doma, řkouc: „Mohlo by se ti lehko něco zlého přihodit.“ Ale Gunderich stál na svém: “Musím pryč.“ A vyjel do lesa, netrvalo dlouho a opravdu natrefil na skvostného jelena, stejného jako byl viděl ve snu. Chtěl ho střelit, ale jelen v mžiku uskočil stranou, a tak se jej Gunderich vydal pronásledovat. Hnal se cestou necestou skrze křoviska a prolákliny, celý den jelena neúnavně sledoval, ale k večeru mu tento najednou zmizel. A když se Gunderich rozhlédnul, stál před malou chaloupkou, v které bydlila čarodějnice. Zaklepal, ona vyšla ven a ptala se: „Copak tu děláš tak pozdě večer v temném lese?“ A on ji odpověděl: „Neviděla jsi krásného jelena?“ „Ano, toho jelena znám.“ odvětila čarodějnice a její psík, který s ní vyběhnul z domu, počal štěkat a na Gundericha dorážet. „Buď zticha, ty malá kryso, nebo tě střelím!“ zvolal Gunderich pohněvaně. Tu se čarodějnice zachmuřila a pravila: „Mému psíkovi chceš ublížit?!“ a dotknouc se ho prstem, proměnila Gundericha na kámen.


eho žena zatím marně čekala a do srdce jí vstoupila podivná tíseň.


larich stál zrovna u zlaté lilie, když znenadání padla k zemi. „Ach bože, můj bratr je ve velkém nebezpečí, musím za ním, snad ho ještě zachráním.“ Ale Childerich ho prosil: „Zůstaň doma, jestli ztratíme i tebe, co si počneme?“ Ale Alarich odvětil: „Já musím, otče,“ Vyskočil na svého zlatého koně a jel, až dojel do hlubokého lesa, kde ležel jeho bratr jako kámen. Stará čarodějnice vyšla z domu a volala ho blíž, chtějíc se do taky dotknout, ale on se nepřiblížil, nýbrž ji řekl: „Srazím tě střelou k zemi, jestliže mého bratra zase neoživíš!“ Čarodějnice se ošívala, ale nakonec to, ač nerada, udělala, dotkla se toho balvanu prstem a on se v ten ráz změnil zase v člověka.


ba Zlatovláskové se zaradovali, že se zase setkali a jeli společně ven z lesa, jeden ke své ženě, ten druhý domů k otci. Tu mu otec pravil: „Já jsem věděl, že jsi bratra vysvobodil, neboť lilie se postavila a znovu rozkvetla.“


žili od té doby spokojeně, a tak to šlo až do konce jejich dní
Doporučuji:
Kostkované pohádky Dády Kostkové